Znáte pořekadlo: dej blbci funkci – vymyslí lejstro? Já ho znám dobře, ještě z časů, kdy jsem byl zaměstnán ve státní sféře. No a když jsem byl nedávno postaven před problém, došel jsem až k jeho řešení pomocí formuláře 🙂

Dalo by se říci, že jde zase o jeden z momentálních “přitroublých” nápadů, ze kterého vzniklo téměř geniální řešení.

Seděli jsme takhle po dovolené na pivu a tlachali o kdečem. V naší opilecké pýše jsme přišli také na téma: proč je na bgcz.net tak málo reportáží, v poslední době téměř žádné? Na to jsem argumentoval velmi jednoduchým způsobem: nemá je kdo psát. RoseeAnn už nemá nápady, co také stále dokola psát o akcích, na kterých už byla 5x nebo vícekrát, aby nebyly reportáže stále stejné. Já na to nemám čas, Milan Kalinics se specializuje na jiná témata, než jsou festivaly, a s časem je na tom podobně jako já. Pokud nepošle reportáž třeba Lilka Pavlak, nikdo jiný nic nenapíše. To samozřejmě vytáhlo na stůl další otázku: proč je to tak?

Došli jsme k tomu, že spousta lidí se pohybuje po spoustě akcí a třeba by i rádi dali něco k dobru, ale:

  • obávají se, aby někomu neukřivdili nebo někoho nenaštvali – a tím si třeba také do budoucna neodřízli cestu (resp. své kapele) k vystupování na akci, o které napsali. A pouze donekonečna chválit a nepoukázat na nedostatky – to není přece k ničemu.
  • nepustí se do reportáže, protože to prostě neumí seskládat do srozumitelných vět, kde se neopakují stále stejná slova a myšlenky.
  • umí dát dohromady v bodech, co se jim líbilo a nelíbilo, udělat fotky a odeslat do redakce, jenomže kdyby někdo z takových informací napsal reportáž od stolu, mohl by z toho vyjít pěkný nesmysl. A ve formě poznámek o akci by to celé nebylo ke čtení a přinášelo by to jen kritiku na toho, kdo takovou reportáž napsal.

A tu jsem si vzpomněl na vyprávění některých bardů z mé kapely, kteří když spolu hráli v minulé kapele, měli zavedeno hodnocení záchodů na pumpách, hospodách a všude tam, kam spolu jezdili. Jejich stupnice měla 10 bodů, z čehož bylo vždy jasné – bez jakékoli pochybnosti, při návštěvě oné místnosti, kolik bodů může získat. Stupnice vypadala nějak takto:

  1. záchod existuje
  2. místnost má svoje dveře
  3. dveře se dají zamkout
  4. místnost je větratená (okno, větrák)
  5. je tam popelník
  6. je tam papír
  7. prostředí WC je čisté
  8. navoněno
  9. jsou tam noviny
  10. je to doma

I zvolal jsem : “Heurékááá”. Bylo možné taková kritéria určit i pro účely celých festivalů a udělat recenzi, jako dělají recenzenti hodnocení špičkových restaurací pomocí hvězdiček + k tomu napsat velice krátkou reportáž a připojit fotky. Samozřejmě, že u festivalů se bude muset nechat část hodnocení na subjektivním názoru autora, ale z velké většiny je možno (stejně jako u hodnocení WC) jasně určit podmínky pro získání přesného počtu hvězdiček.

A tak vznikl formulář, jehož body pro hodnocení mají vždy 5 podmínek a každá z nich je za 1 bod. Na konci recenzent body sečte a vyjde mu výsledný počet hvězdiček, které festival získává. Dvanáct pečlivě vybraných bodů z celkových šedesáti hodnotí standardy, které by měly být splněny na jakékoli akci, která se honosí názvem festival.

Jaká kritéria jsou hodnocena?

  1. propagace akce
  2. organizace
  3. zázemí festivalu
  4. přestávky v programu
  5. parkování
  6. hygiena
  7. občerstvení
  8. backstage
  9. pódium
  10. zvuk
  11. ubytování
  12. různé

 

hvězdička 12 – 25 bodů
hvězdičkahvězdička 26 – 35 bodů
hvězdičkahvězdičkahvězdička 36 – 44 bodů
hvězdičkahvězdičkahvězdičkahvězdička 45 – 52 bodů
hvězdičkahvězdičkahvězdičkahvězdičkahvězdička 53 – 60 bodů

Pokud festival nezíská všech 5 možných hvězdiček, neznamená to, že je špatný! Každý festival je jiný, má jiné možnosti a 5 hvězdiček bude vždy znamenat, že akce je skutečně profesionálně až luxusně zajištěná.

Hodnocení má opravdu dost přísně nastavená pravidla a může se stát, že i jinak velice dobře připravená akce nesplní jednu z dvanácti rozhodujících podmínek a nezíská tak ani jednu hvězdičku, byť by jinak dosáhla vysokého ohodnocení. Ale kvalita jakékoli hudební akce není odvislá jen od kvality a proslulosti účinkujících a od nadšeného publika. Slyšíme stesky na to, že bluegrassová hudba (a nejen ona) je popelkou ve srovnání s jinými hudebními žánry. Ale budeme-li přistupovat například k pořádání velkých hudebních akcí nedůsledně a amatérsky a nebudeme-li chtít dosáhnout maximálně možné kvality ve všech směrech, bude bluegrass tou popelkou zaslouženě. A proto ta přísnost. Zmíněných dvanáct stěžejních bodů je dosažitelný standard a pokud byť jediný z nich nebude možno té které akci přidělit, pak je něco špatně…

Je důležité si uvědomit, že smyslem tohoto hodnocení není zdrcující kritika konkrétních akcí. Mělo by však pomoci návštěvníkům a kapelám získat přehled o tom, co je na konkrétním festivalu čeká a samozřejmě i ukázat pořadatelům slabiny jejich akce a dát jim tak možnost spoustu problémů odstranit. Není lepší znát konkrétní chyby, než se dozvídat z doslechu, jak to na mém festivalu stojí všechno za bůh ví co?

Mějte na paměti, že jde o hodnocení serveru bgcz.net a to je dáno přesně tak, jak je dáno. Recenzent je v tomto případě jen redakcí vybraná a po souhlasu pověřená osoba, která zaškrtne nebo nezaškrtne příslušná políčka formuláře. V této souvislosti chceme zdůraznit, že jako redakce garantujeme naprostou nestrannost, nezaujatost a současně patřičnou odbornou erudici k hodnocení festivalů pověřených recenzentů. Záměrně jich není pověřeno k těmto recenzím mnoho, každého z nich známe osobně, dlouhou dobu a jsme si jisti jejich morálním kreditem a vysokou mírou objektivity.

Určitě se najde spousta pořadatelů, kteří řeknou, že je jim křivděno. Nepochybně zazní i reakce, že se nikdo nejede na festival najíst, ale za muzikou. Jenomže to v dnešní době není až tak docela pravda. Pokud toto hodnocení chcete ignorovat, ať jako divák, kapela, či pořadatel, samozřejmě je to vaše výsostné právo. Nicméně z ohlasů diváků a kapel, které máme, je patrné, že nikdo není spokojen s akcemi, kde to vypadá tak, že divák má pouze právo zaplatit, sednout, poslouchat, držet hubu a po oficiálním skončení akce mlčky a spokojeně odkráčet 🙂