CD: Tieň – Máme svoj štýl

Klapka 1: Ještě jako mladé ucho jsem se dostal na otcově starém Pionýru do Čičman na festival CFT. Když jsem s kamarádem Čimem a jeho otcem Hofem stál na parkovišti za pódiem, přiřítil se odkudsi Stano Valach. Naháněl jakéhosi chlapíka, který mu střepem z rozbité sklenice téměř pořezal ruku. Pro banjistu neodpustitelný hřích. Nevím, jak dopadl ten chlapík, zda ho Stano v té mase rozdivočených lidí nakonec chytil, ale tehdy jsem poprvé slyšel hrát kapelu Tieň. A dodnes mi v paměti utkvěla jejich skladba Jericho, kterou jsem se snažil notovat, jen na slova jsem si nemohl vzpomenout.

Klapka 2: Prohrabával jsem se na půdě ve svých krabicích, které jsem si zabalil, když jsem se stěhoval od rodičů. Tak se mi do rukou dostal bulletin vydaný k festivalu Strunobranie. Skvělo se na něm datum 12. – 14. 7. 2002. Na jedné ze stran této bleděmodré knížky jsem opět narazil na kapelu Tieň. Dočetl jsem se, že tehdy hrála v sestavě Eugen Fisla – kytara, Stanislav Valach – banjo, Ondrej Babuljak – dobro, Stanislav Vavrek – kontrabas a Libor Babuljak – mandolína. Písně, které zahráli, byly Jarmočná, Brány, kľúče, križovatky, Počúvam honky tonk, Dlhé čakanie a Zimný sen.

Klapka 3: To se už ocitám v přítomnosti a píše se rok 2019. Usmívám se v Horní Porubě na Bluegrassovém večeru a je to jako sen. Kapela Tieň je tu stále. Právě na pódiu křtí svoje debutové cédéčko a kmotrem je symbolicky otec a guru kapely Jaro Nečesaný. Někdy nemám slov a když se tak prohrabu všemi těmi roky, co jsem toto seskupení zaregistroval, až se mi nechce věřit, že se jim to nakonec podařilo.

Tieň

Úplné základy skupiny musíme totiž hledat až v roce 1976, kdy se v Trenčíně zrodila country kapela Strašiaci. O dva roky později do ní přibyl patnáctiletý kytarista a zpěvák Eugen Fisla. Repertoár skupiny kopíroval tehdejší, ale částečně ještě i současné trendy, kdy především předváděli písně od Zelenáčů a podobných dobových kapel. Už tenkrát začal psát texty banjista Stano Valach a inspirace ho doteď neopustila. Protože to byla slova na různé americké tradicionály, na písně od Flatta a Scruggse, Billa Monroea, Stanley Brothers a podobně, tak to už nebylo moc daleko k bluegrassu. Na chlapce měli tehdy velký vliv Braňo Blahovec a Jaro Nečesaný z kapely Krok, kteří jim s radostí na kazetách poskytovali tradiční bluegrassové nahrávky, chlapci s otevřenou pusou pozorovali jejich drill, poslouchali, učili se, a tak bylo rozhodnuto. Jdeme do bluegrassu! Samozřejmě to nešlo hned, ale přece jen nakonec ano. Skupina Tieň si jako svůj rok narození píše 1991. A jak vznikl název? „Název je vždy těžké vymyslet, zvažovali jsme pravdaže různá Blue… ,“ zamyslel se Eugen, ze kterého jsem tahal informace. „Stano potom přišel s názvem Tieň, protože jsme se cítili být ve stínu kapely Krok, alespoň Stano to tak zdůvodnil. A tak jsme nakonec u tohoto názvu zůstali.“ A to je také hlavním vysvětlením, proč dostal Jaro Nečesaný tak důležitou úlohu a výlisek alba polil whisky.

