Bluegrassová hudba v Helsinkách

Historie bluegrassu v jeho kolébce je povětšinou dobře známa a zdokumentované údaje o začátcích této hudby ve Spojených státech jsou dnes poměrně snadno dostupné, a to jak v internetovém prostředí, tak ve specializovaných publikacích. Jak je to ale s historií této hudby mimo původní území jejího vzniku? Jak a kdy se bluegrass dostal například do Skandinávie, na Balkán, k Černému moři nebo třeba na Slovensko, do Polska, Německa, Švýcarska, na Nový Zéland, do Austrálie nebo Japonska… Vždy zprostředkovaně, ale někdy dílem náhody a někdy naopak díky úsilí zapálených jedinců.

O některých destinacích (například o Švýcarsku) ve svých článcích poměrně často informuje Lilka Pavlak, některé regiony (například Ostravsko) jsou velice kvalitně zpracované na různých webech a o některých si postupně povíme na BGCZ.net v novém otevřeném seriálu „Bluegrassová hudba v …“.

V redakci tohoto portálu uvítáme, pokud se připojíte a budete i Vy dostatečně fundovaně informovat o začátcích a historii bluegrassu v místě, kde žijete, kde to nejlépe znáte, kde jste možná sami svým dílem přispěli k tomu, že se tam tato hudba uchytila, že tam vyrostla nová generace muzikantů a posluchačů. V evropském prostředí to bude zpravidla ve velkých městech, protože na rozdíl od Spojených států je na starém kontinentu bluegrass především městským stylem hudby, nehledě na původ jeho vzniku. Neformální seriál dnes odstartujeme dílem, který zmapuje začátky a částečně i současnost bluegrassu ve Finsku, a to především v hlavním městě – Helsinkách. O ještě celkem ne dávné historii bluegrassu v této severské zemi se dozvíte ústy rodilé Američanky Kristy VanLaan…

Krista VanLaan – Moje první setkání s finským bluegrassem:

V té době, před koncem tisíciletí, jsem živý bluegrass neslyšela pět let. Od poloviny 90. let žiji ve Finsku, tak, jak může být člověk mimo Spojené státy a přitom stále zůstat v západním světě. Dělala jsem, co jsem mohla: měla jsem pravděpodobně jediné auto v Helsinkách se samolepkou „Bluegrassová hudba – poslouchej ji, hraj ji, miluj ji!“, moje internetová domácí schránka obsahovala poctu mému idolu Larrymu Sparksovi a v mé kanceláři visel bluegrassový kalendář. Ale přesto jsem se domnívala, že se budu muset smířit s faktem, že nikdy neuslyším svou oblíbenou hudbu 4000 mil od domova.

Jestliže je téma „touhy po domově“ společné pro mnoho bluegrassových písní, určitě jsem prožila „bluegrassový okamžik“, srkajíc sklenku vína na vánočním večírku mé firmy a cítila se opuštěná a s touhou po domově, když jsem náhle zaslechla nějaké sladké zpívání a zvuk banja, který se nesl nad davem. Byla to opravdová bluegrassová muzika a přitáhla mě jako magnet k místu, kde se hrálo, a kde jsem se usadila až do konce párty.

Ta kapela byli „Berghall Mountain Boys“ a zněla tak úžasně a autenticky bluegrassově, že jsem nemohla uvěřit, že jsou to Finové. Vím, že se bluegrass líbí různým typům lidí, ale já jsem byla hodně zvědavá, jak se parta Finů mohla naučit, milovat a hrát tak dobře styl muziky, který považuji za zcela americký. Byla jsem potěšena objevem, že Finsko, navzdory své zdánlivě izolované pozici jako jedna z nejsevernějších zemí v Evropě, má živou a energickou bluegrassovou kulturu.

