Tak a je to. Rok uplynul, a my jsme si na bgcz.net v diskusi pod článkem “Národ sobě” vše nejdůležitější vyříkali už 23. ledna 2009. Loni jsem v článku “Evropský Bluegrassový Summit v Bühlu – ozvěny” žehral na to, že za český bluegrass jsem byl v Bühlu jako jediný zástupce – a velmi neoficiální. Vlastně takový trochu spíš kontraBAČR. Byl jsem rozhodnutý přijet se podívat v únoru 2010 znovu, a letos jsme tam za Česko byli hned tři – já, Petr Brandejs, Jirka Králík. Cestu jsem tentokrát absolvoval autem s Petrem Brandejsem a během cesty jsme se samozřejmě bavili o řadě témat, která nás na úrovni ČR zajímají.

Asi nejsme typy, kteří by si nějak obzvlášť padli do oka, ale musel jsem uznat, že Petrovy argumenty velmi často nedokážu vyvrátit a že má v drtivé většině témat, kdy je BAČR kritizována, bohužel velkou pravdu.

I negativní věci se ovšem mění a bylo to znát i na summitu. Vloni jsem byl překvapen, že jsem byl jediný, kdo si s sebou přivezl nástroj. Myslel jsem si, že pro lidi v této hudbě je to přirozené – no ovšem nebylo. Tak vloni jam nebyl, protože s mou kytarou by to asi nebylo to pravé ořechové. Letos měl nástroj téměř kdekdo a hned poté, co jsme se ubytovali, jsme se setkali v restauraci hotelu „Deutsches Kaiser“, kde po vzájemném vítání a večeři následoval docela výživný jam. Pokud chcete vidět článek i s odkazy a obrázky (případně pokud se mi podaří i upload videa) proklikněte zde na moji stránku, kde jsou: www.poruby.eu.

Další den ráno jsme se setkali už v místním Civic centru města Bühl, které štědře sponzoruje evropský bluegrass tím, že nám tyto prvotřídní prostory propůjčuje pro naši akci zdarma. Letos jsem postrádal skvělého moderátora z loňského roku, Freda Bartensteina, který profesionálně moderuje akce podobného typu nejen pro IBMA, ale i pro americkou CMA (Country Music Association). Fred je opravdu velikán světového formátu, a nejsem si jist, jestli ho loni opravdu všichni docenili za to, kdo vlastně je (přečtěte si jeho neskutečně inspirující životopis na přiloženém odkazu pod jeho jménem). Nicméně letos nám akci moderoval James Field, Američan, který již dlouho žije ve Francii, s nímž jsem se seznámil ve Vichy v roce 2004. James také odvedl skvělou práci; stejně tak musím pochválit Angeliku Torrie, která měla spoustu práce s organizací summitu z titulu své funkce prezidentky EBMA.

Letos jsme po úvodním vzájemném představení pracovali v několika skupinách na tématech, která jsme rozpracovali vloni. Tato témata jsou dostupná na stránce EBMA:

  • Asociace a členství, včetně budoucí struktury EBMA a jejích vztahů s národními asociacemi
  • Budoucí forma Evropského bluegrassového magazínu a website
  • Začlenění mladých lidí do bluegrassu
  • Festivaly (včetně sponzorství a legálních záležitostí)
  • Marketing / podpora evropských kapel (a kapel z ostatních regionů) v USA.

Po tomto brainstormingu jsme si vzájemně své myšlenky prezentovali a prodiskutovali je. Večer nám zpříjemnila česká kapela Blackjack v místním klubu „Am Schüttekeller“ – vynikající reprezentace českého bluegrassu a skvělý zážitek. Po koncertu jsme se přemístili do další restaurace, kde jsme po večeři zase pokračovali k všeobecné spokojenosti v jamu až do pozdních hodin.

