Ozvěny Dobrofestu 2013

V pátek 22. března 2013 jsme v trnavském Motorbaru uctili památku Johna Dopyery, čestného občana Trnavy, rodáka ze Šaštína-Stráží na Záhoří. Svoje dětství prožil na mlýně v Dolní Krupé. Letos uplynulo stodvacet let od jeho narození a pětadvacet od jeho úmrtí. Takže zrovna dvě významná výročí…

V roce 1908 jejich rodina s deseti dětmi, pěti syny a pěti dcerami emigrovala do Spojených států a usídlila se v Kalifornii (Pozn.: emigraci celé rodiny Dopyerů pravděpodobně iniciovaly dvě nejstarší dcery, které už v té době žily v Los Angeles). Tam se bratři začali věnovat výrobě hudebních nástrojů, jako již před nimi generace jiných mistrů houslařů.

Rezofonická kytara patří k nepočetné skupině hudebních nástrojů, u kterých známe jejich vynálezce. První rezofonickou kytaru na světě, tzv. Tricone a následně i její slavný dřevěný model s jedním rezonátorem, nazvaný Dobro. První dobro zkonstruoval ve 20. letech minulého století v USA slovenský rodák Ján (John) Dopyera (1893 – 1988) a začala je vyrábět firma Dopyera Brothers, kterou bratři založili v roce 1929. Sloganem jejich firmy bylo „ Dobro means dobro in any language“, aneb “ Dobro znamená dobro v každém jazyce“. Podrobněji jsem o nich psala ve svém článku v Music Open – O vynálezcích dobra a Dobrofestu ze dne 29. 4. 2012. (Pozn.: A také zde na BGCZ.net je historie nástroje podrobně popsána v článku „Dobro – hudební nástroj a jeho historie“, zveřejněném 13. 6. 2005).

Každopádně rezofonická kytara se od té doby považuje za americký lidový nástroj, je součástí amerického kulturního dědictví a v posledních desetiletích je také symbolem tzv. unplugged music. Udomácnila se především v country, havajské a bluesové hudbě, ale její jedinečný zvuk můžeme slyšet i v jiných hudebních stylech.

Od roku 1992 se v Trnavě koncem srpna konával největší a tehdy snad ještě jediný rezofonický festival na světě, nazvaný Dobrofest. Sjížděli se tam nejslavnější dobristé z celého světa. Z těch bluegrassových například Jerry Douglas, Rob Ickes, Mike Auldridge, Ferrel Stowe, Tut Taylor, Curtis Burch, Leroy Mac Nees, Al Brinkerhoff, Randy Kohrs, Roger Williams a mnoho dalších. Z těch bluesovych Bob Brozman – miláček Trnavy, Michael Messner, Dave Peabody či mistr mnoha stylů Mike Dowling.

Festival trvával skoro týden a po více než desetiletí jsem tam patřila k inventáři i já. Napsala jsem o tom nesčetné články publikované jak v německy mluvící Evropě, tak v Americe. A záhy slovenské město Trnava – přezvané na Dobroland a Dobrofest znali dobristé po celém světě. Dodnes dostávám maily od spousty muzikantů, kteří by si tam moc rádi zahráli…

V polovině prvního desetiletí jednadvacátého století pomalu ale jistě festival začal upadat. Vyměnili se představitelé města a zkomplikovala se finanční situace. Byla jsem tam naposledy, myslím, v roce 2006.

Poslední ročník řádně zredukovaného, v té době již květnového festivalu, se konal v roce 2008. Potom bývalí pořadatelé Marian Princ, Rudo Áč, Katka Erentová, Peter Bonzo Radványi a nakonec snad Roman Áč jeden po druhém odstoupili. Festival, který se tam koná v současné době, již bohužel s dobrem kromě názvu nemá nic společného.Tak jsme si v pátek zavzpomínali na staré dobré časy. Hold Johnu Dopyerovi přijeli složit nejznámější slovenští countryoví, bluegrassoví a bluesoví muzikanti.

Večer zahajoval nejmladší z nich, Milan Benkovič. Projekt Milan patří v současné době k těm nejlepším. Hrává hlavně s kapelou Candy Floss. Už jako teenagera ho inspirovaly právě americké hvězdy, se kterými se seznámil na Dobrofestech. Ten večer si s ním zahráli vynikající mandolinista Michal Barok, kytarový virtuóz Vlado Križan, banjista Richard Ciferský a na basu, co tvrdí muziku, je doprovázel Roman Sýkora. Nádherná muzika. Další v řadě bylo výborné bluesové duo Peter Bonzo Radványi a Luboš Beňa. Ti to tam pěkně rozjeli. Nejvíc se lidem líbila písnička, ve které zpívali “Kdyby řeka byla plná whisky a já v ní plující kačicou…”

