Dosud jsem na tomto webu, myslím, nepublikoval mnoho podstatného pro hráče na banjo. Tento můj dluh mne trochu mrzel. A protože jsem už kdysi slíbil, že postupně uvolním pro náš hudební portál po výrazné aktualizaci další vybrané části z publikace Malé povídání o bluegrassu, a před půlrokem uvedl článek o skupině The Country Gazette, rozhodl jsem se navázat na něj seriálem o hráči na banjo, který je u nás v současné době poněkud opomíjený, nicméně v USA dodnes velmi uznávaný a respektovaný, a to nejen pro svoje pojetí hry, kdy zvládá skvěle jak tradiční, tak moderní melodické techniky, ale také pro svoji osvětovou, lektorskou a dlouholetou učitelskou práci. Je z pohledu dnešních začínajících hudebníků již banjistou veteránem, byl členem několika méně důležitých skupin, především v době svých začátků, ale také kapel, které velice významně ovlivnily vývoj bluegrassu. Je autorem řady pozoruhodných skladeb, podílel se na mnoha nahrávacích projektech, vydal několik učebnic pro banjisty, a to jak v tištěné formě, tak na CD, videokazetách a v poslední době i na DVD. Více než dvacet let vyučoval historii bluegrassu na univerzitě a prodával hudební produkty ve vlastním zásilkovém obchodě.

Banjista Alan Munde se narodil 4. listopadu 1946 v Normanu, v Oklahomě. I jeho sourozenci (bratr a sestra) byly muzikálně založení a hrávali doma na akordeon. V roce 1960, se začal také Alan zajímat o hudbu, nejprve jako kytarista, poté co slyšel nahrávku folkové legendy Pete Seegera, kterou si přinesl s sebou domů Alanův starší bratr Mike v době, kdy se vrátil ze služby u vojenského námořnictva. Mike tehdy ztratil o nahrávku zájem a dal ji Alanovi. Brzy poté Alan Munde zaměnil kytaru za banjo, protože se mu více líbil zvuk tohoto nástroje, a také když zjistil, že Pete Seeger je rovněž banjista (byť hrál na folkové pětistrunné banjo).

Alan založil svoji první (ryze amatérskou) skupinu The East Ridge Ramblers ve věku šestnácti let. Zpočátku hrál frailingovým stylem, ze kterého přešel na tříprstovou Scruggsovu techniku hry, když uslyšel Earla Scruggse na desce “Foggy Mountain Banjo”. Teprve později byl jako bluegrassový banjista nejvíce ovlivněn Billem Keithem a především Dougem Dillardem a zvukem kapel Dillards a Kentucky Colonels.

Podobně jako jiní muzikanti v té době se také Munde učil většinou posloucháním desek. Tabulatury a školy na hudební nástroje, tak jak je známe dnes, v podstatě téměř neexistovaly. Často chodil také do Mike Richey Guitar Centre a poslouchal Richeyovu hudbu. Vzhledem k různorodosti této muziky (Mike “Slim” Richey byl především jazzový kytarista), se dostalo Alanovi poměrně širokého hudebního vzdělání.

V roce 1964 se Alan Munde setkal s houslistou Byronem Berlinem, protože společně navštěvovali Oklahomskou univerzitu v Normanu. Berline krátce před tímto setkáním už nahrával s The Dillards. V té době se také Alan seznámil s banjistou Eddiem Sheltonem a často společně hrávali. Munde jako stále ještě banjista začátečník se od Sheltona hodně naučil, a to především melodický styl hry. Munde a Berline založili na univerzitě kapelu The Bluegrass Gentlemen (v některých novějších materiálech je název kapely uváděn jako The Oklahoma Bluegrass Gentlemen), která hrávala v obsazení Alan Munde – banjo, Byron Berline – housle, Walter Hawkins – kytara a Albert Brown – mandolína. Zvláštností je, že tato formace nikdy neměla hráče na basu.

