Maggie’s Pancakes – Píobaire an Chéide – The Friel Deal / No Ash Will Burn / Buffalo Gals – Leather Britches (Lord McDonald’s Reel) – Leslie’s Reel / Má Théann Tú ‘un Aonaigh / A Tune For Mairéad and Anna Ní Mhaonaigh / The White Birds / The Tin Key – Sam Kelly’s Jig – The Gravediggers / Cúirt Robin Finley / The House Carpenter / Samhradh – Aniar Aduaidh Jig – The Donegal Jig / The Lurgy Stream / The Triple T (Thomas Tourish’s Tune) / Far Beyond Carrickfinn / The Road Home

Altan: Mairéad Ní Mhaonaigh (fiddle, vocals), Ciarán Tourish (fiddle, whistle, backing vocals), Martin Tourish (accordion), Ciarán Curran (bouzouki, mandolin), Mark Kelly (guitar, bouzouki, backing vocals), Dáithí Sproule (guitar, backing vocals)
Guest musicians: Eddi Reader (vocals), Mary Chapin Carpenter (vocals), Jenee Fleenor (backing vocals), Julee Glaub Weems (backing vocals), Bruce Molsky (fiddle, vocals), Darol Anger (fiddle), Todd Phillips (fiddle), Stuart Duncan (fiddle), Natalie Haas (cello), Bryan Sutton (guitar), Alison Brown (banjo), Sam Bush (mandolin), Tim O’Brien (mandolin, backing vocals), Jerry Douglas (dobro), Mike McGoldrick (flute), Garry West (bass), Will Barrow (piano), Jim Higgins (bodhrán), Kenny Malone (percussion) / (Compass Records)

Jedna ze základních pouček o bluegrassové hudbě (tato je konkrétně z Wikipedie) zní, že byla inspirovaná hudbou z Appalače. Má smíšené kořeny z irské, skotské, velšské a anglické tradiční hudby… atd., atd. Upozornil bych zvlášť na ty irské kořeny. Vzniklo několik zajímavých projektů, které přímo kombinují bluegrass a irsko-keltskou hudbu. Jedním z nich je i televizní program Transatlantic Sessions, který mají možnost vidět ti šťastlivci, kteří sledují irskou televizní stanici RTE. Setkávají se tady hudebníci z Ameriky a z ostrovů, kteří hrají country, bluegrass, národní a folkovou hudbu a spolu to přetaví do jednoho silně poslouchatelného celku. Co s tím má společné skupina Altan? Všechno a nic. Ale pokud něco, pak především ducha, který vychází z irské mystické a mytologické tradice okořeněné country a bluegrassovou hudbou.

Jak jsem už naznačil, Altan je irská kapela. Název si zvolili podle mytologického jezera, které se má nacházet v srdci kraje Donegal na dalekém severozápadě Irska. V našich končinách je toto seskupení neznámou, ale patří k nejstarším irským kapelám. Vždyť na svých zádech už nosí více než 35 křížků. Za ten čas si toho kapela samozřejmě přeskákala víc než dost, odehrála množství koncertů a vystřídalo se v ní mnoho muzikantů i zpěváků. Takže se zdá, že styl kapely by měl být řádně vyhraný. Ale…

Když podepsali smlouvu s vydavatelstvím Compass Records a dostali se na nahrávání do Nashvillu, hranice své tradiční irsko-keltské hudby dokázali ohnout, a tak vznikl projekt The Widening Gyre. Jak členové kapely tvrdí: „Hudba na tomto albu zkoumá životní cyklus Altanu tím, že objevuje vlivy appalačské hudby na hudbu irskou.“ Producentem alba se stal spoluzakladatel Compass Records Garry West, a ten do studia pozval mnoho kamarádů a známých hudebníků. Tak dokázal zkombinovat donegalské fidlování a gaelské národní zpívání s americkými kořeny a appalačskými bluegrassovými houslemi. Zní to komplikovaně, ale výsledek stojí za to.

Z mnohých instrumentálních skladeb sálá hravost, tanec, radost ze života a pohoda. Tak to je například v písních Maggie’s Pancakes – Píobaire An Chéide – The Friel Deal (Reels) anebo Buffalo Gals – Leather Britches – Leslie’s Reel. Mojí srdeční se stalo zpracování valčíku od nashvillského písničkáře Walta Aldridgea No Ash Will Burn, který otevírá zpěv zakladatelky Altanu Mairéad Ni Mhaonaigh, která symbolizuje čistotu a krystaličnost typického irského ženského vokálu, a později je doplněný smutným barytonem Bruce Molskeho, dlouholetého přítele Altanu a oldtimeového zpěváka a houslisty. Další příjemnou baladou, tentokrát s irskými kořeny, je skladba Má Théann Tú ‘un Aonaigh (v překladu Když se vydáte na trh), která je zazpívaná v gaelštině. O tomto jazyku mi jeden rodilý Ir řekl, že nejlépe se ho naučíš, když si dáš do pusy bramboru, odhryzneš čtvrtku jazyka a vybiješ dva zuby. A Tune For Mairéad And Anna je příjemná meditace, v níž si zahrají housle, cello, akordeon a kytara. Ve skladbě White Birds pomohla svým zpěvem Mary Chapin Carpenter. Představuje svěží meditaci na dílo od poety W. B. Yeatse o ptákovi nad mořem, která je jakoby metaforou duchovního, ale i fyzického překročení Atlantiku kapelou, aby nahrála tohle album. Jak jsem už uvedl, na albu se podíleli mnozí bluegrassoví hudebníci. Tak v písni The House Carpenter (Gypsy Davy) můžeme slyšet zpěv Tima O’Briena. Kromě něj tady výrazně pomohla na banjo Alison Brown, houslista Darol Anger, na dobro se zde mihnul Jerry Douglas, kytarista Bryan Sutton nebo mandolinista Sam Bush. V tomto je skvělá instrumentálka The Triple T.

Album můžeme směle zařadit to takzvané „world music“. Možná si ortodoxní bluegrassáci nepřijdou na to svoje pravé ořechové, ale určitě je to nádherný příklad, kam a kudy dokáže tato hudba jít. A mně se na ní líbí především to, že spojuje, není agresivní, ale poetická a plná energie, která dokáže sálat z každé písně, pokud je zahraná s tím správným drajvem. Už jen proto se vyplatí si tohle album poslechnout.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)