Krtek do bluegrassových rukou

Bluegrassová skupina Blue Gate z Plzně vyhrála letos na Zahradě cenu Krtek. Pro ty, kdo netuší: Krtek je prestižní cena soutěže, která na našem největším folkovém festivalu vrcholí. Kapely posílají v lednu své demosnímky, nejlepší z nich procházejí českým (Praha) nebo moravským (Kuřim) semifinále Konkursu Zahrady, odtud je cca 16 skupin (a podobným mechanismem také 6 písničkářů nebo dvojic) vybráno do zmiňované soutěže. Krtka pak získávají tři kapely s nejvyšším počtem diváckých hlasů, jeden písničkář s nejvyšším počtem hlasů a libovolné seskupení (nebo dvě, ale to už řadu let nenastalo), kterému Krtka udělí štáb Folk & Country.

Výhra je samozřejmě důležitou událostí hlavně pro kapelu samou: „Bylo to báječný, skvělý. Malinko jsme byli unavený, od středy do neděle jsme byli na Zahradě a měli jsme šest vystoupení. Každopádně největší zážitek za celých deset let hraní,“ řekla mi kapelnice Ilon Leichtová. Jejich soutěžní vystoupení na scéně Kaplička bylo vydařené, suverénní i zajímavé. Úspěch jsem jim moc přál; uvědomil jsem si, že sice stále bývají považováni za mladou kapelu, ale deset let práce, dvě alba, jedna zásadní rekonstrukce skupiny – to už je spíš dlouhodobý postup starých mazáků. Od dost nervózních prezentací v dřevních počátcích, kdy jsme si možná nebyli jisti, jestli Blue Gate nejsou jenom protekční děti mocných plzeňských lobbystů, po kapelu, která loni suverénně zvítězila v konkurzu festivalu Banjo Jamboree a se kterou už se prostě počítá. Současnou sestavu s Petrem Šístkem a Liborem Nývltem považuji z obou možných za tu lepší, ale ještě důležitější než jména je možná rostoucí počet odehraných koncertohodin.

Gratulací a přáním, aby si Blue Gate legendárního hmyzožravce užili a aby jim pokud možno otvíral další důležité dveře, bych mohl skončit. Jenže to nejdůležitější jsem ještě nenapsal: myslím si, že tato výhra byla důležitá také pro český bluegrass i pro festival Zahrada. Jak možná tušíte, bluegrassových kapel se do Konkursu Zahrady zase tolik moc nehlásí. Krtka naposledy pro bluegrass získala pardubická Modrá kref (doufám, že mi je pro tyto účely dovolíte považovat za bluegrassovou kapelu) v roce 2003. To, že Blue Gate přišli, viděli a zvítězili, snad může pomoci sejmout z případných dalších bluegrassových zájemců o účinkování na Zahradě stigma nepatřičnosti. Můžeme spolu samozřejmě polemizovat, jestli bluegrass patří do žánrů s folkem spřízněných, jestli v té pestré stylové paletě stojí víc tu nebo onde. Zkusme to jinak: kdo z bluegrassových muzikantů si chce zahrát na velkém festivalu (tedy větším než je Jamboree Strakonice) a přitom před českým publikem, pro toho představuje Zahrada ideální příležitost: je rozhodně pravděpodobnější, že bude pozván tam, než kupříkladu na Rock For People.

A současně: Krtek v rukou bluegrassových pickerů je důležitou informací i pro festival Zahrada, pro jeho návštěvníky i organizátory. Blue Gate skončili na druhém místě v hlasování diváků: znamená to, že buď mají potenciál získat si na místě nevyhraněného otevřeného diváka s ušima dokořán, jehož nepohání hudební ideologie, ale touha poslechnout si něco zajímavého. To by bylo dobré. Nebo že Zahradu, kterou lze onálepkovat jako folkový festival, chápe stále ještě značné množství lidí jako přehlídku řady příbuzných žánrů, že na ní jezdí posluchači, které zajímá, co se událo nového ve folku, a přitom fandí bluegrassu. (A takoví se snadno shodli na hlasu pro Blue Gate, jako pro jediného zástupce bluegrassu v soutěži.) To by bylo taky dobré. Pamětníci vzpomenou na pořady typu „Nejmodřejší tráva na světě“, které se konaly v Náměšti u Kapličky. Poslední z nich byl na nevhodně subtilní scéně Zámek (to byl ten ročník se slavným „absolutely unplugged“ koncertem Copu na zámeckém dvoře místo sálku na zámku); v dalších letech už nezbylo na bluegrassový pořad na Zahradě místo. Možná by bylo dobré popřemýšlet, jestli by se nemohl v nějaké formě vrátit.

Tomáš Hrubý