Kytara aneb pár postřehů nejen pro začátečníky

Už je tomu pár pátků zpátky, co mě napadlo napsat něco málo o kytaře ve spojení s bluegrassem a tak je to tady. Předesílám, že tímhle článkem nikomu nechci nic vnucovat, nebo ho snad vydávat za dogma, nebo nějaké pravidlo atd. Na druhou stranu budu rád, když někomu pomůže a nejen třeba v úplném začátku jeho guitar way…

Pryč je doba, kdy sehnat pořádnou nahrávku, nebo nedej bože nějakou kvalitní školu, bylo nadlidským výkonem. Myslím, že udělat si obraz, jak to dneska ti nejlepší hrajou není žádnej problém.

V době, kdy jsem za pomoci, dnes už nehrajícího banjisty Vládi Jelínka, začal zase trochu hrát, mne zaujal tehdy ve skupině Lonesome River Band působící kytarista Kenny Smith. Začal jsem jeho hru studovat a pomalu mi docházelo, že oproti BG standardu je tady něco jinak, a že v jeho hře je něco hodně zvláštního a přitažlivýho. Už jsem slyšel různá moudra a poučky o tom, jak docílit, aby BG po česku nebyla polka a musím přiznat, že některé mne docela pobavily. Taky mi překvapilo, že dost českých, a to i velmi uznávaných kapel, tuto pověstnou polku hraje, jako by se nechumelilo a vůbec jim na tom nepřijde nic zvláštního. Jedním z receptů (chybných způsobů), je dle mého pozorování „hrát všechno dostatečně rychle a vono to bude vono“. Tenhle způsob se, jak jsem odpozoroval, používá hlavně v západní části naší domoviny, ale jak se říká: „proti gustu……“.

Podle mého názoru, je kvalitní kytarový doprovod jedním z nejdůležitějších prvků v kapele, z velké části na ní stojí výsledný sound a ve velké míře ovlivňuje, zda výsledkem bude nebo nebude ona zmiňovaná polka.

Co bych tedy vlastně chtěl poradit? Podívejte se na hru zmíněného kytaristy Kennyho Smitha. Doporučuji desku Studebaker nebo nejlépe poslední album jeho projektu Kenny and Amanda Smith „House Down The Block“. Prakticky v žádném jeho doprovodu neuslyšíte klasický doprovod stylu „bum čik, bum čik“, tolik svádějící nás Čechy k dlouhému setrvávání na první době a následné výrobě polky jak řemen.

O čem to tedy je? O volném zápěstí pravé ruky a pro někoho (nedávno i pro mne), zvláštním úkazu, že se úhozy při doprovodu dají provádět k překvapení mnoha hráčů, taky zespoda nahoru a nejen se shora dolů!!!

Pokusím se to trochu osvětlit. Podíváme se na celý takt. Uchvátíme akord G 🙂 a s počítáním na raz – úhoz dolů na struně E a – úhoz nahoru, (lehké trefení) struny A, dva – úhoz dolů, jako při klasickém doprovodu (struny D,G,H, E) a – úhoz nahoru opět (E,H,G,D). Tady pozor!!!! Jedná se o stěžejní část doprovodu, kdy zmíněný úhoz zpět je vlastně to nejdůležitější a eliminuje tu tolik nechtěnou polku. Těžko se to vysvětluje, ale také by měl zaznít o maličko dříve, tedy jaksi před dobou – akcentem. Tři a čty-ři – stejným způsobem takt dokončíme.

Upozorňuji, že ze začátku se to mnohým bude zdát jako nesmysl a ztráta času, ale kdo vydrží, postupně se mu uvolní zápěstí, (hra získá jak Američtí soudruzi říkají „wrist“), s jednotlivými úhozy začne pracovat (mám na mysli jejich sílu), začne přidávat přechodové běhy atd. Tímto způsobem se, tedy alespoň podle mne, dá docílit, i zde na webu již diskutovaného, „laidback“ stylu hry doprovodu.

No, tak jsem se tady myslím dostatečně vyprázdnil a doufám, že mě „kytáristí“ někde na festivalu neukamenují. 🙂

Kejvoš

Související čláýnky:
Kytara aneb pár postřehů nejen pro začátečníky – 2. díl
Hmatník
Česká DVD škola hry na kytaru