Myšlenka vzniku bluegrassového muzea se vznáší éterem už několik let. Jednou z jeho nejvýznamnějších propagátorek a hlavním iniciátorem se stala Lilka Pavlak, která se celý život zabývá bluegrassovou hudbou a nashromáždila velké množství materiálu. Právě ten se rozhodla věnovat bluegrassovému muzeu.

Proto bylo uspořádáno už několik expedičních výprav do Švýcarska; přivezli jsme do Prahy velké množství krabic s plakátky, korespondencí nebo hudebními nahrávkami (jen nahrávek koncertů, festivalů a demokazet českých, evropských i amerických kapel jsou zatím tři banánové krabice). Sešlo se několik pracovních schůzek, a dlouho se hledaly funkční modely, obsah i okruhy činnosti. O otázce bluegrassového muzea bylo diskutováno i na Evropském bluegrassovém summitu, který se konal v Praze 2025. Přiznám se, že jsem byl od počátku myšlenkou nadšen (už i proto, že celý život pracuji v muzeu), ale – možná i díky tomu – jsem měl také v ruce důkladnou analýzu a rozpočty, které byly více než skeptické. Ale protože věci někdy běží mnohem rychleji než plány a myšlenky, vzniklo v lednu 2026 muzeum jako oficiální instituce, registrovaná jako zapsaný spolek, pod názvem Bluegrass museum, z. s. Muzeum je tedy na samém počátku své dráhy, ale už teď se může pochlubit propracovaným plánem činnosti, strukturou sbírek nebo knihovnou.

Odvoz části daru od Lilky Pavlak ze Švýcarska

Muzeum v současné době existuje jako „sbírkotvorná instituce“, nikoliv jako fyzický prostor, kde je možné kdykoliv navštívit expozici. Právě otázka stálé expozice, její umístění, personální obsazení a financování bylo a je nejvážnějším, a zatím neřešitelným problémem. Pronájem byť jedné místnosti, její vybavení a zajištění obsluhy je prozatím mimo jakékoliv finanční možnosti. Proto jsme se rozhodli tento problém prozatím odsunout a věnovat se dalším aspektům muzejní činnosti. Počítáme proto s pořádáním webových a panelových výstav o historii bluegrassu, a také krátkodobých výstav ve vhodných prostorách – například ve výstavních sálech jiných muzeí nebo na bluegrassových festivalech.

Hlavním cílem muzea je vyhledávat, uchovávat a zpřístupňovat doklady, památky a příběhy, které mají spojitost s bluegrassem v Čechách, případně v Evropě. Hlavním muzejním motem je, že sbíráme nejen věci, ale především příběhy. Sbírky získává muzeum dary, zápůjčkami a v menší míře nákupem (zatím z vlastních prostředků zakladatelů…). Přesto se podařilo ve velmi krátké době vytvořit zajímavý základ sbírkového fondu. Struktura sbírek je následující:

B – Bluegrass.
Toto oddělení sbírá, uchovává, a také restauruje veškeré myslitelné předměty spojené s historií (i současností) bluegrassové hudby. Patří sem především staré hudební nástroje, jejich části a příslušenství. V této oblasti se nesoustřeďujeme na špičkové nástroje (jako muzeum IBMA v USA, i když bychom moc rádi), ale spíše na historické, dnes už nehratelné kousky, jako jsou třeba ručně vyráběná banja ze 70. a 80. let nebo podomácku upravované nástroje. Dále jsou to pamětní předměty – odznaky, samolepky, plakáty festivalů a kapel, vstupenky, programy, zpěvníky, rukopisy textů písní, přepisy sól, sbírky licků, výukové materiály, dále fotografie kapel, koncertů a festivalů a podobně. A kdo ví, třeba časem získáme, po vzoru světničky Járy Cimrmana, i nedokouřený doutník Petra Kůse nebo trepky Petra Brandejse…

Z předmětů, které už má muzeum ve sbírkách, bych chtěl zmínit například dobro přestavěné z kytary Jumbo Cremona, domácí konverzi starého kytarového banja na pětistrunné ohoblováním krku a přidáním pátého kolíčku z houslí. Posledním cenným darem od Ondry Holoubka je podomácku vyrobené banjo velmi specifické konstrukce, snad ze 70. let. Velmi intenzivně toužíme po prvním pětistrunném banju Luby Cremona (ještě citerové konstrukce), po pověstném banju Kertak a po mandolínách Luby Cremona, na které začínali naši dnes slavní mandolinisté. 

