Ricky Skaggs v Praze

Málo očekávané se stalo skutkem. V rámci festivalu Music In The Park v pražské Stromovce se objevila jedna z žijících legend druhé generace amerického bluegrassu – mandolinista, kytarista, houslista a oldtimeový banjista Ricky Skaggs (*18.7.1954, Blaine, Kentucky) se svou kapelou Kentucky Thunder.

Dorazili jsme do areálu přesně ve chvíli, kdy na pódiu MF Dnes začala jejich zvuková zkouška. Už ta dávalal tušit, že to pro zvukaře asi bude tvrdý oříšek. Podivné tóny linoucí se ven měly asi své příbuzné v monitorech, ale to jsem si stále říkal znáné Suvorovovo heslo : „těžko na cvičišti, lehko na bojišti.“ Na pódiu byli všichni co tam měli být : Ricky Skaggs s mandolínou, Jim Mills s banjem, Paul Brewster s kytarou, Mark Fain s kontrabasem, Andy Leftwich s houslemi, Cody Kilby s lead kytarou a Darrin Vincent s další kytarou. Za měkolik minut se vše rozjelo – zaburácelo banjo Jima Millse a How Mountain Girls, hit Cartera Stanleyho. Zaburácel dav bluegrassových nadšenců a taky, bohužel, přebasovaný kontrabas Marka Faina. Následovala hodina perfektního bluegrassu z repertoáru Billa Monroea, Stanley Brothers a Flatta a Scruggse. Suverénní zvládnutí nástrojů, hezké vokály (bohužel málo slyšitelné) a skvělé uvádění hlavního protagonisty. Jen ten zvuk. Slabě nazvučené vokály a špatně seřízené odposlechy. Ricky vše přecházel s úsměvem, ale třeba Paul Brewster, vokální klenot takových kapel jako Boone Creek a především Osborne Brothers, to očividně moc nezkousnul a dával to svojí mimikou dost zřetelně najevo. Být to sebelepší česká kapela, odešel bych a šel bych si je poslechnout příště na ryze bluegrassový festival. Protže to co zde profesionální zvukaři předvedli byl vrchol diletantismu. Navíc druhé pódium, jen pár metrů od prvního, nebylo zahaleno tichem a během koncertu Ricky Skaggse tam kdosi zkoušel trubku a bicí, což považuju za hrubou neúctu k účinkujícímu Ricky Skaggsovi. Je to velká škoda, protože bluegrass to byl skvělý. Ale pochopil jsem aspoň výhody multižánrových akcí – musel jsem si v předprodeji koupit dvoudenní lístek i když jsem chtěl festival navštívit jenom v pátek, poslouchat jak dva zvukaři nejsou schopní nazvučit bluegrassovou kapelu, která si sama umí udělat dynamiku vokálu i nástrojů, plus potěšit se sólem trubky při bluegrassové produkci. To nemá chybu!

Ale pořadatele bych taky chtěl pochválit za prvotřídní pivo bez front, dobré jídlo a čisté záchodky – rovněž bez zástupu čekajících. Jen ze zvuku té skvělé muziky zbyl na duši šrám…