Ucho – příběh kapely

Ucho působilo jako mužský vokální kvartet v letech 1985 až 1989 s roční vynucenou přestávkou uprostřed tohoto období. Vzniklo z pokusů čtyř kluků na internátě ve Vyškově, kde všichni tehdy studovali, zazpívat pár gospelů podle nahrávek.

Obsazení vyplývalo z hlasových rozsahů jednotlivých členů: Erich Prekop – tenor, Kosťa Charalambidis – baryton, Roman Vávra – bas a Michal Hromčík – hlavní hlas. Startovním impulsem byl okamžik, kdy Mojmír Taras Ševčík přivedl Michala – do té doby spíš instrumentalistu – k poslechu nahrávek bluegrassové skupiny Doyle Lawson & Quicksilver, které obsahovaly několik acappella gospelů v čtyřhlasé úpravě, a tím i k zájmu o vícehlas. Většina repertoáru Ucha byla v úpravě acappella, výjimečně v pár písních s doprovodem kytary. Aranžoval nebo upravil Michal, jen asi ve čtyřech písních se použilo aranžmá z notového zápisu.

Když se gospely začaly dařit a hlasy spolu dobře ladit, zpestřilo Ucho repertoár i písněmi z jiných žánrů a začalo se objevovat na přehlídkách a soutěžích. Písničková liga v Brně, Krajská Porta a cena za vokály. Na jaře 1986 nejvyšší ocenění na celostátním finále armádní umělecké soutěže ASUT. V létě 1986 postoupilo Ucho do finále tehdejšího největšího českého amatérského festivalu PORTA v Plzni, kde si zazpívalo před třicetitisícovým publikem a získalo jednu z hlavních cen a Cenu diváka. Neznámá parta outsiderů, kterou ani organizátoři nezařadili na LP desku z toho ročníku Porty (v tom roce se album natočilo v první den festivalu a už o tři dny později se tam prodávalo), si odvezla domů 2 hlavní ceny. Začalo se mluvit o zájmu Pantonu natočit album, Ucho bylo přizváno na velkou třídenní akci v Paláci Kultury a vystupovalo několikrát za den na stejné scéně s profesionály jako Miro Žbirka nebo Jiří Vondráček, moderoval Tomáš Sláma. Dvě písně s Uchem se objevily na dokumentární a oficiálně vydané VHS videokazetě Supraphonu Porta 86.

Do dalšího vývoje zasáhla vážná autonehoda, díky které Kosťa zůstal v nemocnici celých dalších 11 měsíců. Na Ozvěnách Porty v pražské Lucerně v listopadu 1986 mohlo Ucho vystoupit jen díky tomu, že za zraněného Kosťu zaskočili Luboš Malina a Robert Křesťan. Kapela nerada odříkala pozvání k festivalovým nebo klubovým vystoupením. Po víc než roční pauze Ucho fungovalo ještě další 2 roky. Mimořádným zážitkem bylo balkónové večerní vystoupení na hradním nádvoří na Prázdninách v Telči, zorganizované jako překvapení. Velmi milé bylo přijetí Ucha na brněnském jazzovém festivalu v lednu 1989. Po vystoupení na alternativním festivalu Vokalíza v pražské Lucerně na konci září 1989, tentokrát i s Kosťou, Ucho ukončilo své působení z důvodu stále složitější logistiky, jeho členové se tou dobou po skončení studia rozprchli po republice. Kosťa – Šumperk, Roman – Praha, Michal – Brno a Erich – Banská Bystrica.

Naposled bylo Ucho pohromadě o jednom víkendu na konci roku 2000, aby v pražském studiu zaznamenalo vzpomínkovou kolekci svých nejlepších písní a vystoupilo jako překvapení na bále Ozvěny v Brně. Část nahraných písní, tehdy šířených jako neprodejné CD jen v okruhu známých a přátel, se teď objevila na youtube jako připomínka toho, jak Ucho kdysi znělo.

V prosinci 2013 díky povzbuzení spřátelené skupiny Ozvěna plánuje Ucho jednorázové společné vystoupení.