Kytarové banjo upravené jako pětistrunné

Ondra Holoubek věnuje muzeu unikátní banjo

M – Music.
Sem patří studiové i živé nahrávky československých i zahraničních kapel, a to na magnetofonových kotoučích, kazetách, CD, LP desky nebo v digitální podobě. V současné době mám k dispozici jeden kotoučový magnetofon a jeden tape-deck pro digitalizaci nahrávek, a už je k dispozici několik desítek digitálních kopií.

Tuto část muzea pokládám za nejdůležitější, protože muzeum hudby se nedá dělat bez hudby. Chtěl bych apelovat na všechny kapely i posluchače, aby se s muzeem spojili, a poskytli mu své archivní nahrávky – k uložení, nebo zapůjčili k digitalizaci. V tomto případě nejde o kvalitu nahrávky, ale o její zachování jako pramene. V muzeu už máme například nahrávky z prvních ročníků festivalu Bluegrass Marathon nebo některých ročníků Banjo Jamboree. Řada skupin, která na nich hrála, už neexistuje, a jsou to jediné doklady o jejich činnosti. Uvítáme samozřejmě i nadšené spolupracovníky, kteří budou ochotni nahrávky digitalizovat.

A – Archiv.
Tato část shromažďuje písemnosti a další předměty archivní povahy z činnosti kapel, pořádání festivalů, hudebních vydavatelství a podobně. Cílem je zachránit tyto informace před likvidací (už jsem se mnohokrát setkal s větou: Toho jsem měl plné krabice, ale protože to zabíralo místo, tak jsem to vyhodil…). O podobné věci často nestojí ani příbuzní, a tak dochází k jejich nevratné ztrátě. Ale samozřejmě mnoho lidí o své archivy vzorně pečuje, a to velmi chválím. V takovém případě budeme rádi za jejich zapůjčení a naskenování.

L – Knihovna (Library).
Díky velkorysému daru Lilky Pavlak se podařilo vybudovat základ knihovny, která obsahuje několik desítek knih a časopisů věnovaných akustické hudbě. Dary dalších mecenášů, jako Milan J. Kalinics, který se rozhodl věnovat knihovně výtisky jím v minulosti vydávaných časopisů GrassPress a historické výtisky Brněnského pikera a Bluegrasového ježíška pro pikery, nám dávají naději, že se povede vybudovat jedinou evropskou bluegrassovou knihovnu. Do ní potřebujeme především časopisy, které vycházely v Československu a Evropě – třeba Bluegrass Calendar, SlovGrass, Portýr, Zvonky, Spravodaj Slovenskej bluegrassovej asociácie, evropské bluegrassové časopisy a zpravodaje, ale i příležitostné tiskoviny z festivalů nebo zpěvníky. Opět budeme rádi za zapůjčení a digitalizace. S případným souhlasem vydavatelů bychom mohli zveřejnit i digitální kopie. Katalog knihovny je zveřejněn online na stránkách https://bluegrass-museum.everbis.cz/ a je průběžně doplňován.

Bluegrassová knihovna – sbírka časopisů

Z – Zápůjčky.
Kromě věcí, které muzeum získává do svých sbírek, budeme rádi i za informace o předmětech, nástrojích nebo archivech, které si majitelé chtějí ponechat (pochopitelně), ale jsou ochotni je zapůjčit k dokumentaci nebo k příležitostné výstavě. Můžeme jim i zajistit uložení, ale stále zůstanou majetkem původního vlastníka.

Příběhy.
Cílem muzea není jen sbírat věci, ale především příběhy. Moc rádi si popovídáme s každým pamětníkem, případně s ním nahrajeme rozhovor. Měli by to být jak muzikanti, vyprávějící o svých počátcích a osudech svých kapel, pořadatelé festivalů a koncertů, posluchači a milovníci, kteří třeba nehráli, ale muzikou žili, nebo výrobci hudebních nástrojů – to je jeden z velkých pokladů českého bluegrassového světa.

Bluegrassové muzeum prozatím komunikuje na sociálních sítích Facebook  a Instagram, kde zveřejňuje informace o svých sbírkách, přírůstcích a další informace.

E-mailová adresa je bluegrassmuseum@gmail.com. Připravuje se spuštění vlastních webových stránek i zřízení bankovního účtu. Určitě budeme o vývoji muzea a jeho sbírkách informovat i na stránkách Bluegrassových listů.

Vědomí a znalost historie a zachování kontinuity je velmi důležitou součástí každého společenství, a zejména československý bluegrass má být na co hrdý. Budeme se ze všech sil snažit tento odkaz připomínat. A doufám, že v této snaze získá muzeum co nejvíce podporovatelů.

Martin Čechura

Ilustrační foto