Chystáte se do studia? – 1. část

Když se na BGCZ.net v roce 2007 objevil seriál Radka Valenty „Jak udělat festival“, napadlo mě, že by nebylo od věci zveřejnit zde také pár informací o tom, jak si počínat v nahrávacím studiu… Samozřejmě, že takový článek není a priori určený pro hudebníky, kteří jsou v nahrávacím prostředí jako ryba ve vodě, ani pro kapely, které se pyšní úctyhodnou řadou desek. A není určený ani pro samotné mistry zvuku nebo hudební producenty. Pro ně je většina z následujících informací samozřejmostí. Článek také pravděpodobně neocení pouze konzumenti muziky, ani hudebníci, kteří zatím nemají ambice zvukový nosič realizovat (i když vlastní prezentační demonahrávka je snad už dnes pro každé hudební těleso nebo hudebního sólistu samozřejmostí a měla by být po technické stránce kvalitativně stejně dobrá jako plnokrevné album). Alespoň pro zlomek čtenářů tohoto hudebního portálu však může podobný článek svůj význam mít.

Po dlouhém hledání nějakého uceleného základního souboru rad, jak si v nahrávacích studiích počínat a jak se tam chovat, jsem objevil následující výživný přehled, který vyžadoval jenom nepatrné textové korektury a drobná doplnění. Většina z jeho obsahu platí obecně, bez ohledu na to, zda budete nahrávat folk, bluegrass, country nebo rock, a proto jsem nepovažoval za nutné provádět jakoukoli selekci bodů týkajících se víceméně i nástrojů, které bluegrassové kapely ve studiu příliš často neuplatňují. V tomto smyslu je také potřeba k textu přistupovat.

Jeho autorem je hudebník a publicista Radek Miklica z heavy metalové kapely Second End, který tento návod původně napsal pro hodonínské nahrávací studio Paradox. A protože považuji následující přehled za nejlepší z toho, k čemu se lze k dané problematice na netu dobrat, tady ho v mírně upravené a doplněné verzi máte….

STUDIOVÁ REALITA:

Aranžmá

• Dobrá hudba v sobě skrývá řadu dynamických kontrastů. Posluchače jistě upoutá víc než zvuková stěna sestavená z nástrojů a vokálů soupeřících o první příčku na pozici indikátoru hlasitosti.

• Obrovská paleta kontrastů v hudbě souvisí nejen s dynamikou, ale i s barvou a prostorem jednotlivých nástrojů. Snažte se zabránit tomu, aby veškerá volná místa ve skladbě byla ucpána drženými akordy ze syntezátorů a kytar. Dejte nahrávce šanci, aby dýchala.

• Dobře napsanou skladbu je ve studiu možné zpracovat dvojím způsobem: dobře a špatně. Naproti tomu bude hudební blábol či špatně zaranžovaná nahrávka znít vždycky špatně.

• Co zní dobře na živo, nemusí znít dobře na nahrávce.

• U skladeb, které máte v úmyslu natáčet, si udělejte co nejvíce práce doma. Až budete mít pocit, že jsou všechny noty na svém místě, natočte si pro vlastní informaci ve zkušebně kazetu (CD). Poté, co kriticky zhodnotíte souhru a ladění, většinou začínáte znovu.

• Pro dobrou čitelnost zvuků v nahrávce platí jedna důležitá zásada: současně znějící nástroje by se měly pohybovat v co nejodlišnějších frekvenčních pásmech, aby se jednotlivé hudební party nepletly do sebe a nahrávka zněla co nejvyrovnaněji.

• Mnoho sólistů si vymýšlí svá sóla bez jediné pauzy – domnívají se, že ticho do hudby nepatří. Zřetelné oddělení jednotlivých frází však může pomoci výstavbě jejich sól a následujícímu propojení hudebních částí.

• Bývá běžnou praxí, že jsou hudebníci opojeni možnostmi studia a počnou si do zbývajících stop vymýšlet různé party, zdvojování, ztrojování riffů, sól a celkově překrývají zdravé jádro skladby. Narychlo se začnou vymýšlet různé vokály a plochy syntezátorů. Ničí se tím dynamický kontrast a paradoxně dosahují opaku zamýšleného.

• Buďte nemilosrdní při zkracování dlouhých úvodů, nudných sól. Kratší a nápaditější skladby vyzní lépe, mají spád a „tah na bránu“.

• Násilně přerušený či rozsypaný konec skladby může být též na škodu. Snesitelnější je klasický FADEOUT. Opět platí úměra, že i to by se nemělo opakovat v každé skladbě CD…

• Snaha o napodobení klasických hudebních nástrojů (pozouny, trubky, smyčce,…) může být kontraproduktivní, zvláště při nešikovném aranžmá nebo použitím levných zvukových modulů. I když se jedná o špičkové vzorky, může se stát, že v kombinaci s jinými nástroji budou znít jako nepovedená napodobenina.

• Často se stává, že vzorek na klávesách zní sám o sobě impozantně, ale nespojí se s nahrávkou. V tom případě se vyplatí méně nápadné zvuky.

