The Road / Ready For the Times To Get Better / Pins & Needles / I Brought You Flowers / Apple Tree Shoals / Where the Last Are Always First / Mr. Sandman / Who Am I / I’ll Never Shed Another Tear / Death In His Grave

Ash Breeze Band: Corey Smith (guitar), Nellie Grace Smith (fiddle), Luke Smith (banjo), Eli Smith (mandolin), with Allen Smith (bass) / Guest on studio: Aaron Ramsey (bass)


https://www.facebook.com/ashbreezeband

Romantické duše zamilované do přírody, nocování ve stanu nebo jen tak pod širákem, vždy zbožňovaly letní měsíce. Nikdy nezapomenu na chvíle, kdy jsme s kamarády stáli okolo dohasínajícího ohně, u kterého zaznělo množství krásných písní a příběhů, a dívali se na doutnající dřívka, která nás ještě na pár chvil zahřála. Potom jsme se otočili a odebrali se do svých spacáků. Ráno jsem se často ještě vrátil k ohništi a rukou jsem přecházel nad popelem a zjišťoval, jestli jeho srdce ještě úplně nevychladlo. Občas zafoukal i větřík nebo letní vánek a roznášel popel do okolí a sem tam i do očí kolemjdoucích. Jestli se podobnými zkušenostmi mohou pochlubit také členové kapely, o které budu nyní psát, nevím a ani jsem nezjišťoval. Navzdory tomu si tato parta zaslouží naši pozornost a tu bych zaměřil i do jejich budoucnosti.

The Smith Family Band, tak se představovala tato rodinná kapela až do roku 2013, kdy děti trochu povyrostly a rozhodly se pro název Ash Breeze. A že jde o talentované hudebníky, o tom svědčí i mnohá ocenění a vítězství na soutěžích věnovaných mladým instrumentalistům. Není divu, že si je podchytilo vydavatelství Mountain Fever Records a debutové album (Ash Breeze, 2014) nahrála kapela pod taktovkou producentů Aarona Ramseye a Marka Hodgese. Díky svěžímu a originálnímu materiálu si zasloužilo mnoho pochvalných kritik. Mě osobně tento jejich projekt velmi oslovil, ohromil a přinesl mi mnoho radosti. Zní na něm krásná akustická hudba, podpořená výbornými instrumentálními a vokálními výkony. Nedá se říct, že je to čistokrevný bluegrass. Avšak nástrojově a aranžérsky se k němu velmi blíží. Takže neexistuje jiná možnost, než si jejich hudbu zamilovat. Byl jsem tedy velmi potěšen, když jsem se dozvěděl, že nám tito mladí lidé opět dovolili nahlédnout do své tvorby a poslechnout si novou nahrávku.

Jejich nejnovější album je poskládané z deseti skladeb pohybujících se někde na rozhraní bluegrassu a Americany s mírnými folkovými prvky a tvoří ho jak originální nahrávky, tak převzaté skladby, které mají svůj základ v jiných žánrech. Je velmi zajímavé poslechnout si, jak si s nimi kapela poradila.

Pod první skladbu s názvem The Road sa podepsal kytarista Corey Smith a pomáhal mu při tom jeho otec Allen, který své děti doprovází na kontrabas na jejich vystoupeních. Avšak, stejně jako na předcházející nahrávce z roku 2014, ve studiu se nechal zastoupit Aaronem Ramseyem. Apple Tree Shoal je další skladba z pera Coreyho. Je to moderní instrumentálka, v níž si můžeme vychutnat především umění tohoto mladého kytaristy. Zahanbit se nedala ani osmnáctiletá zpěvačka a houslistka Nellie Grace Smith, která složila příjemnou pomalejší píseň s názvem I Brought You Flowers. Je to velmi výrazná a aranžérsky zajímavá věc se zřetelným náznakem akustické country. Určitě by si zasloužila místo na kompilaci letošních slaďáků. Myslím si, že Nellie díky svému hlasu patří k nastupující generaci mladých bluegrassových zpěvaček a určitě brzy zaujme přední místo. Stojí za povšimnuti. Další originální skladbou je příběh z domova důchodců Where the Last Are Always First. Píseň o nostalgii, víře a naději.

Ale pojďme na jejich převzaté skladby. Když Crystal Gayle v roce 1978 nazpívala skladbu Ready For the Times to Get Better, jistě netušila, že se stane populární i mezi bluegrassovými kapelami a dočká se několika zpracování. V podání Ash Breeze je to skladba velmi svěží, instrumentálně na úrovni a určitě doporučuji poslouchat stereo. Zaujme také swingová skladba Mr. Sandman z padesátých roků. Vícehlasy nás vrátí do těchto dob a mladí hudebníci dodali písni správný drive a originalitu. Možná ji znáte z minulosti i v provedení Emmylou Harris, díky které zakořenila v prostředí country music. Nejvíce bluegrassovou skladbou je píseň I’ll Never Shed Another Tear, kterou si kapela půjčila od ikon Flatta a Scruggse. Tradice v moderním hávu. To, že mají Ash Breeze blízko ke gospelům, pak dokazuje závěrečná píseň alba Death In His Grave pojednávající o velikonočním období a původně nazpívaná a napsaná současným gospelovým hudebníkem Johnem Markem McMillanem.

Album velmi potěšilo. Svým obsahem je hravé, aranžérsky výrazné, zvukově vyvážené a na mladou kapelu velmi kvalitní. To ale není žádné překvapení. Myslím si, že je inspirativní i pro ostřílené hudebníky a ukazuje, kam se posouvá tento druh hudby. I proto je potřeba si tuto zábavu naplno užít a vychutnat při dobrém chlazeném nápoji. Výběr ale už nechám na vás.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)