Bonzo také připomněl dvě smutné události, které nás v poslední době potkaly. Do nebeské kapely odešel úplně první slovenský dobrista Gustav Bleščák, který hrával v kapele Carawell Western. Z let 1967 až 1972 si ji možná ještě někdo z vás pamatuje z Porty. Když ještě býval výkonným ředitelem Dobrofestu, nabídla jsem mu spolupráci, a tak se v Trnavě poprvé objevil Jerry Douglas. Ten podzim jsem se v Nashvillu setkala s jeho manželkou Jill a ta mi moc děkovala s tím, že přijel šťastný a z Trnavy nadšený. Prý se tam cítil jako opravdový král. S červeným kobercem na letišti a vším všudy… No, dost vzpomínek…

Před koncem loňského roku odešla největší legenda dobra – Mike Auldridge. I toho jsme v roce 2000 mohli v Trnavě vidět. Mike, jeden ze zakladatelů skupiny Seldom Scene, hrával s Emmylou Harrisovou a spoustou „who is who“ americké hudební scény a ovlivnil všechny dobristy, co přišli po něm…

A pak se opět začalo hrát. Nastoupilo trio kolem služebně nejstaršího současného hráče na dobro Henricha Nováka. Ten si své první originální dobro pořídil v první polovině osmdesátých let. Začínal s kapelou BG Album, dlouhá léta hrával s rakouským Nuggetem a dodnes ho můžeme slyšet mimo jiné s Fragmentem, se kterým absolvoval několik šňůr po USA. Také funguje jako lektor na dobro na dílnách v norském Risoru. I on se zasloužil o to, že je v Norsku tolik vynikajících dobristů – viz minulý článek o pražském summitovém koncertu… Henrich také vyučoval na první a ve své době jediné třídě dobra na hudební škole v Trnavě. Éra té třídy trvala bohužel jenom tři roky. Z těch kdysi slavných dob zbylo v Trnavě jediné – evropské Dobro muzeum, kde se také nachází Síň slávy dobra.

S Henrichem zahrál kytarista Vlado Križan, na jméno basáka si nevzpomínám. Melodie od Beatles po bluegrass. Pár písniček si s nimi zazpívala zpěvačka Natalia Mikušková – dcera Alana Mikuška. Nejdelší potlesk sklidila s hitem Crazy od Patsy Cline. Museli několikrát přidávat.

Z Německa opět přijel Willie Jones, charismatický americký zpěvák a kytarista. Ten večer ho doprovázela jeho slovenská kapela. Willie poprvé přijel do Trnavy někdy kolem roku 2003 se svou tehdejší německo-americkou kapelou Shady Mix. Od té doby se tam často a rád vrací. Naposled jsem ho viděla v lednu na Kosodrevině. Jeho kapelu, se kterou úspěšně vystupuje i jinde po Evropě, tvoří vynikající banjista Roman Áč, kytarista Jozef Srogončík, baskytaru obsluhuje Erik Binovský, na bicí hraje Lukáš Slabý a na dobro Milan Benkovič. Milovníci country music si přišli na své. Pěkně to roztočili. Willie si pozval na scénu Bonzo Radványiho, spolu zapěli bývalou znělku Dobrofestu na melodii Živijo, živijo – Dobro, Dobroo, Dobrooo a všechny nás znovu přivítal v Dobrolandu.

Jako už na Kosodrevině si na jeviště přizval mladičkou zpěvačku a písničkářku Taniu Matkovčíkovou, žákyni Jozefa Srogončíka, se kterou Willie teď momentálně natáčí ve studiu demo. Zazpívali duet, a pak jí nechal prostor k vlastní písničce. Jako vždy největší úspěch mělo jeho Muleskinner Blues a obecenstvo nebylo k utišení.

Oficiální koncert uzavřelo duo Peter Szabados a Michal Barok. Peter hrával kdysi se skupinou Grasshoppers a teď je snad nejznámějším slovenským zvukařem a vlastníkem nahrávacího studia. Pochlubil se nám, že teď právě – po třiceti letech hraní – natáčí své debutové cedéčko. Několik věci nám z něj předvedl a už se na ně moc těším. Na pár kousků si pozval i bicí. Také museli přidávat. Tím skončila oficiální část. Většina obecenstva se odebrala do svých domovů a zbylí muzikanti začali na pódiu sejšnovat. No, bylo to maso! Hlavní slovo měl živelný Willie Jones, který dokáže své okolí strhnout, takže všichni zbylí přítomní jako jeden muž zpívali Sweet Home Dobrofest a Willie předříkával právě vymyšlená slova. Nálada byla senzační. Také bluesman Bonzo se pěkně rozjel.

Díky Marianovi Pricovi a Peteru Radványimu, v jejichž hlavách se myšlenka uctít Johna Dopyeru a zavzpomínat si zrodila, a Romanovi Áčovi a ostatním, kteří ji realizovali. Všichni doufáme, že se tato forma Minidobrofestu bude za rok opakovat, či že se stane tradicí… V Dobrolandu je vždycky dobře…

Lilka Pavlak v Brně 26. března 2013 (pro BGCZ.net upravil Milan J. Kalinics, 14. dubna 2013)