Ozvučení akustických nástrojů

K sepsání následujících řádků mě přiměly časté dotazy, objevující se na BGCZ a vzhledem k tomu, že posledních dvanáct let mého života je profesionální audiotechnika nejen mým koníčkem, ale i živobytím a vím, že mezi lidmi z oboru, ať už prodejci, nebo zvukaři, se moc znalců, natož pak milovníků bluegrassu nevyskytuje, dovolím si napsat sem několik rad a osobních zkušeností.

Nikdo samozřejmě není vševědoucí, takže berte tento článek jako příspěvek do všeobecné diskuse a doufám, že některým z vás to alespoň trochu pomůže. Pokud máte jakékoli dotazy, nebo připomínky, sem s nimi.

Předem bych chtěl upozornit, že všechny věci dále popsané jsou relativní a že dosáhnutí dobrého výsledku = zvuku, je především na lidech a to jak na zvukařích, tak i na muzikantech a jejich vzájemné komunikaci! Zmiňovat budu mikrofony, se kterými mám osobní zkušenost, nebo jsou odzkoušené léty, staly se v dané aplikaci klasikou a doposud se vyrábí.

Nejpoužívanější typy mikrofonů pro ozvučení akustických nástrojů jsou mikrofony dynamické (elektrodynamické) a kondenzátorové, nebo chcete-li kapacitní (elektrostatické). Nebudu detailně rozebírat princip těchto systémů, kdo chce snadno si na internetu vyhledá. Oba dva typy mají své výhody i nevýhody, některé se pokusím popsat.

Dynamické mikrofony nepotřebují žádné napájení, mají nízkou náchylnost ke zpětné vazbě a fungují téměř za každých povětrnostních podmínek. Nevýhodou je větší proximity efekt, tj. s ubývající vzdáleností se ztrácí basy a tím se celkově mění charakter zvuku, mívají nižší frekvenční rozsah než kondenzátorové mikrofony a nepříliš vyrovnaný průběh.

Kondenzátorové mikrofony je potřeba napájet a to buďto z mixážního pultu (Phantom), nebo u některých typů vloženou baterií. Jsou náchylnější ke zpětné vazbě, ale zvukově vyrovnanější a přirozenější, jsou schopné zpracovat větší frekvenční rozsah a to víceméně v celém spektru vyrovnaně. Ve vlhkém prostředí se ale jejich parametry mohou zhoršit, ozývají se lupance, šum či úplně vypnou. To se může přihodit především u mikrofonů, které mají určení jako studiové a jejich membrána není nijak zvlášť chráněna. Díky schopnosti přenášet zvuk poměrně přirozeně i z větších vzdáleností a to bez větších korekčních úprav, dá se použít jeden mikrofon i pro skupinu nástrojů, nebo i celou kapelu. Nejedná se o „prostorový mikrofon“, jak se v českém bluegrassovém světě vžilo, takový termín se nikde nepoužívá. Bývají tak chybně označovány mikrofony s velkou membránou, ačkoli velikost membrány mikrofonu není v tomto případě rozhodující. Spíše barva, srozumitelnost a v našich podmínkách hlavně cena.

Nejvhodnější a nejběžnější směrová charakteristika pro sejmutí akustických nástrojů je kardioida (cardioid) pro svou nízkou náchylnost ke zpětné vazbě a poměrně širokému záběru ve směru pro přirozeně znějící zvuky přicházející mimo osu mikrofonu. Mikrofony z užší směrovou charakteristikou (supercardioid) bývají o něco více odolné proti zpětné vazbě, ale zvuk přicházející do mikrofonu mimo jeho osu není přenášen věrně, což může být na škodu, obzvláště pro pohyblivé muzikanty. Vždy je potřeba dbát na vhodné umístění odposlechového reproboxu vzhledem ke směrové charakteristice a nasměrování mikrofonu.

Kam mikrofon na nástroj namířit by si měl každý vyzkoušet sám, vzhledem k tomu, že při živém hraní nástroj nikdy nebude znít úplně přirozeně a drobnou změnou polohy mikrofonu se dá charakter zvuku výrazně upravit, mělo by být na muzikantovi co mu nejlépe vyhovuje. Dobré je vyzkoušet si předem třeba na sluchátka, nebo si nahrát zvuk různých poloh. Na živo a v souzvuku s ostatními nástroji je to sice něco jiného, ale máte z čeho vyjít a budete vědět kam s mikrofonem šoupnout pro dosažení chtěného.