Za ty roky se v kapele vystřídalo mnoho hudebníků, jistou dobu dokonce hrávali jenom ve trojici, avšak v současnosti už působí ustálenějším dojmem a tím pádem určitě dozrál čas na nahrávku. „Neměli jsme, anebo spíš já jsem možná neměl stále dojem, že už je to zralé na nahrávání. Občas jsme se nahráli jen tak amatérsky a nebylo to ono. Začali jsme o tom vážněji uvažovat před pár lety. Potom před dvěma roky na Kosodrevině jsme dostali echo, že bychom si možná zahráli na Banjo Jamboree. Tak jsme si řekli, že by bylo dobré, kdybychom nějaké CD nahráli. Dokonce jsme si dohodli nahrávání, ale nebyli jsme v tom termínu někteří zdravotně v pořádku,“ upřesňoval mi kroky spějící k nahrávce Eugen. (Při tom jsem se zamyslel, zda někteří nebyli zdravotně v pořádku, protože spadli z bicyklu? Netuším.) „A když jsme to zkusili nahrát svépomocně u mne doma, podobně jako by se to nahrávalo ve studiu (abychom slyšeli, jak to zní), tak jsme zjistili, že bychom se asi ve studiu trápili a výsledek by neodpovídal očekávání. Zkrátka, ještě nebyl stále ten správný čas. Ale nakoplo nás to a začali jsme víc pracovat na tom, abychom z toho i my měli pocit, že se pod to “můžeme podepsat”. A nakonec jsme se, i na základe nahrávání Bluelandu, rozhodli nahrávat u Ondry Kozáka, kde jsme našli tu správnou pohodu a podporu.“ Výsledkem je jejich debutové album Máme svoj štýl.

„Výběr skladeb vycházel hlavně z toho, co jsme měli v té době v repertoáru. Dohodli jsme se, že uděláme CD se slovenskými texty a snažili jsme se tam vybrat takové skladby, které nás charakterizují. Chtěli jsme, aby to bylo různorodé, tak jako je většina našeho repertoáru (tradicionály, gospely, valčíky,…),“ opět cituji Eugena Fislu. „Určitě nám to nahrávání pomohlo vyjasnit si některé věci, nejen co se týká skladeb, které jsou na CD. Za ty roky se nasbíralo materiálu dost, takže se zase vracíme i ke skladbám, které na čas vypadly z repertoáru a snažíme se jim dát novou fazónu.“

Tieň

Kromě už uvedeného kytaristy Eugena Fislu a banjisty Stana Valacha můžeme v sestavě ještě najít mandolinistu Pavla Daňa a kontrabasistu Milana Nagya. Pojďme se ale podívat na samotnou nahrávku obsahující 13 skladeb. Otevírá se písní Náš balón, pod jejíž text se podepsal Jaro Nečesaný. S mírně sociální tématikou se můžeme setkat v Blues popolníc nebo ve skladbě Za dedinou slepec stál. Nesmírně mě ale potěšila tradiční skladba Jericho, která je už velmi dlouho vepsaná v mé duši a se kterou si kapela pěkně pohrála. Jednoduše, úderně, s příjemným gospelovým feelingem. Kdo si chce trochu posmutnět, tak ať si určitě před spaním pouští Starý zvon. Ačkoli starý zvon ztichnul, Tieň si hraje i dál to svoje…

Je až neuvěřitelné, že i když melodie skladby Greensleeves byla poprvé zaznamenaná v roce 1580, je stále nesmírně populární a nepozná ji snad jen totální hudební barbar. Nechci o ní zbytečně teoretizovat a vyprávět historii, ale pod názvem Na múroch z dávnych čias si ji přisvojila i kapela Tieň. Opět je to výborná ukázka jejich vokálních schopností a příjemných troj a čtyřhlasů. K tomu i navzdory použití bluegrassových nástrojů je tam zachovaná atmosféra raného novověku, ve kterém vznikla. Samozřejmě nemohu zapomenout na titulní skladbu Máme svoj štýl, pod kterou se jako textař podepsal Stano Valach. Zacituji jen pár slov: „Máme svoj štýl a každý z nás žil len životom svojim, nech stojí, čo stojí, a ten čo sa bojí, zostal sám.“ Je to příjemná, snadno zpívatelná skladba do každého počasí. Pro mě je osobním pohlazením píseň Posledný pozdrav domov a Reyo, který je autorem textu, jakoby mi četl z duše. Na závěr bych ještě chtěl vzpomenout Stovky kníh, protože slova v ní se výborně hodí na závěr. „Aj nám zostáva už len zopár chvíľ, čo zostane po nás, len málokto tuší.“ Já už minimálně tuším, co zůstane po kapele Tieň. Velmi příjemné album naplněně skladbami, které hrají s těmi správnými emocemi, se slovy o naději, s muzikantskou jemností a precizností, zajímavými vokály a tím, co zdobí Tieň. Že věk je jen číslo a pokud je chuť, ovoce se dá sbírat kdykoli.

Dušan Gemerský, ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics
autoři fotografií: Luděk Bouška a Ondra Kozák