Není mnoho hudebníků a zpěváků, kteří na sebe výrazně upozornili v průběhu vývoje bluegrassu, později se významně prosadili v moderní country a následně doslova zazářili v bluegrassovém comebacku. Jedním z takových je nesporně zpěvák a multiinstrumentalista Ricky Skaggs (vl. jm. Ricky Lee Skaggs).

Narodil se 18. července 1954 jako syn Dorothy a Hoberta Skaggsových v Brushy Creek, uprostřed Appalačských hor v Kentucky, nedaleko Cordellu. Nejbližší velké město tam byla Louisa, v blízkosti hranice se Západní Virginií. Stejně jako tehdy, i dnes je to oblast poměrně vysoké nezaměstnanosti, bídné výživy a ubíjející chudoby. Ale je to také oblast, odkud tryská americká lidová kultura, úrodný kraj na filozofy, vypravěče a hudebníky, kteří vyrostli doma.

Rodina Skaggsových vycházela lépe než ostatní, protože otec měl obvykle nějakou perspektivní práci. Těžko je ale možné popsat Rickyho výchovu slovem “plynulá”. Jeho rodiče neměli žádné prostředky k zbohatnutí, ale přesto dali Rickymu několik darů. Prvním a nejlepším byla láska. Druhým byla hudba, protože už od raného dětství učili Rickyho hrát na mandolínu. Třetím bylo náboženství, základ osobnosti mladé hvězdy a smysl pro mravní jednání.

V roce 1961 se Skaggsovi přestěhovali do Nashvillu a teprve sedmiletý Ricky se poprvé objevil na televizních obrazovkách jako host v programu Flatta a Scruggse.

Ricky Skaggs live on stage, 1961

Koncem šedesátých let (1968) založili společně čtrnáctiletý Ricky Skaggs, třináctiletý Keith Whitley a jeho bratr Dwight Whitley amatérskou bluegrassovou skupinu Lonesome Mountain Boys a brzy byli slavní v širokém okolí. Vystoupili v několika pořadech společně s Ralphem Stanleyem a jeho Clinch Mountain Boys. Postupem času byl mladý Ricky Skaggs nejvíce ovlivněn právě hudbou této legendární formace, jejíž styl byl v 60. letech obecně považován za nejryzejší bluegrassovou formu. A tak není divu, že když pak jako patnáctiletý vstoupil v roce 1969 na profesionální uměleckou dráhu, stal se členem skupiny Ralpha Stanleye The Clinch Mountain Boys a jako zpěvák a mandolinista zde setrval až do roku 1972 (společně se Skaggsem se stal členem této kapely i zmíněný kytarista a zpěvák Keith Whitley, nar. 1.7.1955, zemř. 9.5.1989). Nejstarší Skaggsovy nahrávky tak objevíte právě na dvou deskách natočených v té době skupinou Clinch Mountain Boys.

V roce 1971 zrealizoval Ricky Skaggs společně s Keithem Whitleym album “Tribute To The Stanley Brothers” a o rok později (opět s Whitleym) projekt “Second Generation Bluegrass”, který již vyšel v reedici na CD (Rebel, REB-1504).

V roce 1973 se objevil jako hostující houslista na LP “The Country Gentlemen” (Vanguard 79331) a když se o rok později usadil ve Washingtonu D.C., přijal ve skupině The Country Gentlemen na krátkou dobu trvalé angažmá jako houslista a zpěvák a objevil se tak i na desce “Remembrances and Forecasts” (Vanguard 79349). Neúplný materiál z obou těchto desek je od roku 1987 k dispozici na CD “The Country Gentlemen – Featuring Ricky Skaggs On Fiddle” (Vanguard VMD-73123), kompletní dvě alba potom vyšla v roce 2002 na CD pod označením “The Country Gentlemen – The Complete Vanguard Recordings” (VAN-79711). Fanouškům bluegrassu jeden z těchto dvou titulů rozhodně doporučuji.

V roce 1975 Ricky Skaggs krátce působil ve skupině J. D. Crowe & The New South a významně se spolupodílel na první vydané desce skupiny “J. D. Crowe & The New South” (1975, Rounder 0044), která je vydaná v reedici na CD pod stejným katalogovým číslem. Ve stejném roce nahrál u firmy Rebel své první sólové album “Ricky Skaggs – That´s It” (1975, Rebel 1550). Na této bluegrassové desce, dodnes k dispozici pouze na vinylu, se představil především jako multiinstrumentalista (hraje zde na mandolínu, housle, kytaru a ve dvou skladbách též na banjo v “clawhammerovém stylu”), protože z dvanácti skladeb jsou pouze tři zpívané. Spolu s ním se na desce podíleli také jeho rodiče, dále banjista Marc Pruett, hráč na dobro Jerry Douglas (který byl spolu se Skaggsem také členem Country Gentlemen a New South), kontrabasista Tom Gray (v té době člen skupiny Seldom Scene) a jako houslista, kytarista a zpěvák také další pro bluegrass důležitý multiinstrumentalista Terry Baucom. Jako první sólový projekt byla ale tato deska významnější spíše pro Skaggse, než pro samotný bluegrass, protože tady především zužitkoval vydobytou pověst vynikajícího zpěváka a precizního instrumentalisty, ale do vývoje hudebního stylu nijak nezasáhl.

