3x Tony Rice – připomeňme si jeho nesmrtelného génia

Tony Rice vytvořil nový slovník pro akustickou kytaru a další generace hráčů se z něho budou učit. Po jeho odchodu mimo náš svět během těchto Vánoc si tisíce lidí znovu vylovily jeho nahrávky, aby si znovu oživily ten hlas a ten zvuk kytary nebo oblíbené skladby, které je oslovily a zasáhly.  Dávám k dobru tři výborné zdroje, které Tonyho připomenou velmi zajímavým způsobem. Běžné nahrávky s Tonyho hrou – alba, záznamy živých vystoupení – si každý určitě najde sám podle svého zájmu. Odolám pokušení přepisovat sem nejzajímavější a často fascinující informace z níže uvedených odkazů nebo dojemné i humorné historky, zabralo by to dalších několik hodin. Se znalostí jazyka si proposlechnete sami.

Osobnost a typický humor Tonyho nám dokáže výborně přiblížit záznam, v němž odpovídal na otázky v rámci workshopu, i když nebrnknul jediný tón. Tady si užijeme jeho mluveného hlasu a smíchu. Zajímavé je, jak v rozhovorech ve třetím odkazu dole říká Tommy Emmanuel, že Tony Rice podle něj byl ztělesněním opravdového bluegrassového muzikanta (Tommy jako Australan má určitý přehled o amerických kytaristech a bluegrassu). Porovnejme si to s vyjádřením Tonyho ke stejné otázce na workshopu (1986) od pozice 39:42.

Přistihl jsem sám sebe skutečně naměkko až ve chvíli, kdy jsem uslyšel britského kytaristu – bigbíťáka nadšeně oceňovat Tonyho muziku, i když žánr ve skutečnosti nezná a nesleduje. Je fajn si ověřit, že muzika na vysoké úrovni oslovuje širší svět i za domnělými hranicemi žánru a Tony je taková vysoká třída. V dokonalém provedení dokáže i John Hardy už mnohokrát viděný zapůsobit nově – jako příklad neskutečného drivu, podobného utržené lokomotivě, který pohne snad s každým. Trochu to přikládám i přítomnosti ¾ sestavy New Grass Revival, i když je zřejmé, že Tony umí být mocnou hnací silou, i kdyby hrál sólo jen sám. Většinou je mi líto kytaristů, kteří jedou sólo od začátku do konce v kulometných šestnáctinách a nemají v tom žádnou hudební myšlenku, i když tóny odpovídají harmonickému kontextu, a neprokazují, že by měli nějaký rytmický slovník. To ale není Tonyho příklad, on rytmicky táhne celou kapelu pevně i během svého sóla, jeho hra je na hudební myšlenky bohatá, i když jsou často spojené bezešvým způsobem. A z jiných jeho skladeb víme, že jeho projev umí být rytmicky bohatý vrchovatě. A to jsme ještě nezmínili jeho zpěv v dobách dobrého zdraví, geniální doprovodnou hru s nečekanými aplikacemi jazzových akordů a jejich postupů a rytmizací nebo jeho skvělý vkus ve výběru písní.

Skvělý počin dal dohromady Bryan Sutton, který pro živou relaci shromáždil „do jedné ohrady“ plejádu nejpřednějších bluegrassových kytaristů dneška, aby pohovořili o jejich vztahu k muzice Tonyho, jejím vlivu i o osobních vzpomínkách. Jako vtipná parafráze na jednu z Tonyho slavných desek a také na výraznou píseň je relace pojmenovaná Me and His Guitar. Skoro 3 hodiny rozhovorů a malinko zvukových ukázek je velké sousto, které si laskavý čtenář našeho blogu může rozdělit na víckrát. Muzikanti, kteří tu o Tonym mluví, jsou samé špičky akustické kytary –  Josh Williams, Tim Stafford, Chris Eldridge, Molly Tuttle, Billy Strings, David Grier, Tommy Emmanuel, Michael Daves, Jake Workman, Andy Falco, Dan Crary, Norman Blake, Dan Tyminski, Ron Block, Jon Stickley, Dave Bruzza, Jim Hurst, Kenny Smith, Cody Kilby, Trey Hensley.

Ze všech zajímavostí, které si poslechne každý sám, vyberu jen jednu: citát, jímž Ron Block cituje Tonyho Rice, který tím citoval Billa Evanse (jazzového klavíristu), odpovídajícího na otázku – jaký má smysl hrát hudbu: „Smyslem hudby je obohatit duši. Kvůli tomu to děláme. Děláme to a doufáme, že máme něco, co můžeme nabídnout posluchači jako únik od prachu všedního života. Děláme to s nadějí, že se můžeme o část naší duše podělit s dalšími lidmi.“

Michal Hromčík, Nový Lískovec