Později, v roce 1966, stále ještě jako vysokoškolák, se Alan připojil ke kapele The Stoney Mountain Boys, která v té době hrála v obsazení Alan Munde – banjo, Mitchell Land – mandolína, Louis Land – kytara a Harless Williams – basa. Tato skupina už byla častěji k vidění na různých festivalech a přehlídkách.

Svoji profesionální dráhu však započal Alan až koncem roku 1968. Tehdy jej banjista Courtney Johnson (znalci vědí, že později byl dlouholetým členem The New Grass Revival) na Mountain View Folk Festivalu v Arkansasu představil Samovi Bushovi (mandolína a housle) a Wayne Stewartovi (kytara). Brzy nato Alan, Sam a Wayne založili skupinu s jepičím životem Poor Richard´s Almanac (existovala pouze asi tři měsíce), se kterou pro firmu American Heritage nahráli znamenitou desku “fiddle tuneů”. Munde odešel ze skupiny v době, kdy byl odveden na vojnu (v dubnu 1969), ale nakonec byl odmítnut ze zdravotních důvodů pro vysoký krevní tlak.

V říjnu 1969 se Alan Munde setkal v Nashvillu s Jimmy Martinem a velmi brzy po tomto setkání nastoupil jako banjista do skupiny The Sunny Mountain Boys Jimmyho Martina, kde bezesporu získal významné zkušenosti pro svoji budoucí hudební dráhu. Zůstal zde do října 1971 a zažil tu éru Sunny Mountain Boys, kdy zde hrál na mandolínu Ronnie Privette (který později odešel ke kapele Bluegrass Alliance), Jimmy Martin na kytaru (jak jinak, když je dodnes považován za jednoho z nejlepších doprovodných bluegrassových kytaristů, vedle už zesnulého Charlieho Wallera nebo Dela McCouryho) a Ray Martin na basu (syn Jimmyho, narozený v roce 1955). Alan se s touto kapelou mj. podílel na celkem třinácti nahraných skladbách.

V roce 1971, po odchodu od Martina, hrál Munde krátce v kalifornské country-rockové formaci The Flying Burrito Brothers (a společně s ním i Byron Berline, Kenny Wertz a Roger Bush) a poté, co se v březnu 1972 tato “bluegrassová” část od Flying Burritto Brothers oddělila, vznikla skupina The Country Gazette, se kterou zůstalo Alanovo jméno spojeno po celou dobu její existence (viz článek “Country Gazette”, zveřejněný zde v prosinci 2006).

Alan Munde se prosadil jako vynikající “melodický” banjista nejvýrazněji právě v legendárních “gazettech”, ale za povšimnutí stojí i řada jeho vlastních sólových desek, na kterých se však, jak bývá zvykem, spolupodíleli i další muzikanti z jeho “domovské kapely”, jako například Joe Carr, Gene Wooten, Michael Anderson, Roland White a další. Právě na některých svých sólových projektech přesvědčivě dokazuje, že vedle svého snadno rozpoznatelného melodického stylu zahraje výborně i tradiční bluegrassové banjo.

Nahrával bohužel převážně u firmy Ridge Runner, která v současné době neprodukuje cédéčka, takže všechny tituly od této firmy jsou v originálním provedení k dispozici pouze na dnes již přežitých vinylech nebo magnetofonových kazetách. A není jich málo. Banjo Sandwich (RRR-0001), The Banjo Kid Picks Again (RRR-0022), Festival Favorites, Vol. 1 (RRR-0026), Festival Favorites, Vol. 2 (RRR-0027), Festival Favorites – Nashville Sessions (RRR-0031), Festival Favorites – Southwest Sessions (RRR-0032) a In The Tradition (RRR-0035). Naštěstí však vyšly u firmy Rounder na CD výběry z těchto desek. V katalogu je najdete pod těmito názvy: Alan Munde – Festival Favorites Revisited (1993, ROU-0311) a Alan Munde – Blue Ridge Express (1994, ROU-0301). Na obou titulech najdete dohromady 40 skladeb ze všech výše uvedených desek od Ridge Runneru.

