34. ročník nejstaršího severočeského bluegrassového festivalu Posvícení v modrém se konal v plně obsazeném jabloneckém Eurocentru 11. listopadu 2017. V tradiční soutěži o posvícenskou husu tam vystoupilo šest hvězdných sestav české bluegrassové scény.

Úderem čtvrté odpoledne nás přivítali Jarda Handlíř a Honza Zeman a pozvali na scénu první kapelu, která si zde zahrála již dlouho předtím, než Eurocentrum postavili a festival se ještě konal na výstavišti. Jejich frontman zde několikrát vystupoval se skupinou Blanket, naposled asi před dvanácti lety. Asi již víte, že se jedná o jednu z legend, Petr Kůs a Fámy. O Petrovi kdysi prohlásil Robert Křesťan, že naučil bluegrass zpívat česky. Jeho písničky má v repertoáru spousta kapel. Jsme moc rádi, že zůstal věrný bluegrassu i přes to, že se několik let věnoval úplně jinému druhu muziky s kapelou Šlapeto. Pochopitelně to i Fámám šlapalo výborně a obecenstvo jejich výkony odměnilo potleskem vstoje, což, jak nám vysvětlil Jarda Handlíř, tady v Jablonci, prý stejně jako v Nashvillu, znamená, že kapela může zahrát dva přídavky. A tak jsme se dočkali i té jejich nejznámější, Zlaté rybky…

Jako druhá nastoupila jedna z mnoha kapel pořádajícího Jardy Handlíře, vynikající Bluegrass bazar, dobře známá po celé Evropě. Příští rok oslaví své dvacáté narozeniny. Pochopitelně i u nich se vystřídala řada muzikantů, z těch zakládajících zbyli jen multiinstrumentalisté Jarda Handlíř a Jaromír Janda. Zpěvačka Alenka Schernstein Vitová s nimi začínala již jako dvanáctiletá a je s nimi již osmnáct let. Slyšeli jsme od ní i tu píseň, která nedávno rozezněla Dvořákovu síň v Rudolfínu v duetu s Rhondou Vincent – Když dáváš mne spát… Vašek Hroch taky hraje, na co se dá, snad nejlíp na dobro a mandolínu a jejich výbornému basákovi Zbyškovi Sadílkovi se říká Sádlo. Sice tvrdili, že je to jejich letos teprve třetí vystoupení, ale hrají i zpívají na jedničku s hvězdičkou. Pochopitelně i oni sklidili potlesk vstoje a ten poslední přídavek, co nám Vašek zazpíval, byla vypalovačka od New Grass Revival You Gotta Reach A Little Bit Higher…

Pak přišla na řadu moravská kapela Jumper Cables, neboli Startovací kabely. Jistě ji už mnozí z vás znáte jako nejlepší evropskou kapelu z La Roche 2014 i odjinud, několikrát jsem o nich taky psala, ale v Jablonci byli poprvé a měli obrovský úspěch. Také trochu změnili sestavu, stálice jsou Michal Wawrzyczek a Tomáš Juřena, na basu s nimi hraje Lukáš Rytíř, a to celé doplňuje vynikající mandolinista i zpěvák Michal Kunc. Jejich progresivní bluegrass zasahuje do rocku a nejlepší jsou jejich originální skladby. Také oni sklidili potlesk ve stoje. Jejich první přídavek byl v rytmu rokenrolu – Johny Be Good a obecenstvo šílelo…Uklidnili se až u jejich vlastní – Illusion Of the Freedom… Senzace…

Po nich nastoupila kapela, která zde asi vyhrála nejvíc hus v dějinách – Sunny Side. Pochopitelně předvedli svou perfektní show, se kterou si získávají srdce obecenstva po celé Evropě. Od minuty by mohli být kapelou profesionální… Pro doplnění, kdyby je snad ještě někdo neznal: kytarista Pavel Handlík, mandolinista Honza Bíba, basista a hlavní showman, známý jako velký muž s velkým nástrojem Jirka Šubr a banjista Jirka Bok. Zazpívali nám i několik nádherných gospelů. Po jejich vystoupení povstali snad všichni v sále.

Já osobně jsem se nejvíc těšila na domácí Modrotisk, který jsem již léta neviděla. Zavzpomínala si na dávné doby Jamboree ve Strakonicích, kde ke konci festivalu před pódiem křepčila početná skupina jejich fanynek a měla jsem radost, že letos tanec obstarala již jejich další generace, v podobě nejmladšího synka Vašíka od Moniky a Otíka.

Za ta dlouhá léta, co je znám, neztratili ani kapku svého temperamentu a humoru. Moc se nezměnili, jen přibylo trochu šedých vlasů a kil. Jejich banjistu Pavla Zíchu jsem s nimi ale ještě nezažila. Jinak stálicemi jsou kytarista a vynikající hráč na foukací harmoniku Lubomír Baňour Herman, mandolinista Ota Turek, který zpívá čím dál líp, basák Zbyšek Sadílek, zvaný Sádlo, a jejich vůbec se neměnící houslista Karel Schreiber.