Použití vhodného mikrofonu je také dost závislé na prostředí ve kterém se hraje. Ve vesnických sokolovnách a ve vydlážděných putykách bez koberců, kde se zvuk odráží ze všech stran a do mikrofonů dopadají odrazy z odposlechů či z hlavních beden stejnou intenzitou jakou se do něj dere zvuk Vašeho drahocenného nástroje, vám kvalitní citlivý mikrofon moc nepomůže, budete se jen prát se zpětnou vazbou a ořezávat problematické frekvence tak dlouho až ze zvuku nástroje nic nezbude. V takovýchto případech je lepší zamáčknout slzu v oku a připojit se kabelem na svůj snímač, instalovaný pro potřeby ladění, nebo použít dynamický mikrofon a hrát na něj z co největší blízkosti. V nejlepším případě kombinace snímač + mikrofon, což je i nejefektivnější řešení pro hraní v hlučnějších kapelách kde jsou bicí a komba na podiu. V tomto případě lze doporučit i montáž nějakého malého mikrofonu přímo na nástroj. (Shure Beta98, Audio-technica ATM350, AKG C419…)

A teď už ke konkrétním nástrojům a mikrofonům.

BANJO

Na banjo jsou vhodnější mikrofony dynamické vzhledem k malému množství harmonických. Spíše bývá potřeba omezit různé pazvuky a rezonance. Vhodné typy Shure SM57, Shure Beta57A.

Pokud, ale máte ušlechtilý nástroj, vytříbenou techniku hry, šikovného zvukaře a nechcete aby z vašeho umění cokoli „spadlo pod stůl“ lze použít i mikrofon kondenzátorový, např. Shure PG81, SM94, AKG C1000, nebo velkomembránový např. Shure KSM32, Shure KSM27, AKG C 3000.

MANDOLINA

Mandolínu lze s velmi dobrým výsledkem ozvučit i mikrofonem dynamickým např.: Shure SM57, nebo lépe Shure Beta57A – lepší na výškách, ale spíše se používají mikrofony kondenzátorové Shure SM81, AKG C 535, AKG C 451B, Shure KSM137, Neumann KM184

KYTARA

Zvučí se téměř vždy kondenzátorovými mikrofony. Je dobré mít na mikrofonu filtr horní propusti pro ořezání problematických subbasových zvuků, ruchů a ran, jinak zvukaři s levnějšími pulty vám stáhnou basy na ekvalizeru pultu a okradou kytaru i o užitečnou část basového spektra. Shure SM81, KSM137, AKG C 451, Neuman KM184 a z dynamických např. Shure Beta57A

HOUSLE

Lze opět velmi uspokojivě sejmout dynamickým mikrofonem (SM57), obzvlášť je li potřeba zamaskovat nepříliš dokonalou hráčskou techniku – vrzání. Jinak jakýkoli kvalitní kondenzátorový mikrofon. (klasika SM81)

DOBRO

U dobra je potřeba dbát na nasměrování mikrofonu, není dobré jej namířit kolmo dolů kvůli problémům se zpětnou vazbou odposlechů. Je potřeba myslet na to, že zvuk dobra nejde jen z rezonátoru, ale nemalou měrou ho „protepluje“ i zvuk z rezonančních otvorů. Používají se spíše kondenzátorové mikrofony i s velkou membránou, mým velkým favoritem je AKG C535EB, z dynamických mikrofonů Shure Beta57A.

KONTRABAS

Pokud hrajete na levnějších aparátech, nebo bez subwooferů, je nejsnadnější ozvučit kontrabas mikrofonem Shure SM57, jinak mikrofony na basové nástroje (Shure Beta52, nebo AKG D112), nebo kondenzátorové i velkomembránové. (úžasný je Shure KSM137)

U levnějších mikrofonů je potřeba trochu experimentovat a zkoušet. Zajímavý mikrofon, poměr cena/výkon, je kondenzátorový mikrofon s možností bateriového napájení Shure PG81 (naprosto stejné parametry jako dost populární BG4.1, která se už nevyrábí). U dynamických mikrofonů není výběr až takový, nicméně nemá smysl hledat něco levnějšího než SM57, použitá se dá pořídit za 1500-2000,- většinou v dobrém stavu, moc se jich ale v bazarech neprodává, je to téměř nezničitelný mikrofon.

Rozdíly mezi mikrofony vyšší cenové třídy jsou většinou při živém hraní nepatrné a vlastně nemůžete šlápnout vedle, jiné to je pokud je budete chtít použít i pro nahrávání, pak už se trocha hledání vyplatí. Jsou to např.: Shure SM81, KSM137, KSM32, nebo AKG C 451, C3000, C1000.

S nástrojovými mikrofony jiných značek velké zkušenosti nemám, samozřejmě existuje jich obrovské množství: Sennheiser, Audix, Audio-Technica a mnoho napodobenin z dálného východu za třetinovou cenu. Většina solidních prodejců vám bude schopná zapůjčit mikrofon na vyzkoušení a můžete se rozhodnout sami a to je také nad všechny rady.

Jan Jelínek