Možná láska Finů k přírodě a prostý život objasňuje sklony k bluegrassu. Finsko, známé saunou a lesy, leží částečně nad polárním kruhem a hraničí se Švédskem, Norskem a Ruskem. Země, zhruba velikosti Montany, je ze svých 70 % pokryta bujnými lesy a je tam 60 000 jezer. Jsou zde kopce, ale ne ten typ známý od Billa Monroea, jsou obydleny převážně soby, ačkoli zde jsou také rysi a příležitostně medvěd a vlk.

Možná je to ten fakt, že Finsko, rodná země skladatele Jeana Sibelia, bere hudbu velice vážně, je známé nejen svými dvěma profesionálními orchestry a světoznámým operním festivalem, ale také širokou vládní podporou hudebníků a skladatelů. Spíše než kategorizaci bluegrassu jako zájmu malé části populace v dalekých Spojených státech ho berou někteří špičkoví finští muzikanti vážně jako hodnotný přídavek ke svému repertoáru. Výborná helsinská bluegrassová kapela „The Intergalactic Bluegrass Messengers“ (Vesa Vartiainen – bass, zpěv, Janne Viksten – banjo, zpěv, Petri Hakala – mandolína, Tuomas Logren – kytara, zpěv) má tři členy finské prestižní Sibeliovy akademie, včetně banjisty světové úrovně Janne Vikstena. Nebo možná jde o fakt, že Finové vidí bluegrass jako nejpřímějšího následovníka severoevropské lidové hudby, jak uvádí Finská bluegrassová asociace. Finská bluegrassová scéna potvrzuje to, co jsem vždy věděla, že je pravda: když slyšíte bluegrass, hrajete ho a milujete ho bez ohledu na to, ve které části světa žijete. Je vzrušující vidět, jak bluegrassová kultura vyrostla ve vzdáleném Finsku.

Finská bluegrassová asociace

Finská bluegrassová asociace („Suomen Bluegrass Musiikin Yhdistys“ nebo „SBMY“) existuje teprve od roku 1993, ale její členové byli zapojeni do pořádání a propagace bluegrassových akcí už více než 10 let (červencové číslo „Bluegrass Unlimited“ z roku 1989 otisklo zprávu Rona Codyho o jeho zkušenostech, kdy už roku 1988 hrál na prvním ročníku festivalu v Ruotsinpyhtää).

Oblast Helsinek má každé léto mnoho hudebních festivalů a festival v Ruotsinpyhtää se stal důležitým, láká stovky nových posluchačů stejně jako Finů, kteří se stali fandy v posledních letech. Účinkující, kteří se objevili na festivalu v Ruotsinpyhtää a Haapavesi Folk Festivalu v severním Finsku, zahrnují některá velká americká jména jako Laurie Lewis, Dudley Connell, Hot Rize, Tony Trischka, Alison Krauss & Union Station a James King. Pět aktivních skupin v SBMY pochází většinou z hlavního města Helsinek: „A Bluegrass Company“, „Berghall Mountain Boys“, „Jussi Syren & The Groundbreakers“, „Intergalactic Bluegrass Messengers“ a „Pick & Hammers“. Kromě výročního festivalu pořádá asociace pravidelné měsíční jam sessiony, vydává čtyřikrát do roka časopis a sponzoruje dílny pro pokročilé, kde aspirující hráči obdrží osobně hodiny na nástroj podle vlastního výběru. Dokonce tu je – asi jste to předpokládali – saunový bluegrassový víkend. Na prvním jam sessionu roku 1998 se hráči čtyř různých kapel sešli v St. Urho´s Pub v Helsinkách. Jamovníci měli příležitost hrát na pódiu nebo u stolu a pódium bylo často plné muzikantů. Tyto podmínky dávají muzikantům příležitost cvičit na profesionální úrovni, vystupovat před publikem a sobě rovnocennými hudebníky. Cítila jsem se tam velice šťastně, i když jsem byla tu a tam vyrušena ze svého snění, když jsem uslyšela finštinu. Byl to docela šok slyšet někoho zpívat „Blue Moon Of Kentucky“ jako by se tam narodil a pak ho při návratu ke stolku slyšet hovořit finsky. Protože je finská bluegrassová komunita z větší části ze stejné oblasti, je to společnost velmi soudržná a podporující své členy. Členové všech hráčských úrovní pomáhají jeden druhému, posílají si nahrávky a CD a pomáhají s akcemi SBMY.

