The Lusatian Grass

Blíží se konec letošního roku. Ač tak dělám celkem nerad, nikdy se dostatečně neubráním bilancování roku uplynulého a s pravidelnou nechutí sobě vlastní bilancuji. Na začátku však musím vyvrátit domněnku zejména těch, kteří si stále ještě myslí, že The Lusatian Grass (v kuloárech též Lužická) je spolek lidí s tvary medvěda Grizzlyho, pravidelně vystupujících v hledišti v bílých tričcích,  se jménem této kapely na zádech a hrajících bravurně snad akorát na kelímky značky Zlatopramen. Nejedná se o členy kapely, ale o nicméně důležitého, než je její početný Fan club – The Lusatian Grass. Pro ty, které jsem o existenci Fan clubu nepřesvědčil, ale i pro ty, kteří se s naší kapelou ještě nesetkali uvádím nyní vše o naší Lužické na správnou míru.

Počátky existence kapely se datují od roku 1998. Zakládajícími členy, kteří jsou pilířem i současné sestavy, byli českolipští muzikanti Tomáš Kejklíček (kytara), Vašek Novák (banjo) a Karolína Stránská (mandolína). Posléze přišel do kapely basista Míra Zajíček, hrající např. v sestavě ústecké Náplavy a houslistka Aneta Lenděl, jejíž podmanivé housle můžete slyšet na prvním CD – The Lusatian Grass 2000. Když jsem poprvé slyšel tuto původní sestavu na Chlumeckém guláši v r. 1999, získala si kapela místo v mém hudebním srdci. Nestává se příliš často, aby mi při vystoupení kapel vyvstávala husí kůže a bujné ochlupení stálo v pozoru, ale když se tento abnormální jev přeci jen vyskytne, je to pro mne známka kvality hudebního zážitku, který zasáhne – hluboko a snad i na trvalo.

O výše popsaný jev jsem sám sebe připravil, když jsem po krátkém působení Míry Zajíčka za basou uložil svou mandolínu do kouta, začal odposlouchávat první basové postupy legendárních Blue Grass Boys a v roce 2000 stál s vypůjčeným kontrabasem v nahrávacím studiu jako jeden z členů (Patrik Holeček pozn.redakce) The Lusatian Grass. Během dalšího působení se k základní sestavě přidružovalo na více či méně dlouhou dobu několik dalších muzikantů. V r. 2003 vyplnil volné místo houslisty v kapele jeden z nestorů bluegrassu v severních Čechách Jirka Jandásek, pamětníkům znám např. z věhlasného Katalogu v čele s Robertem Braunem. Jeho výkony můžete slyšet na CD – The Lusatian Grass – 2002 a Standing on the Hill. Zatím největšího počtu členů dosáhla kapela v sestavě v roce 2003, kdy základní kvintet doplnili Radek Vaňkát (Dobro) a Dana Šteflová (kytara). Nahrávky z tohoto období jsou taktéž na výše zmíněném CD – The Lusatian Grass 2002. K další změně dochází v roce 2004, kdy štafetu v podobě kontrabasu předávám, abych jí po roce opět převzal zpět, Mílovi Šefrovi. Od samého začátku působení naší formace bylo zcela jasné, že nebude Lužické bez vlastních originálních písní zpívaných v rodném jazyce bluegrassu, bez osobního příspěvku každého k danému materiálu, bez originální instrumentace (tzv. lužické kočky) a v neposlední řadě bez opravdovosti, která k posluchačům, někdy složitěji, někdy lehčeji promlouvá, neboť co zpíváme také ve skutečnosti žijeme. Na všech našich čtyřech CD, které jsme doposud natočili, tedy můžete slyšet 49 originálních písní napsaných členy kapely. Dle mého názoru si v tomto výběru každý pozorný posluchač najde tu svou – od bluegrassovek v klasickém podání, přes písně ve spíše countryovém stylu a romantickém podání dívčího hlasu, až po instrumentálky nezaměnitelného banja Vaška Nováka a gospely zpívané čtyřhlasně. Nepřehlédnutelnou část těchto písní zdobí razantní hra clawhammer banja, které jim dodává přívlastek staré dobré old timey music. Mezi nejaktivnější autory patří bezesporu učitel jazyka anglického Tomáš Kejklíček . Snahou nás ostatních je doplňovat zřejmě bezednou studnu Tomáše dalšími songy a poukázat na to, že v případě jeho lenošení, je kapela prošpikována adepty na post nejaktivnějších. Toto píši s velkou dávkou nadsázky, protože jsem přesvědčen, že jeho kapacity nebyly ještě zdaleka vyčerpány a to nejlepší se na nás, ale i vás chystá.

Po troše historie a pár intelektuálních řádků nyní ke slíbenému bilancování. Počátek roku 2005 byl ve znamení vidiny nahrávání dalšího CD, které spočívalo v neustálém dotváření aranžmá jednotlivých písní, v některých případech teprve zaznívání prvních tónů skladeb, které jsou 24. dubna součástí konečné podoby CD – Standing on the Hill – snad zatím zvukově nejpovedenějšího našeho CD. Na plno se rozbíhá vzájemná komunikace s pořadateli festivalů a jiných hudebních akcí. Začíná období, kdy místo v našich kalendářích se plní termíny hraní. Mezi akce, které bych chtěl tímto osobně vyzdvihnout, patří bezesporu Country stodola ve Vésce u Olomouce, dále aktivity Jirky Tomana – Bluegrass na Blatech. Hezkou vzpomínku jsem si přivezl též z Bruntálského indiánského léta, ale také z festivalu Country Všemily. Všechny tyto akce byli z mého pohledu pořadatelsky dobře zvládnuté, probíhali ve znamení vzájemné tolerance a vůbec nadšení pro hudbu, jako takovou. Festivalová sezóna skončila společně s Jirkou Jandáskem a jeho houslemi, které jsem měl možnost po několik let na pódiu sledovat bezprostředně na vlastní oči a mohl tak pravidelně vnímat Jirkův osobitý humor – rezonanční desku jeho houslí zdobí nepatrná samolepka s označením Microsoft Corporation . Konec roku se začíná nápadně podobat jeho začátku. Nové originální songy jsou na světě, formují se jejich aranže, přemítá se o možném termínu nahrávání dalšího CD, ale některé věci se mají přeci jen trochu jinak. Lužická je opět v základní sestavě, jako kvarteto – chudší o housle, ale obohacená o další zkušenosti s ještě větší motivací do příštího roku, podělit se s vámi o další nové a nové skladby. Nakonec snad ještě jedna událost roku 2005. Na internetu jsou zpřístupněny nové webové stránky, na kterých můžete nalézt mimo jiné, též ukázky ze všech našich realizovaných CD – www.lusatiangrass.wz.cz

Přeji vám všem bluegrassovým přátelům, muzikantům, nadšencům a pořadatelům, aby všechny vaše hudební zážitky nejen v novém roce byly doprovázeny takovými abnormálními jevy, jako tomu bylo u mne při zaslechnutí prvních tónů The Lusatian Grass, nebo chcete-li Lužický.