ɷAlison Krauss & Union Station – Arcadia : 28.3.   Po čtrnácti letech se dočkáváme kapelního alba, předtím naposled bylo sólové od Alison (Windy City, 2017). I když podle písní by jeden řekl, že většina z nich má povahu sólových kousků Alison nebo Russella, podbarvuje je skoro výhradně dobro. Na kapelní trojhlas si počkáme až na konec páté písně a na banjo až na začátek šesté. Šestá a devátá jsou si na začátku podobné melodií, tempem i harmonickým postupem od mollového akordu, jen jedna je o tón níž, zpívá ji někdo jiný a začíná jiný nástroj. Opravdu durová skoro bluegrassovka na tři akordy (1-4-5) je vlastně středně-tempové boogie s 12taktovým bluesovým schématem North Side Gal, zpívají jen pánové Barry a Ron a rytmem nám připomene Heavy Traffic Ahead, kterou měli mezi prvními nahrávkami Monroe se Scruggsem. Alison a Stuart tu hrají dvojí housle.

Komu stejně jako mně vrtá hlavou, proč název Arcadia – není tam skladba toho jména. Jedna z recenzí vysvětluje, že podle starých legend je Arcadia jméno pro „místo, kde vládne harmonie“. Můžeme si o tom myslet svoje, písně jsou většinou melancholické/meditující balady nebo tragické příběhy. Nahrávka je muzikálně i zvukově opět dokonalá, všimneme si kouzel se sub-basem v úvodní písni. Mě nejvíc zaujala závěrečná filozofická balada o naději s harmonickými postupy slyšenými třeba u Beatles, tu jsem si už s kytarou zpíval. Co se týče sestavy, vypadá to, že na desce jsou ponechané stopy, které na kytaru a mandolínu nahrál Dan Tyminski, mužské sólo zpěvy nahrál – nově nebo přezpíval původní Danovy – Russell, dlužno říct, že parádně. Podle nedávné zprávy bude kapelu na turné posilovat ještě Stuart Duncan jako víceúčelový skokan – bude hrát druhou kytaru, druhé housle nebo mando podle potřeby jednotlivých písní.

ɷBig Country BG – Carry Me Back To The Bluegrass : 28.3.   Tradiční typ písní, zkušený a výborný projev. I s mečivým horalským hlavním hlasem, dobré odreagování od moderních stylů.

Michal Hromčík