Ale v roce 1976, po odchodu od J. D. Crowa, založil Ricky Skaggs vlastní skupinu Boone Creek, která už je z hlediska vývoje bluegrassu poměrně důležitá. Zde se Ricky Skaggs pokusil o první samostatné experimenty s novými hudebními postupy na klasickém bluegrassovém půdorysu. V základním obsazení skupiny vedle Rickyho Skaggse (mandolína, housle, kytara, zpěv) byli Terry Baucom (banjo, housle, dobro, zpěv), Jerry Douglas (dobro, zpěv), Wess Golding (kytara, zpěv) a později Steve Bryant (basa). Skupina během své krátké, asi osmiměsíční existence nahrála celkem dvě alba. První bylo vydáno v roce 1977 u firmy Rounder s názvem “The Boone Creek” (ROU-0081). Dodnes je k dispozici jen na vinylu a ozvučené kazetě a v obsazení této stěžejní desky účinkovala i řada hostujících hudebníků na bicí, piáno a steel kytaru, což přispělo k modernějšímu zvuku celého projektu, a na basu, protože Steve Bryant ještě ve skupině nebyl. Druhá deska s názvem “One Way Tracks” (SH-3701) vyšla jako vůbec první bluegrassový titul u nově vzniklé firmy Sugar Hill v roce 1978, tedy až po rozpadu skupiny. Tento titul je dnes k dispozici na CD, které je doplněno třemi bonusovými skladbami z živého vystoupení. Na tomto albu účinkují pouze členové skupiny, včetně basisty Steva Bryanta.

V roce 1977 přijal Ricky Skaggs nabídku zpěvačky Emmylou Harrisové a stal se členem jejího souboru Hot Band, kde setrval dva roky a mj. se zde v červenci 1979 významně spolupodílel jako mandolinista, houslista, kytarista, banjista a zpěvák při nahrávání mimořádně úspěšného a kritikou i posluchači velmi příznivě přijatého bluegrassově laděného alba s názvem “Emmylou Harris – Roses In The Snow” (1980, Warner Brothers, BSK-3422). Rovněž tento zajímavý projekt najdete na CD a v obsazení vedle countryových umělců (Johnny Cash, Willie Nelson, Dolly Parton, Linda Ronstadt aj.) uslyšíte také kytaristu a zpěváka Tonyho Rice a dobristu Jerryho Douglase. Zmíněné album získalo Emmylou Harrisové skvělou pověst u countryového publika, ale navíc se také zasloužilo o další úspěšnou sólovou dráhu Rickyho Skaggse. Současně tato deska mnohé posluchače seznámila se skupinou The Whites, která stejně jako Skaggs vstoupila mezi vrcholné aktéry country hudby na začátku 80. let.

V roce 1978, během svého působení v Hot Bandu, nahrál Skaggs své druhé sólové album “Sweet Temptation” (1979, Sugar Hill, SH-3706), které je ve většině publikací mylně označováno za jeho první desku. Tento titul obsahuje jak tradiční bluegrassový materiál, tak věci z nově nastoupené Skaggsovy hudební dráhy, a byl opět velmi dobře hodnocen kritiky i posluchači (zde uslyšíte Emmylou Harrisovou, Jerryho Douglase, Bobbyho Hickse, Alberta Leeho a další). Dnes je tento titul také již přístupný zájemcům na CD. Ve stejném roce (1978) nahrál Skaggs společně s kytaristou Tony Ricem velmi vzácnou desku “Take Me Home Tonight In A Song”, o které fanoušci této muziky téměř neví a dnes je nedostupná (vyšla zatím pouze na vinylu).

O dva roky později, opět pro firmu Sugar Hill, nahrál Ricky Skaggs spolu s Tony Ricem desku s názvem “Skaggs & Rice” (1980, SH-3711), dedikovanou všem milovníkům old-time music. Tento titul byl vydán v reedici na CD.

