Banjista a zpěvák Don Parmley se narodil 19. října 1933 na jihu Kentucky poblíž města Monticello a bluegrass s banjem si zamiloval už jako mladý, někdy v té době, kdy slyšel v 5:45 ráno na stanici WSM show Flatta a Scruggse. Také on se rozhodl hrát tuto hudbu a stal se její významnou součástí na obou pobřežích Ameriky.

Už jako dvacetiletý (od roku 1953) hrál v bluegrassové kapele The Wayne County Playboys a o další tři roky později poprvé účinkoval v rádiu. Když se vrátil zpět domů do Monticella, našel zde několik skupin se kterými by mohl hrát, ale stále pro něj byli velkým vzorem Foggy Mountain Boys Flatta a Scruggse, které v té době považoval za nepřekonatelné. Brzy po návratu domů se v roce 1956 oženil a v srpnu se s manželkou odstěhovali do Kalifornie, kde se začal živit jako řidič autobusu. V roce 1959 se jim v Los Angeles narodil syn David (1. nebo 2. února 1959, údaje se v různých publikacích liší).

V 60. letech bylo v jižní Kalifornii hodně bluegrassových skupin. Především slavní Country Boys (Roland, Eric Jr. a Clarence Whiteovi s Billy Ray Lathumem a LeRoy Mackem), kteří se v roce 1961 přejmenovali na Kentucky Colonels (kapela pak existovala až do roku 1966). Od roku 1962 hráli v Los Angeles několik let Dillards a v roce 1963 přibyli Pine Valley Boys Butche Wallera, kteří přišli na jih ze San Franciska hledat hudební uplatnění (rozpadli se ale nedlouho poté, koncem roku 1964). A také houslista Byron Berline se chystal založit vlastní kapelu (bylo to v roce 1969), poté co odešel z Blue Grass Boys Billa Monroea.

A byli tam také Golden State Boys, se kterými hrál Don Parmley téměř čtyři roky. Mimo jiné vystupovali na 13. kanálu v oblasti Los Angeles a po odchodu Dona (v letech 1962 až 1964) byli podporováni prodejnou automobilů Cala Worthingtona. Kapela hrála zpočátku v obsazení Hal Poindexter (strýc Tonyho Rice), Herb Rice (otec Tonyho Rice), Leon Poindexter (dobro) a Don Parmley (banjo). Herb a Leon byli partneři v kapele už před příchodem Dona. Když v roce 1962 Parmley opustil Golden State Boys, odešli spolu s ním také dva další členové kapely Vern a Rex Gosdinovi a všichni společně s Chrisem Hillmanem založili kapelu Blue Diamond Boys. Parmley v té době nahrál své první sólové banjové album, které vyšlo na značce Crescendo Records (GNP 98) pod názvem “Blue Grass and Folk Blues – Five String Banjo” . (Obsazení na desce: Don Parmley [banjo], Billy Strange [12-string guitar], Leroy MacNees [dobro], Chris Hillman [mandolin], Vernon Gosdin [guitar], Equen Gosdin [bass] a Hal Blaine [drums]).

V roce 1964 se Blue Diamond Boys rozešli (Pozn.: V roce 1981 vydala firma Sugar Hill v reedici CD The Hillmen , které obsahuje poslední nahrávky z roku 1964 v obsazení Chris Hillman, Don Parmley, Vern a Rex Gosdin), a Don Parmley se stal až do roku 1973 studiovým hráčem na banjo v televizní show Beverly Hillbillies (nahradil tady Steva Stevensona). Don Parmley tak byl jediným členem Blue Diamond Boys, který po rozpadu kapely pokračoval v hraní bluegrassu, protože Hillman se stal známým v rockové hudbě jako člen Byrds a bratři Gosdinové našli uplatnění v hlavním proudu moderní country. V souvislosti s pořadem Beverly Hillbillies je třeba připomenout, že s výjimkou znělky, kterou nahrál Earl Scruggs, všechna další banjová sóla zde realizoval Don Parmley. (A jako perlička je navíc zajímavé, že pro zpěv do znělky nebyl vybrán Lester Flatt, ale studiový veterán Jerry Scoggins.).

Konečně na začátku roku 1974 založil Don Parmley vlastní skupinu Bluegrass Cardinals. Jedním ze zakládajících členů byl také tehdy patnáctiletý David Parmley (kterému doma říkali Butch”). David hrál původně na kontrabas a teprve později začal hrát na kytaru. V kapele v době vzniku účinkovali vedle Dona a Davida také Steve Stevenson [guitar] a Randy Graham [bass]. “Bluegrass Cardinals sound” byl charakteristický zpočátku především dvojhlasy Dona a Davida, pozdější trojhlasé harmonie pak vycházely z předlohy, kterou už v roce 1957 plně rozvinuli Osborne Brothers s Redem Allenem. Typický vokální projev Bluegrass Cardinals zůstal poznávacím znakem kapely po celou dobu její existence. David původně zpíval hodně vysoké polohy, ale problémy nastaly v době jeho dospívání, kdy se mu začal měnit hlas. Potom začal Don v písních přebírat vedoucí part a Davidovi přenechával baryton. Tuto praxi pak občas uplatňovali i v pozdější době (například v 90. letech), kdy už k tomu nebyl důvod. Jejich hudba byla směsí tradičního a moderního bluegrassu, ale přitom stále využívali tradiční bluegrassový instrumentář. A jsou mimochodem považováni za vůbec první, kteří v bluegrassu nahrávali gospely v provedení “a cappella”.

