Z našeho domácího pohledu to tak nemusí vypadat, ale novináři kulturních rubrik velkých listů jako například New York Times, Wall Street Journal nebo Time ve svých letošních článcích opakovaně zmiňují, že banjo jaksi více a viditelněji proniká do hlavního proudu populární hudby. Shodou okolností jsem v těchto dnech narazil na několik zajímavých odkazů, prezentujících banjo v souvislostech méně běžných až někdy místy bizarních, o které by bylo škoda se nepodělit. Pojďme se společně podívat, kde všude se banjo dá najít.
Nebudu zdržovat věcmi známými, spíš upozorním na zajímavosti a přidám pár postřehů. Nedá se zaručit, že dole uvedené hyperlinky budou fungovat navěky, ale snad jich většina pár měsíců vydrží.
Čím to, že je ve dnešní světové pop music banjo víc vidět? Jedním z vlivů poslední doby, který zvedl vlnu zájmu o akustickou muziku a její nástroje, byl zřejmě film O Brother Where Art Thou. Za další výrazný vliv se dá považovat přítomnost banja (zvuková i vizuální) u dvou mimořádně úspěšných interpretů světové popové scény: je to několikanásobná vítězka Grammy slečna Taylor Swift a stejnými cenami ověnčený britský spolek Mumford & Sons. Můžeme obě jména sice řadit stylově do různých žánrů, ale velikostí jejich světového ohlasu nejdou přehlédnout ani v univerzální množině pop music.
Takže dál už jen v bodech – čekali byste banjo v těchto souvislostech?
- Grammy – Taylor Swift, sama tu hraje (šestistrunné), za tuto píseň byla jedna z jejích Grammy
- další Grammy – Mumfordi, tady z novějšího klipu, v závěru rovnou 4 banja a choreografie pro kvartet (v tomto klipu nevystupují kluci z kapely, ale herci). Závěr klipu s rozbíjením nástrojů neukazujte nikomu labilnímu, takovou činnost bych nepodporoval ani k ní nenaváděl.
- country umělci dneška – Rascall Flatts, The Band Perry, The Defibulators. Nechám na vás, zda tento druh bigbítu ještě budete ochotní zařadit do country, ale je to parádní muzika bez ohledu na škatulky. Extra poklona patří produkci těch klipů. Perry připomínají skoro-černobílou stylizací svého klipu výborné a nedávno rozpuštěné My Chemical Romance z jejich Black Parade období. Ta dekorativní blondýna v klipu Rascal Flatts není výše zmíněná Taylor tentokrát s pěti strunami, ale dcera Glena Campbella Ashley. Neprošvihněte hromadný výbuch banjového nadšení v závěru klipu. Třetí píseň je jen audio.
- folkáči – Joy Kills Sorrow, asi to nepřekvapí, ale jejich verze písně je podle mnoha komentářů lepší než originál od rockových The Postal Service. To můžu podepsat.
- heavy metal – Megadeath (taky šestistrunné, odkaz jen na audio) z jejich nejnovější desky.
- jazzová fúze – Steps Ahead. Leoše Belu Flecka jako jazzmana už všichni znají, ale byli tady už v 80-tých letech i jiní frajeři, v tomto případě Pete Schwimmer
- klasika – pekelný Noam hraje violový part s rozšířenými Punch Brothers v jednom z Bachových Braniborských koncertů.
- hokej – v závěrečné třetině (klipu) dokonce dává Dierks Bentley banjem gól!
- komik – Steve Martin, s animovaným žabákem, případně s dalšími mistry nástroje. Říká se, že Steve téměř přestal hrát ve filmech kvůli hraní na banjo. Pro muzikanty je ten druhý klip, k tomu 3 banja na scéně. První klip se hodí spíš kdybyste k zájmu o nástroj chtěli motivovat předškoláky.
- K-pop – kdo neznáte tuto zkratku, jde o korejskou populární muziku – svébytný a rostoucí žánr, který dal světu například nepřehlédnutelný a nepřeslechnutelný Gangnam style. Píseň v našem výběru opatřili tvůrci farmářsky stylizovanou scénou s příslušnými rekvizitami. Když to zapůsobilo v oceněném klipu Taylor Swift, proč to nezkusit i v Koreji.
- předvolební spot – podporujte svého soudce!
- nahé tělo modelky v největším tanečním hitu letošního roku (2013) – Robin Thicke. Banjo v písni nezazní, ale je tam několikrát vidět v rukou zmíněné modelky, která hru předstírá. A to zřejmě proto, že výtvarníci klipu banjo považovali za natolik sexy předmět evokující dobrou náladu, že tam nemohlo chybět. Pokud vám cenzura youtube nedovolí původní verzi otevřít, zkuste verzi porovnávající nahatý a oblečený klip. Modelky jsou vlastně tři a nemají na sobě nic než G-string. To nás přivádí k zajímavé příležitosti dozvědět se něco nového o strunách nejen pro banjisty.
- kalendář – vybrané kvalitní fotky banjistek s nástrojem nebo bez, včetně CDčka potvrzujícího, že ty kočky fakt umí hrát! Můžeme-li soudit podle verze pro rok 2014, „Kalifornie je zlatá loď – za banjistkami z Kalifornie choď“. Ale vešla tam třeba i Janna z Taškentu, koukněte na její zajímavý klip.
- horor – scéna s Woody Harrelsonem ve filmu Zombieland 2009. Dost humus, neukazujte dětem. Mě to stačilo vidět jednou, ani na Halloween krev nemusím. PS. nová je souvislost, že Deering uvedl nedávno do prodeje model Goodtime Zombie Killer. Zvláštní vkus…
- celovečerní hudební film Jak napsat banjový koncert – Bela v dokumentu (2014, 96 minut, Argot Pictures). Koukněme na upoutávku. Jak napsal v recenzi The Hollywood Reporter – dojemný a současně radostný portrét talentovaného prominentního hudebníka, který přijal osobní i uměleckou výzvu.
- 4 banjisti na 1 nástroj – doufám, že to Tony ani Bela lžící moc neschytali tam, kde to v obraze vypadalo. Jinak počítám, že Belu, Tonyho, Billa a Noama všichni poznali, lžičkama hraje Scott Vestal. Celkově fakt neuvěřitelné, že by něco takového bylo vůbec v lidských možnostech.
Obchodníci s nástroji spekulují, že na rozdíl od módní vlny s ukulele, která proběhla přes youtube v posledních čtyřech letech, by oblíbenost banja mohla vydržet růst delší dobu. Například i proto, že banjo má větší rozsah a tím větší muzikální využitelnost. A hlavně proto, že kvůli vyšší pořizovací ceně se pro banjo rozhodnou spíš lidi se serióznějším a trvalejším zájmem. Jestli to bude pravda, máme se na co těšit. A jaká je vaše oblíbená úleťárna s banjem?
Michal Hromčík, 2. září 2013, 20. září 2017, Brno