V neděli jsme pokračovali v našich tématech a brzy po obědě jsme vyrazili domů. Myslím, že i když z takových summitů neodjíždíte s konkrétními výsledky v kufříku, ale spíš plni inspirací, informací a přátelských pocitů k ostatním účastníkům, akce byla velmi užitečná. Řekl bych, že summit v Bühlu dokázal ve svém druhém ročníku vytvořit pocit, že si, jak se anglicky říká, “vidíme do oka”, a že na evropské úrovni jsou staré rozmíšky zapomenuty. Je známo, že osobní kontakt je nenahraditelný v přemosťování rozmíšek a sporů.

Pro mne osobně byl velmi zajímavý vývoj ohledně smyslu EBMA a jejím uspořádání. Už vloni jsem totiž poukázal na to, že za členský poplatek 50 EUR (tedy poplatek včetně plných hlasovacích práv) získáte především magazín Bluegrass Bühne v němčině, společně s magazínem „Strictly Country“, psaným holandsky, to celé svázané dohromady v obálce „Bluegrass Europe“, jehož anglická textová část obsahuje asi 4 stránky a toť vše. Tvrdil jsem, že EBMA vlastně duplikuje to, co by měla dělat holandská bg. asociace a německá bg. asociace, tedy že „kafrá“ do práce národních asociací, a že by se měla zaměřit hlavně na to, co národní asociace samy nedovedou, anebo co nemá smysl provádět v jedné zemi, pokud z toho mají benefit všechny země.

Řekl jsem tenkrát, že členský příspěvek je vlastně zakamuflovaný poplatek za magazín v řeči, které většina členů EU nerozumí, a že je pak těžké, aby o sobě tvrdili, že jsou jako organizace vyjádřením názorů, nebo zastánci všech členů národních asociací. Že tak jak to je, prostě nemají mandát na zastupování milovníků bluegrassu v celé Evropě, ale jen její omezené části. Bylo to ode mne tenkrát asi dost drzé tvrzení, ale cítil jsem se trochu, jako bych byl první, kdo řekl „Císař je nahý!“; tedy že jsem otevřeně řekl něco, s čím drtivá většina souhlasila, ale nikdo nechtěl být tím, kdo to řekne nahlas. A to já zase s něčím takovým problém nemám :-). Podle mého soukromého názoru se ovšem vydavatelé těchto časopisů dostali právě do důchodového věku a na obzoru nebyl nikdo, kdo by jejich veslo po nich převzal, bylo (už před summitem) oznámeno, že od roku 2011 vydávání časopisů končí. Proto bylo třeba předefinovat celou strategii a smysl činnosti EBMA.

Jedním z návrhů naší skupiny bylo, že její náplní by mělo být právě to, co nedokážou samotné národní asociace (lobbing na úrovni EU a spolupráce s jinými asociacemi podobného zájmu, podpora EU kapel v USA, shromažďování informací o podmínkách hraní v zahraničí apod.), dále by měla pomáhat vytváření národních asociací v zemích, kde nejsou, měla by být pojítkem mezi zeměmi a IBMA a měla by umožňovat lepší vzájemnou komunikaci členů i národních asociací na evropské úrovni. Z magazínu zbudou jen ony 4 stránky psané anglicky, které by si národní asociace vytiskly ve svých vlastních místních magazínech. Členské příspěvky samozřejmě o něco stoupnou, ale srovnejte 50 EUR s dvěmi či třemi Eury! Samozřejmě tyto návrhy musí napřed posvětit EBMA na svém hlasování. Velmi mne ale překvapilo, jak vstřícně se vedení EBMA na tyto návrhy dívalo. V podstatě věřím, že budou odsouhlaseny a zapracovány do struktury a činnosti téměř tak, jak byly navrženy.