The Bluegrass Cardinals

Co se týče názvu skupiny, jeho původ bude asi pro čtenáře překvapivý, protože nemá nic společného s církevní hodností. Vymyslela jej Donova manželka. “K tomu nápadu ji inspiroval obrázek ptáka, který zdobil dveře naší ledničky”, prozradil Don v rozhovoru pro časopis Bluegrass Unlimited v červnu 1981: “Zdálo se to jako dobrý název pro kapelu, a když potom zjistila, že cardinal je státní pták v některých oblastech, kde se hraje bluegrass, bylo naprosto logické, že jsme tento název přijali a zaregistrovali ve Washingtonu, D. C. [Pozn.: jedná se o pěnkavovitého zpěvného ptáka “cardinal bird”, což je kardinál červený, Richmondena cardinalis , kterého uznávají jako “státního ptáka” v sedmi z padesáti států USA. Konkrétně v Illinois, Indianě, Kentucky, Severní Karolíně, Ohiu, Virginii a v Západní Virginii].

První deska skupiny s jednoduchým názvem “The Bluegrass Cardinals” vyšla na jaře v roce 1976 na značce Briar Records (což byl jeden z labelů společnosti Decca). Nahrávku kapela realizovala od října do prosince 1975 v Hollywoodu. Tohle vzácné debutové album je dodnes pouze na vinylu a obsazení kapely bylo následující: Don Parmley [banjo, vocal], David Parmley [guitar, vocal], Randy Graham [mandolin, vocal], Dennis Fetchet [fiddle] a Bill Bryson [bass, vocal]. V listopadu 1976, tedy asi půl roku poté co deska vyšla, se kapela přestěhovala z Kalifornie do Virginie. Don Parmley chtěl žít v oblasti, kde je pro bluegrassovou kapelu mnohem víc pracovních příležitostí, což v 70. letech rozhodně v Kalifornii nebylo. V době kdy se kapela stěhovala na východ, to Don vysvětloval takto: “Pro profesionální bluegrassovou kapelu je téměř vyloučeno, aby byla vzdálena od států východního pobřeží. Na západě je příliš málo práce a nikdo na východ od Death Valley o nás neví. Kentucky Colonels měli kdysi ten samý problém. A dalším příkladem jsou třeba Weary Hearts, kteří se nakonec vzdali svého domova v Arizoně a přestěhovali se do Nashvillu, kde je práce dost.”

A tak se “Bluegrassoví Kardinálové” usadili v oblasti Washingtonu D.C., kde už existovala hezká řádka kapel, z těch nejznámějších to byli především Country Gentlemen a Seldom Scene. Na druhou stranu 95 % bluegrassových festivalů se odehrávalo na východním pobřeží, a to byla velká příležitost k uplatnění. V kapele došlo během dvou měsíců po přesunu na východ k personálním změnám a obsazení bylo následující: Don Parmley [banjo], David Parmley [guitar], Randy Graham [mandolin], Warren Blair [fiddle] a John Davis [bass]. Brzy poté byl angažován Jack Davis jako agent a kapela sklízela výsledky jeho velmi dobré práce, která jim zajišťovala skvělou pověst a publicitu (byl to otec Johna Davise).

V létě 1977 nahrála kapela pro Rounder druhé album “Welcome to Virginia” (v obsazení: Don, David, Graham, Blair a Davis). V dubnu 1978 podepsali smlouvu s CMH Records a během jejich spojení s touto značkou (v letech 1978 až 1982) bylo nahráno pět znamenitých alb “Livin´ in the Good Old Days” (1978), “Cardinal Soul” (1979), dvojalbum “Live & on Stage” (1980), kde byli jejich hosty Chubby Anthony & Big Timber, Don Reno & The Tennessee Cut-Ups a houslista Buddy Spicher s doprovodnou kapelou (Bluegrass Cardinals tady hrají v obsazení: Don, David, Mike Hartgrove [fiddle], Bob Clark [mandolin] a Ernie Sykes [bass]) , “Sunday Mornin´Singin´” (1980) a “Where Rainbows Touch Down” (1982) . Navíc se v roce 1978 objevili na dvojalbu “Tennessee Mountain Bluegrass Festival” a v roce 1979 na desce “Lester Flatt´s Greatest Performance” , kde zpívali dvě písně, které později vyšly na singlu. (Pozn.: co se týče obsazení v tomto období, Randy Graham odešel z kapely v listopadu 1978. Vrátil se znovu o deset roků později, ale nakonec ji musel definitivně opustit v roce 1991 kvůli problémy s hlasivkami. Mike Hartgrove začal hrát v kapele na housle v dubnu 1979, zůstal zde pouze do října, ale znovu se vrátil v červnu 1982.)

