Mandolínová kobylka

Kobylka bývá z ebenu. Nu, co s tím? Mandolína jako taková bývá vyrobena ze tří druhů dřeva: ze smrku je vrchní deska, z javoru luby, zadní deska a krk. No a z ebenu je dvojdílná kobylka, hmatník a dýha na hlavici.

Kobylka je velice důležitou, řekl bych až kritickou součástí konstrukce mandolíny. Ovlivňuje barvu zvuku nástroje a jeho hlasitost, správnou intonaci a umožňuje optimální seřízení.

Mandolínová kobylka byla původně vyráběna z jednoho kusu a z různých druhů dřev. U italských a portugalských mandolin je možné objevit nejen eben, ale i palisandr či javor. Toto provedení mělo jednoduchý tvar, rovnou patku (či patky) a vzhledem k rovné přední desce stálou výšku. Drážky pro struny byly umístěny v jedné přímce. Kobylkou šlo tedy jen nastavit přibližně intonaci posuvem vpřed či vzad. Ale vzhledem ke kratší menzuře a nižší tenzi – napětí strun nebyl tento problém tak zásadní.

Moderní konstrukci dvojdílné kompenzační kobylky zavedl na počátku 20. století náš starý dobrý známý akustický inženýr Lloyd Loar. Jeho provedení kobylek se používá dodnes. Poté, co se na mandolínách značky Gibson objevily klenuté vrchní desky (tedy téměř na všech, mimo mandolin Army Navy Style), začaly se měnit i kobylky. Patky se samozřejmě přizpůsobují klenutí desek. Zásadní věcí však zůstává rozdělení kobylky na spodní část a vrchní můstek nesoucí struny. Toto řešení totiž umožňuje v kombinaci se šroubem v krku vyhovující seřízení dohmatu. Můstek lze pomocí dvou zpravidla mosazných rýhovaných matic posunovat výš nebo níž. Struny již také nejsou v jedné přímce – a to je druhá zajímavá myšlenka. Drážky jsou v párech jakoby uskakované, můstek není přímý, ale má střídavá vybrání. Každý pár strun má jinou, přesně definovanou délku. Kompenzuje se tím rozdílná tloušťka strun, které by v přímce ladily přinejmenším neuspokojivě.

Tato Loarova řešení se uplatnila i u lubových kytar a stala se základním kamenem konstrukce kompenzačních kobylek „Tune-O-Matic“ používaných na el. kytarách Gibson.

O ladění intonace kobylkou se zde již psalo, tak jen stručně. Pokud tón na 12. pražci zní níže, než flažolet nad 12. pražcem dané struny, je třeba kobylku posunout směrem k hmatníku. Pokud tón zní výše, než flažolet, je třeba posunout ke struníku.

Jak jsem uvedl, kobylka zásadním způsobem ovlivňuje výsledný tón. Pokud je příliš těžká, vrchní deska nezní naplno. Pokud je lehká, zní lépe, ale může se prohýbat či prasknout. Pokud někomu nevyhovuje rozmístění strun (např. široké dvojice), lze si nechat vyrobit nový můstek se shodnými roztečemi šroubů, ale jinak umístěnými drážkami. Případně lze celý můstek vyrobit např. z hliníku po vzoru Dave Apollona :-). Experimentům tohoto a jiných druhů nejsem příliš nakloněn, ale v každém případě by měly být drážky v můstku čisté a měly by mít jasně definované pozvolné klenutí, aby nedocházelo k přílišnému praskání strun na kobylce. Pokud k tomuto dochází, lze drážku projet buď speciálním pilníkem s přesným rádiusem, nebo přímo danou strunou. Pomocí jejího vinutí lze případné nerovnosti dost dobře vyhladit.

Problémem úzce souvisejícím s kobylkou a struníkem je zatlumení strun mezi nimi. Délka strun je totiž velmi znělá a při čopech i jindy se ozývají různé nepatřičné zvuky. Dá se to vyřešit kouskem neoprenu, filcu či kůže propletené mezi strunami, čtyřmi gumovými průchodkami pro kabely vetknutými do dvojice strun a podobně. Pokud máte ze struníku sejmuté víko, lze struny tlumítkem jen podložit před háčky. Takto nic nemůže vypadnout a praskne-li struna, zůstává na místě.

Každá bluegrassová mandolína by měla být dokonale hratelná. K tomu přispívá bezesporu i provedení hmatníku. O něm zase příště.

Honza Bíba

Související články:
Historie mandolíny
Předchůdci, typy a příbuzní mandolíny
Analogie mandolíny se smyčcovými nástroji
Základní mandolínové akordy
Techniky rychlé hry
Snímání mandolín
Konstrukce a materiály používané při stavbě mandolín
Elektrické mandolíny
Mandolínové akordy trochu jinak
Mandolínový struník
Hmatník
Mandolínový krk, hlavice a mechaniky