• Při vícehlasých vokálech je mnohdy lepší vyhledat odborníka a tím se vyhnete ztrátě času a nervů. Velké intervalové skoky a neznalost harmonií přidělalo mnohým hudebníkům zbytečné starosti. Nesnažte se o vokál v maximálním rozsahu, mějte vždy jistou rezervu. Půl tónu nahoru i dolů.

• Nejlépe posoudí vaši skladbu ti, kteří se nepodíleli na jejím vzniku. Neberte jejich názory příliš osobně a na lehkou váhu.

Studio

• Nikdy se při výběru studia nerozhodujte na základě vybavení, kterým studio disponuje, ale podle toho, jak zvukový mistr dokáže toto zařízení využít.

• Nahrávání hudby je tvůrčí proces, a proto se ujistěte, že ve studiu panuje dobrá atmosféra, zaujetí pro věc a pracovní pohoda.

• Ujasněte si s majitelem studia způsob a termín platby. Pokud bude chtít majitel dopředu jistou zálohu, klidně mu ji dejte – prokážete svoji solidnost a čestné úmysly. Všechny tyto dohody přispívají k lepším výkonům a klidu při práci.

• Pokud budete mít zvláštní požadavky, opět je dobré vše dopředu prokonzultovat – seriózní studia vám jistě vyhoví.

Příprava nástrojů pro nahrávání

• Před odjezdem do studia se přesvědčte, zda máte dostatek paliček, trsátek, náhradních strun a raději si s sebou vezměte i náhradní blány k bubnům a elektronky do zesilovačů. Vyvarujete se zbytečných nepříjemností.

• Pozor na zákony schválnosti – vše, co dosud fungovalo, nemusí fungovat zrovna, když to nejvíc potřebujete!

• Vezměte si s sebou papuče, pohodlné oblečení a hygienické potřeby.

• Po příjezdu vybalte své nástroje z futrálů, aby se mohly přizpůsobit teplotě v místnosti. Studio není nafukovací, vše nepotřebné (prázdné obaly, spacáky, kufry, domácí zvířata a milenky) ponechte v autech.

• Do studia si přivezte okopírované texty všech písní – umožní to všem přítomným lepší orientaci a možnost dělání si různých poznámek v průběhu prací.

Elektrofonická kytara, baskytara a ostatní strunné nástroje

• Mějte nové struny, staré nedrží ladění a nemají patřičný zvuk! Budete-li osazovat nástroj novými strunami, učiňte tak den, dva před příjezdem. Při navíjení struny na kolík, ponechte tři závity.

• Po ukončení hry je důležité struny očistit – odstraní se pot, nečistoty a prodlouží se životnost.

• Budete-li používat vlastní kabely, přineste si jen osvědčené a kvalitní značky.

• Máte-li možnost vzít si do studia více než jednu kytaru, udělejte to (tvrdší struny na doprovod, měkčí na sóla).

Bicí nástroje

• Blány na bubnech ztrácí opotřebováním zvuk. Nadměrně pomačkaný povrch má za následek ztrátu přirozeného doznívání a vznik disharmonických tónů, vzhledem k nerovnoměrnému napnutí.

• Zkontrolujte všechny mechanické části (šrouby, vrzající pedál, atd.).

• Dobrý zvuk se nedá získat při opatrné a mdlé hře!

• K dosažení dobrého zvuku bicích je velmi důležité správné sejmutí malého a velkého bubnu. I když se vám bude zdát ozvučování bicí soupravy zdlouhavé a nudné, zkuste zvukaři vyhovět ve všem, oč vás požádá.

• Nezapomeňte, že od toho, co slyšíte normálně, se může zvuk ve studiu vaší soupravy lišit, je dobré poslechnout si názor producenta, zvukaře i svých spoluhráčů.

• Pro rockovou hudbu je vhodnější palice z tvrdšího materiálu, než je plst nebo korek.

• Na malém bubnu je velmi důležité strunění – tento problém odpadá při zakoupení kvalitního modelu nebo v možnosti zapůjčení bubínku (kamarád nebo za úplatu od movitějšího majitele).

Časový rozvrh

• Naplánujte si natáčení s dostatečnou časovou rezervou, aby vás „netlačil čas“! Časový tlak pak nutí dělat kompromisní řešení, které vaší nahrávce nemusí prospět.

• Z časového hlediska je lepší dokončit nejprve všechny základy (bicí, basa, někdy i doprovod – kytara, klavír) a teprve potom dotáčet nástroje či hlasy do jednotlivých skladeb. I zde je nejlépe nahrát například nejprve sóla do všech skladeb, potom třeba všechny party dechových nástrojů, sborových vokálů atd.

• Neplánujte si jeden den na natočení nereálného množství skladeb. Zvlášť ne první den natáčení, kdy se většinou nastavuje zvuk bicích a ostatních nástrojů hrajících do základních stop.

• Klasicky snímané bicí nástroje zabírají ve studiu nejenom značné množství stop, ale i jejich zpracování je poměrně náročné na čas.

• Mezi natáčení a mixáž je vhodné vložit nějaký den pauzu. Vznikne odstup, který je velmi důležitý, nehledě na sluchovou i duševní únavu. Prostě – ODPOČINEK.

(Radek Miklica, Hodonín)
Zdroj: www.sdparadox.com

 

Související článek:
Chystáte se do studia? – 2. část (dokončení)