V roce 1982 nahrál Larry Stephenson sólové album na značce Outlet, na kterém Don Parmley hostoval jako zpěvák a David Parmley jako doprovodný kytarista a zpěvák. V následujícím roce se stal Stephenson členem Bluegrass Cardinals (předtím strávil čtyři a půl roku s Billem Harrellem a Virginians) a zůstal s kapelou pět let.

V roce 1982 se stal manažerem skupiny Lance LeRoy a o rok později formace přešla k další prestižní nezávislé firmě Sugar Hill Records. “Cardinal Class” byla jejich první deska na této značce a setkala se s velmi kladným přijetím hudebních kritiků v časopise “Stereo Review”. V recenzi alba bylo poukázáno na to, že na rozdíl od jiných bluegrassových kapel mají Bluegrass Cardinals výraznou dynamiku zpěvu i instrumentace. Na další desce “Home Is Where the Heart Is” z roku 1984 se představili zvukem, který potěšil jak tradicionalisty, tak fanoušky newgrassu a v roce 1985 se vrátili ke gospelu s deskou “The Shining Path”. Zde je třeba poznamenat, že všechny desky kapely obsahují výborné trojhlasé i čtyřhlasé harmonie. Od února 1985 hrál v kapele na basu Dale Perry. Ten odešel po následujících třech letech, aby se vrátil v srpnu 1990 (mezitím byl členem skupiny Lonesome River Band).

Skupina potom pokračovala v tradičním bluegrassu i na konci 80. a začátku 90. let. Po odchodu od firmy Sugar Hill vydávali Bluegrass Cardinals své desky na vlastní značce BGC. V současné době, pokud je mi známo, je zde k dispozici celkem šest titulů, z nich potom tři na CD (zbytek pouze na kazetách, viz diskografie). V roce 1993 kapelu opustil David Parmley a později zformoval Continental Divide společně s banjistou Scottem Vestalem. A to už by byl námět na docela jiný článek…

Doporučená diskografie k článku:

  • BGC-1001 Bluegrass Cardinals – On Stage in Nashville
  • BGC-1002 Bluegrass Cardinals – New & Old Favorites
  • BGC-1003 Parmley & McCoury – Families Of Tradition
  • BGC-1004 Bluegrass Cardinals – What Have You Done For Him
  • BGC-1005 Bluegrass Cardinals – My Kinda Grass
  • BGC-1006 Bluegrass Cardinals – Mountain Girl
  • BR-4205 Bluegrass Cardinals – The Bluegrass Cardinals (1976)
  • CMH-6229 Bluegrass Cardinals – Livin´In The Good Old Days (1978)
  • CMH-6235 Bluegrass Cardinals – Cardinal Soul (1979)
  • CMH-6238 Lester Flatt – Lester Flatt´s Greatest Performance
  • CMH-6247 Bluegrass Cardinals – Sunday Morning Singin´ (1980)
  • CMH-6259 Bluegrass Cardinals – Where Rainbows Touch Down (1982)
  • CMH-9014 Various Artists – Tennessee Mountain Bluegrass Festival
  • CMH-9023 Bluegrass Cardinals – Live & on Stage (1980)
  • GNP-98 Don Parmley – Blue Grass and Folk Blues – 5 String Banjo(1962)
  • PRC-1042 David Parmley, Scott Vestal & Continental Divide (1995)
  • PRC-1054 Continental Divide – On The Divide (1996)
  • PRC-1095 Continental Divide – There´ll Always Be A Rockin Chair
  • PRC-1120 David Parmley & Friends – What We Leave Behind (2001)
  • REB-1706 David Parmley – Southern Heritage
  • ROU-0097 Bluegrass Cardinals – Welcome to Virginia (1977)
  • SH-3719 Chris Hillman – The Hillmen (1964, 1981)
  • SH-3731 Bluegrass Cardinals – Cardinal Class (1983)
  • SH-3741 Bluegrass Cardinals – Home Is Where The Heart Is (1984)
  • SH-3751 Bluegrass Cardinals – The Shining Path (1985)
  • SH-3777 David Parmley – I Known A Good Thing


Milan J. Kalinics
, Brno

Použitá literatura: DEFINITIVE COUNTRY (The Ultimate Encyclopedia of Country Music and Its Performers), Barry McCloud, 1995 / AMERICA´ S MUSIC – BLUEGRASS, Barry R. Willis, 1997 / POVÍDÁNÍ O BLUEGRASSU, Milan J. Kalinics, 1998 / KATALOGY FIREM: CMH, Label, Pinecastle, Rounder, Sugar Hill

Don Parmley & The Bluegrass Cardinals, © 2001, Milan J. Kalinics, Brno / poprvé uvedeno v GrassPressu č. 21