V současné době jsou ještě k dispozici relativně snadno sehnatelná a “čerstvější” CD z roku 1996 Alan Munde and Joe Carr – Windy Days And Dusty Skies (Flying Fish, FF-70644), na stejné značce pak z roku 1998 CD Alan Munde and Joe Carr – Welcome To The West Texas. Podílel se také na projektu Knee Deep In Bluegrass (Rebel 1759), který získal cenu IBMA (International Bluegrass Music Association) v kategorii instrumentální album roku 2001 a v roce 2004 vyšlo CD Alan Munde Gazette (Munde´s Child Records 001).

Nejzajímavější desku, na které se Munde podílel (kromě desek Country Gazette, pochopitelně, protože ty najdete v již dříve zveřejněném článku), jsem si nechal na konec. Jedná se o titul Sam Bush and Alan Munde – Together Again For The First Time (1977, RRR-0007). Je to těžko dostupný unikát a sběratelský kousek (dodnes jen na vinylu), deska pozoruhodných instrumentálek. A vzhledem k tomu, že kromě obou hlavních protagonistů zde hrají i Curtis Burch (kytara, dobro), John Cowan (baskytara) a Roland White (doprovodná kytara), dá se říct, že je to “utajená deska” téměř kompletních New Grass Revival.

Od roku 1986 se Alan Munde podílel na rozvoji bluegrassu i jinak. Byl totiž lektorem na škole “South Plains College” v Levellandu v Texasu, kde společně s Dawn Watsonovou a Joe Carrem pracoval a vyučoval na katedře countryové a bluegrassové hudby. Součástí výuky jsou zde mimo jiné také kurzy zvukové techniky a program stavby a údržby hudebních nástrojů. Alan Munde učil všeobecný přehled o bluegrassové hudbě (Joe Carr vedl kurz o historii country a později pracuje jako odborný hudební asistent v bluegrassovém programu). Na škole je také několik bluegrassových skupin z posluchačů a mezi absolventy “South Plains College” patří například dnes už slavní muzikanti, banjista Ron Block, multiinstrumentalista Mike Bub, houslista Stuart Duncan a další. Nutno dodat, že pro nás něco těžko představitelného je ve Spojených státech poměrně běžné a bluegrass se vyučuje i na dalších amerických školách, například také na známé “East Tennessee State University” v Tennessee.

Nedávno se na stránkách školy “South Plains College” objevila informace, že Alan Munde v květnu 2007 odešel do učitelského důchodu a na jeho místo specialisty na bluegrassovou hudbu se hledá adekvátní náhrada. “South Plains College” však už navždycky zůstane spojena se jménem tohoto významného hudebníka, který zde svoje zkušenosti tak dlouho předával jiným.

Alan Munde se podle informací na netu bude ještě jako lektor podílet na mnoha muzikantských kempech a já osobně doufám, že se banjisté, kteří ho rádi poslouchají, budou setkávat se zvukem jeho banja ještě dlouho, ať již na pódiích festivalů a work-shoppů nebo na dalších deskách. A protože jsem dostal svolení k úpravě a zveřejnění pro banjisty, myslím, velmi přínosného interview Tonyho Trischky s Alanem Mundem, budete mít možnost přečíst si ho v následujících čtyřech dílech (rozhovor je skutečně velmi obsáhlý).

Milan J. Kalinics, Brno

 

Použitá literatura:

  • MALÉ POVÍDÁNÍ O BLUEGRASSU (Milan J. Kalinics, House Cat Productions, 2002, 2007)
  • ANATOMIE BLUEGRASSU (Milan J. Kalinics, rozpracovaný rukopis, 2007)
  • DEFINITIVE COUNTRY – THE ULTIMATE ENCYCLOPEDIA OF COUNTRY MUSIC AND ITS PERFORMERS (Barry McCloud, 1995)
  • AMERICA´S MUSIC – BLUEGRASS (Barry R. Willis, 1997)

 

(Poslední revize článku 8. listopadu 2018)

 

Související články:
Alan Munde – 2. díl (rozhovor)
Alan Munde – 3. díl (rozhovor)
Alan Munde – 4. díl (rozhovor)
Alan Munde – 5. díl (rozhovor)