Reportáž z 2. Bluegrass Openair Zürchersmühle, Urnäsch, Švýcarsko, 22. srpna 2020

Letos snad byly všechny bluegrassové festivaly ve Švýcarsku kvůli koroně zrušené, s výjimkou tohoto. Už jsem tady na žádné akci nebyla ani nepamatuju, ale vzhledem k tomu, že tam měla hrát hvězdná sestava G-Runs ´n Roses s hosty, nemohla jsem si to přece nechat ujít.

Na festivalech tady bývají tradičně čtyři kapely a hrají jeden set odpoledne, druhý večer. Na ten odpolední jsem se tedy vydala od nás vlakem s pár přestupy, s tím, že kdyby povolení zrušili, aspoň se projdu po okolí. V krásném kantonu Appenzell, kde se nachází hora Santis, jsem dřív bývala často, buď na horách, nebo na vodě.

Bezpečnostní opatření byla přísná, omezený počet lístků a jenom online a na jméno a adresu s tím, že budou kontrolovat i doklady, a kdyby se tam nakazil, museli by všichni do karantény. Před vstupem roušky a desinfekce… Děvčata u kasy za plexisklovou stěnou. Opravdu jsem obdivovala pořadatele, že si to vzali na zodpovědnost, ale naštěstí to vyšlo a bylo to fajn. Festival se konal ve velkém otevřeném stanu, neb předpověď nebyla moc příznivá. Ale byla jenom silná přeháňka krátce po zahájeni.

Jako první nastoupila rakouská kapela String Dazzlers z Dornbirnu. Předvedli nám mix různých hudebních stylů, zabrousili i na Hawai. Čtyři starší pánové a klidná příjemná muzika. Jejich kytarista, jehož jméno mi bohužel vypadlo také tento festival moderoval.

Italskou temperamentní skupinu Bluedust možná znáte z festivalů v Holandsku čí Francii a jejich banjista Dino Barbe hrával také s Bluegrass Stuff. Výborní muzikanti i zpěváci. Do programu vpletli i pár italských písní a obecenstvo bylo nadšené. Ty jediné kromě našich hochů znám již leta.

Německá kapela Johny And The Yooahoos byli pro mne premiéra a abych pravdu řekla, tak výbornou německou kapelu s osvěžujícím vlastním soundem bych ani nečekala. Vynikající jak po stránce instrumentální, tak i nádherné perfektní trojhlasy. Pěkný na byl na ně i pohled v jejich stylovém oblečení. Stálo by za to je někdy pozvat na nějaký festival do Česka, až ta mrcha korona odejde… Jsou z Horního Bavorska, tak by to neměli daleko. Mrzelo mne, že jsem je nezažila jamovat na konec festáku s G-Runama, ale o v noci už bych se domů nedostala. Z mých starých kamarádů, kteří mne sem tam z koncertů a festivalů vozili tam nebyl nikdo. A vlaky už tak pozdě nejezdí.

Hodně se ta zdejší scéna změnila za ty tři, čtyři poslední roky, co jsem z ní více méně vypadla… Snad jediná stálice byl vynikající zvukař a dobrista Robert Brunner, pořadatel festivalu Sunny Mountain Grass, na kterém si skoro vždy nějaká naše kapela zahrála. Ale i jejich festival, co se měl konat minulou sobotu padl za oběť koroně.

Všichni se těšili na naše hochy G-Runs ´n Roses. Z původní kapely tam vlastně byli jen Ralph Schut a Martin Burza, zato si přivezli bombastické spoluhráče, Zdenka Jahodu s mandolínou , Erika Baniče s basou a Davida Bendu s banjem. Předvedli nám vynikající set a bylo vidět, jak je to hraní děsně baví. Zářili jak sluníčka. A obecenstvo jásalo. Dohráli a já se musela chystat na vlak.

Venku jsem slyšela zvonění kravských zvonců, tak jsem vyběhla ven a nahoře na silnici se právě ubíral slavnostní tradiční průvod Alpabfahrt. Bývá to velký tamní svátek , ale letos jim ty oslavy taky zrušily. Ale sedláci si svoje kravičky musí sehnat z alpských louk, kde se celé léto pasou a zavést je opět na domácí pastviny. Pěkně je vyzdobí , hlavně jejich královnu, po cestě je lidé hostují různým pitím i kvítím…Kdo by chtěl vidět, jak to vypadá, může se podívat na můj FB, mám tam pár fotek a jeden kamarád mi do komentářů přidal video, kde je to vidět skoro celý průvod, když šli po silnici přímo nad festivalem. Já nestihla začátek. V tomto horském kantonu se přísně dodržují staré tradice… Ale i ty jim ta korona letos sebrala. Dokonce se tam snad poprvé v dějinách nesmělo letos ani veřejně volit na náměstí zdviženýma rukama…To taky snad nikde jinde už neexistuje, než v Appenzellu na Landsgemeinde na náměstí před radnicí.

Tak se rozloučit se známými venku a G-runama ve sklepě vypít skleničku a spokojeně se odebrat na nádraží. Jistě byl večerní program ještě lepší než ten odpolední a hlavně ten konečný session. To už vám ale hoši musí povykládat sami. Moc se mi tam líbilo.

PS. Víc fotek na mém FB profilu.

Lilka Pavlak v Bülachu 13. září 2020 (pro BGCZ.net upravil Milan J. Kalinics, ve dnech od 4. do 7. října 2020)