Krüger Brothers – nejslavnější bluegrassoví Švýcaři

autor: | 25. 2. 2008 | Kapely a osobnosti zahraniční | 0 komentářů

Podle slov velké znalkyně bluegrassu Lilky Pavlak ze Švýcarska, taktéž autorky článků na tomto webu, je život dvou bratří Krügerů natolik pestrý, že by se o nich dala napsat kniha. V současné době hrají Krüger Brothers ve stejné sestavě, jako jste je mohli vidět v roce 1999 v Kopidlně. Jens Krüger na banjo, Uwe Krüger na kytaru a Američan Joel Landsberg na basu. A ve stejném složení je uvidíte také letos v březnu v Praze.

Bratři Jens a Uwe začali profesionálně vystupovat už jako děti, první koncert měli v roce 1972, přičemž Jens je ročník 1961 a Uwe je o něco přes rok starší. Když přišel do kin kultovní film „Deliverance“, ještě je coby nezletilé na představení vůbec nepustili. Když jim umřela matka, začali se živit jako pouliční muzikanti a jezdili po celé Evropě. Uwemu se líbila country, Jensovi zase bluegrass.

Kytarista a výborný sólový zpěvák Uwe hrával s mnoha známými country kapelami, například s Johnem Brackem a Jeffem Turnerem, banjista Jens začínal s Bluegrass Family. Tam se s ním někdy v roce 1975 seznámila i Lilka Pavlak, která se v té době společně s Bobem Lauerem, známým švýcarským stavitelem hudebních nástrojů, chodila učit hrát bluegrass k patriarchovi Bluegrass Family Finnovi Bodenmanovi. Mimochodem, právě s banjem značky Lauer Jens Krüger začínal.

V roce 1982 se Jensovi, velmi nadanému hudebníkovi a autorovi, vyplnil jeho velký sen. Odjel do Ameriky a na nějakou dobu se stal členem Blue Grass Boys Billa Monroea. Bill Monroe ho představil jako svého prvního evropského banjistu v Grand Ole Opry v Nashvillu.

O čtyři roky později, v roce 1986, založili Uwe s Jensem a jeho ženou Christou na basu formaci Appalachian Barn Orchestra. O několik roků později, když měla Christa s malými dětmi čím dál tím méně času na profesionální vystupování, se přejmenovali na Krüger Brothers a od roku 1995 s nimi začal na baskytaru vystupovat Joel Landsberg, který do skupiny vnesl prvky klasické hudby, ale například také rhythm and blues. Joel se věnuje hraní na basu od svých dvanácti let. Více než tři následující roky měli Krüger Brothers svoji vlastní show v rádiu a také je bylo často vidět v televizním pořadu „Country Roads“.

V roce 1997 byli Krüger Brothers pozváni na Merlefest do Severní Karolíny, kde měli obrovský úspěch. Prý se tenkrát lidé na festivalu zdravili větou “Už jste viděli Krüger Brothers ze Švýcar?“ Od té doby jezdili do Spojených států pravidelně a účinkovali na četných prestižních akcích, jako jsou například Wayne Henderson Festival, Walnut Valley Festival, Greyfox, Festival Of The Bluegrass, Wings and Strings, IBMA, Festival For The Eno, Oklahoma Int’l Bluegrass Festival nebo WEFest. Stovky samostatných vystoupení a koncertů v rozhlasových stanicích a televizi získaly trojčlenné kapele lásku obecenstva i respekt celosvětového hudebního průmyslu. Kromě toho spolupracovali (a nahrávali) s mnoha populárními umělci, mezi kterými nechyběli například Willie Nelson, Béla Fleck, Doc Watson, Ricky Skaggs, Gillian Welch, Bill Monroe, Peter Rowan, Tony Rice, Vassar Clements, Alison Brown, Vince Gill, John Cowan, Ty Bennett, Chris Emerson, David Grier, Joe Craven, skupiny Nickel Creek, Candlewyck a řada dalších.