Mám taky radost z toho, že jsem na summitu potkal 3 zástupce nově vytvořené asociace přátel bluegrassu z Mnichova. Asi před rokem mne kontaktoval jeden americký mladík s tím, jestli neznám nějaký kontakt na bluegrass v Mnichově – že tam teď přijel z USA a bude tam delší dobu bydlet. Musel jsem mu říct, že kromě westernového klubu Rattlesnake Sallon tam o ničem nevím. No a nebyl bych to já, kdyby mne to okamžitě nevyprudilo k akci – chci si tam zajet na jejich příští jam a sháním, kdo by ještě jel z Česka se mnou. Uvědomil jsem si totiž, že z Prahy je do Mnichova stejně daleko, jako do mého rodného Rožnova pod Radhoštěm. A to za nějakou šílenou dálku nepovažuji. A stejně jako nemám v úmyslu přestat s Moravou udržovat styk, nemám zájem přijít o možnosti kontaktů ze stejné vzdálenosti. Znáte to – jeden kontakt plodí další, a nikdy nevíte, kam vás zavede a o co přicházíte, když to nezkusíte.

Po cestě zpět jsme s Petrem opět konfrontovali naše dojmy a oba jsme došli k tomu, že by nebylo marné něco podobného zorganizovat i u nás v Česku na národní úrovni. Myslím, že mám docela přátelský vztah k členům redakce BGCZ, které velmi obdivuji, a můj vztah k vedení BAČR se taky nedá nazvat nijak špatným. Rád bych, aby si vzájemně dokázali vyříkat neshody a spolupracovat. Oba jsme s Petrem souhlasili, že by vůbec nebylo na škodu pokusit se sejít všichni dohromady, redakce BGCZ, vedení BAČR a všichni ostatní, kteří máme zájem na zlepšení situace v českém bluegrassu, když ne na celý víkend, jako jsme to udělali v Bühlu, tak aspoň na celou sobotu. Tam bychom si formou moderované diskuse vyříkali naprosto všechny problémy (i lži, mýty, polopravdy a pomluvy, které by se tak daly vysvětlit), které nás trápí, a rozešli bychom se domů s určitým plánem, co a jak udělat pro to, abychom ten stav zlepšili. Jsem si jistý, že řada svárů a rozmíšek je způsobena především komunikačními šumy a nedostatkem času vyříkat si problémy a vidět své názory a problémy z druhé strany. Pokud budeme schopni vytvořit skupinu lidí, která je ochotna tento čas obětovat, neměl by být žádný problém něco takového zorganizovat.

Já osobně nevidím důvod, proč by nemohla redakce BGCZ a vedení BAČR blíže spolupracovat ke vzájemnému prospěchu. Přijde mi dost smutné, když si uvědomuji, že problémy, které nám kazí chuť do větších věcí nebo vůbec do spolupráce s ostatními, jsou zjevně založeny na triviálním nedostatku komunikace a neuvědomování si pohledu na věc z druhé strany. Měli bychom dokázat sejmout z našeho vedení stigma, které si možná nezaslouží. Pokud si ho zaslouží, pak bychom jim jasně a konstruktivně, ne formou pomluv, měli být schopni říct, kde je problém a co s tím udělat, a jak jim jsme ochotni s tím pomoci. Docela rád bych si promluvil o všem negativním i s těmi, kteří jsou považováni za negativisty – přece musíme být schopni otevřené komunikace a kroku vpřed! Rok 2009 pro nás začal bluegrassovou výzvou „Národ sobě“. Myslím, že je čas zhodnotit, co to vlastně znamenalo, co se změnilo, co je lepší, co je horší, kde jsme na cestě k rozvoji této hudby, co děláme pro nás hudebníky, co děláme pro ty, kteří o nás ještě neslyšeli, co děláme pro to, aby bluegrass byl životním stylem, při kterém jste v pohodě schopni vychovat děti a nerozvést se, zatímco jste schopni aktivně hrát, aby byl životním stylem, který voní víc než jiné životní styly, které na této planetě existují. Co na to říkáte, bluegrassový národe?