Od roku 1980 působil Ricky Skaggs jako studiový hudebník a také jako příležitostný houslista “rodinné” skupiny The Whites (zpěvačka Sharon Whiteová je od roku 1981 jeho manželka). V roce 1981 už patřil mezi významné umělce moderní country, a tak následovala smlouva s velkou gramofonovou firmou Epic, u které setrval až do roku 1992.

Hned v roce 1981 se dostal do žebříčku Top 20 s aktualizovanou verzí písničky Don´t Get Above Your Raisin´ z repertoáru Flatta a Scruggse a následující album “Waitin´ For The Sun To Shine” (1981, Epic, EK-37193) mu přineslo mj. trofej zpěváka roku v anketě CMA (Country Music Association) a také dva vítězné singly Crying My Heart Over You a I Don´t Care . Rickyho tradiční countryový projev a brilantní instrumentální výkony jeho skupiny, (která patřila k nejlepším countryovým formacím 80. let, a ve které hráli mj. skvělý houslista Bobby Hicks, veterán ze skupiny Billa Monroea, a multiinstrumentalista a zpěvák Lou Reid známý později ze skupin Seldom Scene a Carolina), přinesly čerstvý vítr do žebříčků (v letech 1982 až 1989 získalo 6 jeho skladeb v country hitparádách naprostého prvenství) a roznesly jeho popularitu mezi posluchače country, ale i pop-music.

V roce 1982 vyšel na vinylu u firmy Rounder titul “Ricky Skaggs – Family And Friends” (ROU-0151), který je od roku 1986 u stejné firmy na CD. Skaggs se na této desce jako mandolinista, kytarista a zpěvák opět představuje převážně s bluegrassovým materiálem. Spolu s ním se v obsazení objevili Peter Rowan (kytara, mandola, zpěv), Jerry Douglas (dobro), Marc Pruett (banjo), Bobby Hicks (housle), Joe Allen (basa), pěvecké jádro skupiny The Whites (tedy Buck, Sharon a Cheryl Whiteovi) a Rickyho rodiče.

Následovalo období, ve kterém se Ricky Skaggs vracel k bluegrassu jen ojediněle, jako např. v roce 1987, kdy si ve Washingtonu, D.C., zahrál na koncertě s ostatními spoluhráči z původní sestavy skupiny New South vedle skupin Country Gentlemen a Seldom Scene. Objevil se tak na vynikajícím záznamu z tohoto koncertu, který vyšel nejprve jako dvojalbo na vinylu a později i na CD s názvem “BLUEGRASS – The World´s Greatest Show” u firmy Sugar Hill (SH-2201). Jinak se naplno věnoval moderní country, se kterou dosahoval samých úspěchů. V letech 1983 až 1985 byla jeho skupina oceněna jako nejlepší instrumentální skupina Country & Western Music, v roce 1985 byl Ricky Skaggs při výročním hodnocení CMA označen “osobností roku”, v roce 1987 (po několika úspěšných duetech) získal společně s manželkou cenu CMA v kategorii “vokální dvojice roku” atd., atd.

V průběhu 80. let a začátkem let devadesátých nahrál Ricky Skaggs řadu výborných desek (drtivou většinu u firmy Epic), jako například “Highways and Heartaches” (tohle “platinové” album z roku 1982 najdete na CD s katalogovým číslem DZS-178), “Don´t Cheat In Our Hometown” (1983), “Country Boy” (1984), “Live In London” (1985), “Love´s Gonna Get Ya” (1986, album také vyšlo licenčně v roce 1988 u Supraphonu), “Comin´ Home To Stay” (1988), “Kentucky Thunder” (1989, pozor, neplést s názvem současné Skaggsovy skupiny), “My Father´s Son”(1991), “Favorite Country Songs”, “Spirit Of America – San Antonio Rose”, “Country Store Collection” a další… Na mnoha z těchto desek je možno vystopovat určité, byť nezřetelné bluegrassové prvky, a také zde naleznete často přizvané hudebníky z bluegrassové, respektive newgrassové oblasti, jako například Stuarta Duncana, Bélu Flecka, Sama Bushe, Jerryho Douglase ad. Také námětově se Ricky Skaggs často vracel ke starým bluegrassovým velikánům a na mnoha deskách upravil do moderního pojetí písničky Stanley Brothers, Jima Eanese nebo Dona Rena a Reda Smileyho.

Ale vývoj moderní country šel v 90. letech 20. století trochu jiným směrem, a tak i když Ricky Skaggs zaznamenal několik dalších úspěchů s řadou skladeb, obecně se prodej jeho desek začal snižovat, což vedlo k tomu, že koncem roku 1992 s ním firma Epic už exkluzivní smlouvu neobnovila.