Muž, který přinesl bluegrass do Finska

Tom Kuchka (1938–2000) byl muž, který odstartoval bluegrassové dění ve Finsku. Jako v Americe narozený jazzový kontrabasista, který se oženil s Finkou, pořádal Tom v Helsinkách týdenní bluegrassové dílny pro začátečníky už od roku 1974. Členové SBMY odhadují, že každý Fin hrající dnes bluegrass buď studoval nebo alespoň navštívil Tomovu dílnu. Když se Tom před více než třiceti lety přestěhoval do Finska, nebyla tam žádná bluegrassová aktivita. Hrál jazz v místních klubech a člen jeho tria s velkou sbírkou ho uvedl do bluegrassu. Kapela začala začleňovat do svých vystoupení některé bluegrassové prvky a Tomův zájem rostl. V 60. a 70. letech 20. století tu byl rozvíjející se zájem o americkou lidovou a jí příbuznou hudbu. Tom vyučoval hudbu na střední škole a měl v úmyslu připojit k tomu večerní dílny rhythm & blues, irské hudby, pop-jazzu a bluegrassu. Nyní, po letech, bluegrassové dílny prosperují.

Multiinstrumentalista Tom, šlachovitý a energický muž, za svého života přiměřeně oblečený do jeansů a baseballové čapky, užíval smyčce ze svých houslí jako dirigent orchestru, ukazoval, luskal prsty a tloukl do rytmu. „Yksi, kaksi … sedm, osm“, počítal finsky a opakovaně začínal skladbu. Často vznikala legrace ve zmatcích s výslovností jednotlivých tónin. Písmeno „A“ se ve finštině vyslovuje „Ah“, „E“ se vyslovuje jako anglické „A“ a „I“ jako anglické „E“. Skupina studentů od Jouniho Karvonena, který hraje na Dobro přes 20 let, po Sakari Sarka, který začal zkoušet hrát bluegrassovou kytaru teprve před čtyřmi měsíci, si srovnávala zkušenosti. Pracovali se základním seznamem písní, který obsahoval věci jako „Blueridge Cabin Home“ a „Cripple Creek“. Mnozí z účastníků byli milovníci hudby, kteří normálně nemají čas hrát, a tak byli rádi, že mají možnost cvičit každý pátek. „Je to hezký způsob jak zakončit týden“, komentoval to Raimo Kantto. Dílna dávala muzikantům základní orientaci v bluegrassu a další návody jak tvořit sound. Tom jim předával rady jak hrát, informace o stylu a jasná pravidla: „Ne, takhle to není bluegrass.“ Za cenu zhruba 35 dolarů za semestr to nebyl příliš drahý způsob pro nastávající hráče, aby zjistili, zda je bluegrass tou cestou, kterou půjdou, nebo jestli mají zkusit jiné nástroje. Wasel „Wasku“ Arar, kytarista od „Pick & Hammers“ říká: „Když jsem si chtěl zkusit mandolínu, zde bylo to místo, kde to vyzkoušet šlo“.

„Berghall Mountain Boys“: držení se tradice

„Berghall Mountain Boys“ jsou dobrým příkladem toho, jak finské bluegrassové hnutí žije a roste. Kapela se skládá z Hannu Lemmettiho na Dobro, Risto Vuohuly na kytaru, Juha-Pekky Putkonena na mandolínu, Jukky Särkkäho na banjo a Jyrki Ilvonena na kontrabas. Vokalisté kapely jsou Hannu, Risto a Jyrki.