Nakonec se bratři odstěhovali do Spojených států natrvalo. První dal vale před šesti lety Švýcarsku Uwe, (s tím, že tam mu nikdo nebude nadávat ze je tlustej, džíny na sebe dostane v každém supermarketu a může si tam opravdu dělat co chce). Po dalším roce a půl se vystěhoval ze Švýcarska i Jens s rodinou. Svůj nový domov teď mají v Blueridge Mountains v Severní Karolíně. Hrají na všech velkých festivalech a stali se tam nejznámějšími švýcarskými muzikanty všech dob. Zato ve Švýcarech i zbytku Evropy jsou teď pouze vzácnými hosty.

Jejich hudba má v sobě cosi magického. Kompozice této tříčlenné formace připomínají klasickou hudbu starých mistrů. Hrají pomalé skladby plné citu, z toho přecházejí k superrychlým bluegrassovým instrumentálkám. Vážná hudba se střídá s parodiemi, někdy se smějí, jindy jsou blízko slzám. Jejich koncerty jsou nabity emocemi, jak pro muzikanty, tak i pro publikum. Od prvních tónů diváci podlehnou jejich kouzlu, přičemž v jejich hudbě jsou patrné jak kořeny americké lidové hudby, tak dědictví evropských hudebních vlivů…

Během své existence vydali Krüger Brothers hezkou řádku desek a rozhodně stojí za to si z jejich bohaté produkce alespoň některou do sbírky pořídit. Jedná se o následující tituly:

  • Appalachian Barn Orchestra (1989)
  • Jens Krüger – Days in the Field (1993)
  • Jens Krüger – Profile (1997, DTM-005)
  • Jens Krüger – The Bridge (1999, DTM-008)
  • Krüger Brothers – Behind the Barn (1995, DTM-001)
  • Krüger Brothers – Access All Areas (1996, DTM-002)
  • Krüger Brothers – Behind the Barn Vol.2 (1997, DTM-003)
  • Krüger Brothers – Travel The Gravel (1998, DTM-006)
  • Krüger Brothers – Carolina Scrapbook (1999, DTM-009) 3CD Set
  • Krüger Brothers – Up18 North (2002, DTM-014)
  • Krüger Brothers – Choices (2004, DTM-015)
  • Krüger Brothers – Carolina Scrapbook Vol. 2 (2005, DTM-016) 3CD Set
  • Krüger Brothers – Carolina Scrapbook Gospel Edition (2005, DTM-017)
  • Krüger Brothers – The Suite, Volume One (2007, DTM-018)

Svoji zatím poslední (zcela autorskou) desku „The Suite“ vydali vloni. Hudbu z ní, romantickou serenádu pro banjo, kytaru a basu, nacvičili s osmdesátičlenným Bangorským symfonickým orchestrem a společné premiérové vystoupení se uskutečnilo v červnu 2007 v americkém státě Maine. Koncert měl obrovský úspěch, byl natočený na DVD a hudební kritici se shodují na tom, že se jednalo o velmi významný hudební počin. Pro Krüger Brothers je to rozhodně jeden z milníků na jejich hudební dráze.

18. března 2008 máte ojedinělou možnost vidět Krüger Brothers na koncertě v Praze. Pokud chcete slyšet z instrumentálního hlediska minimalisticky pojatou akustickou hudbu v podání opravdových mistrů, pak rozhodně neváhejte. Bude to stát za to!

Použitá literatura a fotografie:

  • KRÜGER BROTHERS KONEČNĚ ZASE JEDNOU VE ŠVÝCARSKU (Lilka Pavlak, 21. dubna 2007, se svolením autorky) / FOTOGRAFIE 2, 3, 4, 5 (Lilka Pavlak)
  • ANATOMIE BLUEGRASSU (Milan J. Kalinics, rozpracovaný rukopis, 2008)

Doporučené odkazy:

Vložit komentář