Nicméně, Ricky Skaggs není patrně z těch, kteří by zmalomyslněli, kteří by se vzdali. Ricky Skaggs nepatří k průměrným. A tak se stalo to, co se dalo očekávat, když se tu a tam začal opět objevovat na některých bluegrassových projektech v druhé polovině 90. let. Sice ještě nahrával dál moderní country (od roku 1995 pro firmu Atlantic, kde vydal mj. album “Solid Ground”), ale všechno spělo k tomu, aby opět potěšil svým zpěvem a hrou především bluegrassové fanoušky. A tak založil “rodinnou” firmu Skaggs Family Records (SKFR) a v roce 1997 spatřil světlo světa titul “Ricky Skaggs & The Kentucky Thunder – Bluegrass Rules!” (SKFR, později Rounder, ROU-0801). Deska, kterou Ricky Skaggs dedikoval svému otci, zapůsobila ve společenství lidí fandících bluegrassu jako bomba. Se skupinou Kentucky Thunder získal cenu IBMA (International Bluegrass Music Association) v kategorii “instrumentální skupina roku” a zmíněný bluegrassový comeback, album “Bluegrass Rules!” získal titul “bluegrassová deska roku”. Pozoruhodné je, že některá jména muzikantů se táhnou Skaggsovým životem jako nit (Marc Pruett, Bobby Hicks, Jerry Douglas) a najdete je i tady v seznamu hráčů, doplněné o Bryana Suttona, Paula Brewstera, Dennise Parkera, Stuarta Duncana a Marka Faina.

Ricky Skaggs w. Kentucky Thunder

Následoval úspěšný titul “Ancient Tones” (1999, SKFR-1001), a téměř vzápětí gospelové album “Soldier Of The Cross” (1999, SKFR-5001). Už na albu “Ancient Tones” dostala jeho kapela Kentucky Thunder posilu v podobě velmi dobrého banjisty Jima Millse (vystřídal Pruetta), prostor ke zpěvu jako přizvaní hosté dostali John Cowan, manželka a švagrová a další. Na zmíněnou desku gospelů zase přizval do jedné skladby člověka, kterému vděčí za hodně a u kterého začínal – Ralpha Stanleyho.

V roce 2000 vydal vynikající album “Ricky Skaggs And Friends – Big Mon / The Songs Of Bill Monroe” (SKFR-1002), na jehož natočení se spolu s ním podílelo 43 dalších zpěváků a instrumentalistů jak z countryových kruhů (např. Dolly Parton, Lee Ann Womack, Patty Loveless, všechna tři děvčata z Dixie Chicks, Charlie Daniels, Mary Chapin Carpenter, Dwight Yoakam, Steve Wariner, abych jmenoval ty nejznámější), tak z bluegrassu (Sam Bush, Béla Fleck, J. D. Crowe, Jason Carter, Del McCoury, Rob McCoury, Jerry Douglas, Rob Ickes, Luke Bulla a samozřejmě tradiční sestava kapely Kentucky Thunder). Pěvecky a instrumentálně dokonale odvedená práce.

Další desky následují jako na běžícím pásu. “Ricky Skaggs – History Of The Future” (2001, SKFR-1003), “Ricky Skaggs & The Kentucky Thunder – Live At The Charleston Music Hall” (2003, SKFR-1004), ve stejném roce (2003) vychází u společnosti Rounder na CD i DVD (oba nosiče mají stejné katalogové číslo ROU-0526) titul “Earl Scruggs, Doc Watson & Ricky Skaggs – The Three Pickers”, což je nahrávka z vystoupení v R. J. Reynolds Auditoriu ve Winston-Salem v listopadu 2002 (i zde účinkují hosté, Rob Ickes, Richard Watson, Alison Krauss, Glen Duncan, skupina Kentucky Thunder ad.). A na Skaggse bohatý rok 2003 ještě uzavírá DVD “Soldier Of The Cross” (2003, SKFR-1005), záznam vystoupení z Gibson Bluegrass Cafe v Nashvillu.

A také album “Brand New Strings” (SKFR-1006) z roku 2004 naznačilo, že Ricky Skaggs u bluegrassu míní setrvat. Návrat “ztraceného syna” do modré náruče se mu podařil brilantně a znovu dosáhnul na nejvyšší mety. Zužitkoval jak hudební kořeny, u kterých začínal, tak obrovské zkušenosti z hudebního byznysu v době své slávy countryové hvězdy a může být spokojený. Ostatně jeho příznivci a bluegrassoví fanoušci také… Vítej, Ricky, Grass Is Blue…

Milan J. Kalinics, Brno

 

Ricky Skaggs, 2018