Bankovní jednatel Lemmetti a právník Vuohula se nějakou dobu věnovali blues a navštěvovali některé kurzy fingerpickingu Finské bluegrassové asociace, ale nikdy neslyšeli bluegrass živě, až na Ruotsinpyhtää bluegrass festivalu v roce 1988. Inspirováni tím, co viděli na pódiu, přemluvili několik svých přátel, aby tuto hudbu poslouchali a založili skupinu. A v roce 1990 oni, Juha-Pekka Putkonen, Jukka Särkkä a Jyrki Ilvonen se stali „Berghall Mountain Boys“ (pojmenováni podle školy, kterou Hannu, Risto a Juha-Pekka v dětství navštěvovali). Je to pocta jejich zručnosti, jelikož nikdo z členů kapely, kromě Vuohuly, nehraje na nástroj, který původně studoval (Risto tvrdí, že začal hrát na kytaru, protože ji měl ze všech nejlepší). Putkonen a Särkkä jsou oba profesionálové, učitelé klasické kytary, ale v kapele hrají na mandolínu a banjo. Putkonen se poprvé pokoušel hrát na mandolínu v koncertu barokní hudby, Ilvonen, který vlastní účetní firmu, byl předtím kytaristou, než ho přemluvili na kontrabas. Dobrista Lemmetti slyšel Joshe Gravese na nahrávkách Flatta a Scruggse a byl „unešen tím soundem“. Dříve hrál na havajskou kytaru, než byl schopen získat Dobro, na které se naučil pomocí instruktážní knihy.

Nikdo z „Berghall Mountain Boys“ nikdy nestudoval bluegrass ve Spojených státech a je působivé slyšet, jak dobře dosáhli soundu a ducha této hudby, udržujíc si znalosti předplatným časopisu Bluegrass Unlimited, stránkami v Internetu a „cédéčky“ objednanými ze Spojených států.

Velice působivý je fakt, že ačkoli angličtina není jejich rodným jazykem, jsou schopni se naučit slova písničky poslechem nahrávky a přepisem textu. Tak dobře, že fakticky jediný příklad chyby je to, že špatně rozuměli slovům „far away in Tennessee“, v písni „Cabin On The Mountain“, myslíce si, že se tam zpívá „far away to the sea“. Těžko je to velkou překážkou, ale možná jich je víc, o kterých ještě nevědí. Jelikož se učí textům od původních interpretů, „Berghall Mountain Boys“ zpívají velice autentickým horalským přízvukem z Jihu Spojených států, který je úplně jiný než angličtina, kterou se učili ve škole. Jejich pracovní zatížení nedovoluje členům skupiny vystupovat častěji než jednou, dvakrát měsíčně, ale zkoušejí každý týden a zrovna tak navštěvují každoměsíční jam Finské bluegrassové asociace. Také mají v plánu zúčastňovat se více festivalů ve Skandinávii a zbytku Evropy.

Jejich oblíbené kapely a vlivy zahrnují J. D. Crowea, Alison Kraussovou, Dudley Connella s a bez Johnson Mountain Boys, Billa Monroea, Bluegrass Patriots a mnoho dalších. Kapele „Berghall Mountain Boys“ se podařilo převzít tyto vlivy a vytvořit autentický bluegrass amerického stylu se zřetelně finskou příchutí. Konkrétně Vuohula má velice krásný, oduševnělý hlas úspěšně tvořící „high lonesome sound“.

Jestliže cestujete na sever Evropy a hledáte nějakou bluegrassovou událost nebo se zajímáte o kontakt s jakoukoli z výborných finských bluegrassových kapel, napište na Finskou bluegrassovou asociaci: Suomen Bluegrass Musiikin Yhdistys ( SBMY ), c/o Tilitoimisto PR, Jyrki Ilvonen/Höyläämötie 11 A, 4.krs 00380 Helsinki, Finland nebo vyhledejte jejich webovou stránku http://www.bluegrass.fi/

Použitá literatura a materiály:
BLUEGRASS UNLIMITED 10/1998 (Krista VanLaan) / GRASSPRESS č. 9 (Vydavatelství Kalinics, překlad původního materiálu Milan Leppelt & Milan J. Kalinics) / http://www.bluegrass.fi/
Pro BGCZ.net aktualizoval, doplnil a upravil Milan J. Kalinics, říjen 2009