Poštovní známky

aneb Kterak pošta vyslyšela příznivce country, bluegrassové a trampské muziky

Poštovní známka – ten malý kousek papíru často až nedozírné ceny. Na rubové straně lepidlo (které po olíznutí tak chutná) a na lícové straně pak obrázek. Tu strom, tu auto, tu obraz, tu významné výročí či osoba. A jsme u problému. Téměř každý si může vybrat nějakou známku za svou – i houbaři, včelaři nebo „kamarádi“ z organizace OSA Jak si již spousta ctěných příznivců country, trampské a bluegrassové muziky (CBT) všimla, tak svou známku má každý, jen my ne. Dokonce i Krtek, Maxipes Fík, Ferda s Pytlíkem i Křemílek s Vochomůrkou.

Na tuto do nebe volající nespravedlnost jsem se už nemohl dívat a začal jsem jednat. Zpočátku se mi mé dopisy vracely počmárané, poškrtané, polité kávou, čajem, fernetem. Některé se mi nevrátily a ani se neodvažuji myslet na to, kde asi skončily. Nakonec však ředitelství rezignovalo pod tíhou mých argumentů a přistoupili na to, že nějakou známku, kterou by mohli příznivci CBT považovat za svou vydají. Z bohaté korespondence s ředitelstvím pošt vyjímám některé z jejich výtek a argumenty, kterými jsem je udolal…..

1) jste menšinový žánr
My a menšina ? Běžte se podívat na kterýkoli z festivalů „menšinového“ žánru a pak se běžte podívat do „koncertního“ sálu, kde těleso orchestru hraje přesilovku vůči divákům

2) představitelé CBT nejsou známi široké veřejnosti
Ano souhlasím. Jména jako Kůs, Leicht, Ryvola, Brandejs či Bureš jsou na veřejnosti skutečně méně známá než Smetana, Dvořák či Janáček, ale to se (až se o nich začne učit ve škole) rychle změní. Zato ale medvědy Nedvědy zná kde kdo (když už se o nich – nevím proč – učí).

3) známku (dokonce dvě) už má Ježek – ten Vám nestačí ?
Ne nestačí, jeho písničky máme rádi – ale přece jenom je to už klasik.

4) některé kapely zpívají pouze anglicky a některé mají tak silný přízvuk, že jim ani rodilý mluvčí nerozumí
Angličtina je světový jazyk, alespoň se posluchači přiučí a když nebudou něčemu rozumět, tak je to do dalšího studia ještě popostrčí. A přízvuk není důležitý, důležité je přesvědčení ….

Po roční korespondenci přišel dopis z ředitelství pošt.

Vážený pane (začínal hezky), pak následovaly zdvořilostní kecy, a v závěru pak to důležité – ….. komise schvalovací se rozhodla, že Váš námět předá skupině známkotvorné, která vytvoří celou sérii (3ks v různých nominálních hodnotách), tak aby si každý směr mohl vybrat známku svou. Dále bylo rozhodnuto, že na známce nebude žádný představitel (jsou málo známí), žádný hudební nástroj (jsou známé až moc), žádný notový záznam či tabulatura (bylo by to nečitelné), žádná firma zabývající se výrobou hudebních nástrojů (reklama), ale námět, který vyjde z textů písní CBT jako nejčastější. A tak se stalo – po prozkoumání 999 písňových textů (pouze českých – pryč s cizáky) vyšlo jako nejpoužívanější slovo ve všech pádech slovo (viz.příloha)!! S přátelským pozdravem známce zdar -atd. atd. atd.

V obsáhlé příloze jsem skutečně objevil, jak profesionální práci komise odvedla. Jen namátkou – Lodní zvon zvoní, Zvony svatební, Zvony mě do dáli zvou, Slyším zvony znít, Zvony, Zlaté zvony, Než zazvoní hrana, Ať zvony zvoní, Dál šíny zvoní, Třetí zvonění, Můj zvon, Zvonček, Hotel Zvon, Nechte zvony znít, Zvony nad ránem, Zvon a lampion, Zvony nesmrtelných, Modré zvonky, A zazvonil zvonec, Mlhovej zvon, Noční zvon, Půlnoční zvony, Zvon dál tu zní …… až na konci seznamu jsou k nalezení i Zvonky štěstí božského Káji. Pro neznalce připomínám, že Kája zpíval Blue Moon of Kentucky v době, kdy ještě většina z nás „tahala kačera“.

Zvony v našich textech zvoní, bijí, znějí, houpají se, zvou, padají, cinkají, zpívají. V textech máme zvony, zvonky, zvonečky. Zvony vidíme, slyšíme, cítíme, dokonce jim i věříme. Zvony znějí na prériích (polích, loukách,pláních,mašinách), v hlavách (duších, kaplích i kostelích), ve věžích i hlavách. Zvonění je poslední, ranní i večerní, zvoní se polední, klekání i štěstí. Zvon je malý, velký, sváteční i nedělní, světový, ranní i večerní. Zvoní nám v hlavách, v banju, v uších. Zvoní i sekera, pánev, stříbro, vítr, tráva, hrana, hlas nebo soused …….. a tak dále, a tak dále. Je toho nepočítaně.

A výsledek ? ZVON . Zvon je tím, co spojuje naše žánry. Takže konečně máme svou známku. Tak si milý příznivci CBT vyberte tu svou a pořádně si na svůj zvon zazvoňte.

Zlatá komise – teď jí dám chvilku klidu a pak ji začnu otravovat s potřebou známky pro Spolek přátel exkrementologie a fekalologie (nauka o trusu – lid. pozn.aut.). Vzhledem k tomu, jak kvalitní práci odvedla komise pro nás, si už teď umím představit, co naleznou na své známce členového a příznivci toho sdružení…

Roman