Vyznamenání českého banjisty Marka Čermáka

Začátkem října 2007 se v Nashvillu ve státě Tennessee v USA konala týdenní bluegrassová konference, které se zúčastnilo několik tisíc členů Mezinárodní bluegrassové asociace (IBMA) a jejich hostů. Na čtvrtečním slavnostním obědě byly v plně obsazeném plesovém sálu hotelu Renaissance vyhlášeny letošní zvláštní ceny IBMA.

Jedna z nejvyšších prestižních cen je „Distinguished Achievement Award“, jež se uděluje každoročně těm významným osobnostem, které se osvědčily ve svém oboru jako mimořádní průkopníci a jejich schopnosti a úsilí ovlivnily a obohatily vývoj tohoto hudebního stylu a dosáhly jeho uznání v celém hudebním světě.

Jako druhý Evropan a čtvrtý Neameričan vůbec v dějinách asociace obdržel letos toto vyznamenání za zásluhy o rozvoj bluegrassové hudby náš Marko Čermák. Na večerním slavnostním „Award show“ v nashvillské Grand Ole Opry o něm ještě mluvil Sam Bush a všichni měli opakovanou možnost spatřit jeho fotografii na velkoplošné obrazovce.

Marko je ve světě známý jako východoevropský otec pětistrunného banja. Kdo z vás by neznal legendární White Stars, Greenhorny – Zelenáče, kteří s touto muzikou začali v šedesátých letech a byli vzorem pro tisíce muzikantů, kteří přišli po nich. Jak praví legenda, Marko si postavil první české pětistrunné banjo s dlouhým krkem podle fotografie banja od Pete Seegera, jenž byl pravděpodobně první americký muzikant, který navštívil Československo v roce 1964 a oficiálně zde vystupoval. Sama jsem tehdy byla na jeho brněnském koncertě, dodnes to patří k mým nejsilnějším zážitkům a mohu říct, že ovlivnil moji další životní stezku.

Marko vydal první školu hry na pětistrunné banjo už v roce 1975. Zasloužil se o to, že se Česká republika stala zemí s největší koncentrací bluegrassových muzikantů na počet obyvatelstva na světě. Dokonce překonala i typicky bluegrassový stát Kentucky, kde se tento hudební styl zrodil!

Marko Čermák se dnes věnuje hlavně kreslení, své druhé velké vášni. Mladší generace ho pravděpodobně zná jako ilustrátora nejenom Foglarových knih, jako Rychle Šípy, ale i jiných publikací a časopisů, a také pochopitelně jako člena kapely Paběrky. Marko ale nikdy nepřestal být v první řadě trampem.

V roce 1998 vyšla u Country Home jeho druhá kniha „Banjo z mlžných lesů“, která obsahuje Trail stezkou času Greenhorns, White Stars a Paběrky, další školu hry na pětistrunné banjo, tabulatury a zpěvník. Mohu ji vám všem vřele doporučit.

Marko je velmi skromný člověk, nejlíp se cítí někde na Berounce daleko od civilizace, a proto se nám ho nepodařilo přesvědčit, aby si zaletěl vyzvednout cenu sám. V jeho zastoupeni plaketu přebíral v Nashvillu Jarda Průcha, známý to výrobce banjí. Napsal a přečetl tam velmi krásnou a dojemnou řeč a moje maličkost měla tu velkou čest být při tom.

Kdysi v roce 1976 jsem se na svém prvním americkém festivalu „Bean Blossom“ v Indianě seznámila s otcem bluegrassu Billem Monroem. Tehdy jsem mu povídala o českém bluegrassu a prvních skupinách White Stars, Greenhorns, Rangers a pochopitelně o Markovi. Poslala jsem tehdy Greenhornům pohled s podpisem Billa Monroea a Billa Keitha. Po letech jsem našla kopii pohlednice v Markově knížce…

Z cest po Americe jsem se každoročně vracela do Švýcarska s desítkami bluegrassových desek, nahrávala je na kazety a posílala svým trampským a muzikantským kamarádům za železnou oponou. Tehdy jsem snila o tom, že jednou budou český bluegrass a jeho muzikanti známí po celém světě. Snažila jsem se pro to dělat, co bylo v mých silách. Tento sen se mi vyplnil památného 4. října 2007 v kolébce Country & Western Music v Nashvillu…