Když nám Jarda Handlíř prozradil, že narok tady budou mít zahraničního hosta, tak hoši z Modrotisku prohlásili, že se prý cítí jako zahraniční kapela již teď ve složení Slovák, Maďar, dva Němci a Turek. Příští rok kapela oslaví svých fantastických pětatřicet let! Snad se na tu oslavu dostanu i já! Nabídli nám také svoje poslední cédéčko s názvem Z cest natočené u Jirky Maška z Good Day Records. No nezklamali, ba naopak! Potlesk vstoje byl jistý. Mezi přídavky zazněla i Rocky Top, slavná píseň od Osborne Brothers, která letos o vánocích oslaví padesáté narozeniny a exceloval v ní Luboš se svou foukačkou. Nakonec si i s celým sálem zazpívali Zátoku od Greenhornů. Mezi publikem byli také tři jejich zakládající či bývalí členové, bratři Jarda a Dušan Jandovi a basák Tomáš Drahokoupil.

Jarda vyzval obecenstvo aby odevzdali hlasovací lístky v soutěži o husu, neboť poslední „zahraniční kapela“ z Plzně, Forehand, už hrála mimo soutěž.

Na jeviště nastoupila bombastická kapela, která po dlouhých šestnácti letech vloni vstala z mrtvých, Míša Leicht a Forehand. Neviděla jsem je plných 17 let, ale ještě si na ně moc dobře vzpomínám. Tehdy s nimi ještě na basu hrával Lukáš Krásný. Teď mají fungl nového fantastického mladičkého baskytaristu, kterého si pamatuji z kapely Womacklee. Jmenuje se Ondra Jukl. Ti tři ostřílení zakládající muzikanti jsou kytarista Míša Leicht, elektrická kytara Míša Röhrich a banjista Petr Novák zvaný Nowack. To, co nám předvedli, bylo fakt MASO. Mimo jiné vzdali hold místní legendární kapele V modrém stínu, s fenomenálním banjistou Tomášem Slavíčkem, Daliborem Cidlinským atd., která tady v oblasti Liberec-Jablonec působila od roku 1976 a nasadila vysokou laťku. Hrála bluegrass úplně jinak, než jeho tradiční otcové a tím udala nový směr. Tak trochu do bigbítu. Míša prohlásil, že když je poprvé ještě jako ucho viděl na Kopidlně v roce 1977, tak padl na zadek…

Forehand nám pak předvedl ďábelskou skladbu Tonyho Trischky z dávného období Skyline, na kterou si prý od té doby nikdo v Česku netroufl, až ted Nowack… Pak nám Míša prozradil, že poprvé hrají před publikem s novým baskytaristou Ondrou, takže je to vlastně jejich historická premiéra. Jen je mrzelo, že museli přihlížet, jak pomalu odcházejí lidé, protože už se blížila půlnoc. Měli holt hrát dřív. Mezi jejich posledními zazněla píseň Spáchat hřích z jejich progresivního alba z roku 1998 s názvem Můžeš bejt, jehož sound byl tehdy unikátní. V dávných dobách Forehandu psal na ni recenzi redaktor Rádia Proglas, s tím, že kapela se mu sice líbí, ale nemůže se ztotožnit s jejich texty… No na Proglasu by asi nezazněla, ale tady v Jablonci ano… Chtěli zakončit písní Chci se hádat, ale bouřlivý potlesk je donutil ještě přidat. Jako opravdu poslední píseň večera zazněl Matuškův hit Santiano… No, užili jsme si je a už se těším až je příště zas uvidím.

Během jejich vystoupení Jarda Handlíř vyhlásil výsledky. Na prvním místě se jako skoro vždy umístila kapela Sunny Side, na druhém loňští vítězové Modrotisk, třetí místo putovalo na Moravu pro kapelu Jumper Cables, čtvrtý byl BG Bazar a na pátém čestném místě Fámy. Vše krásné ale musí jednou skončit, tak bylo po festivalu. Nezbývá než poděkovat organizačnímu týmu v čele s Jardou Handlířem, konferenciérovi Honzovi Zemanovi, vynikajícímu zvukaři a všem zúčastněným muzikantům a publiku, které dokázalo vytvořit výbornou atmosféru.

Kdo nakonec snědl tu husu, nevím, neboť kapela Sunny Side odjela hned po vystoupení a když jsem se po festivalu dostala do šatny, už po ní zbyla jenom kostra… Když jsem tady byla naposled před asi třemi lety, tak mi Sunny Side dala ještě aspoň ochutnat… Zábava však neskončila, ale pokračovala výborným jam-sessionem v přilehlé hospůdce až do druhé hodiny ranní.

Na fotky se můžete podívat na mém FB profilu
Lilka Pavlak v Bülachu 1. prosince 2017 (pro BGCZ.net upravil Milan J. Kalinics 2. prosince 2017)