CD: B2 – Návraty

Návraty / Ak máš ju rád / Mojej tvári úsmev vráť / Čas, ktorý patrí nám / Cesta / Tvojím slovám o láske neverím / V spomienkach sa túlam / Ťažký deň / Ako láska životom viedla / Poznám dni / Šťastie v rukách máš / Indián – venované Romanovi Bartošovi

https://www.facebook.com/BeDvaBluegrassAkustick/?ref=page_internal
https://www.facebook.com/events/684763148335155/

Horní Ponitří je část Slovenska, která je známa zejména svojí krásnou přírodou, mnohými památkami, ale především je úzce spojená s hornickou činností. Je to požehnání, ale určitým způsobem i prokletí tohoto kraje a není snad rodiny, která by se nemohla pyšnit někým, kdo pro doly pracuje nebo v nich pracoval. Zajímavostí však je také úžasný a ojedinělý výskyt folkových, country a bluegrassových muzikantů, kteří vyrůstali a vyrůstají v tomto regionu. Neznám celou historii kde, kdy a jak to všechno začalo, ale slovenská hudba byla obohacena množstvím nádherných písní, které tu vznikly a neustále vznikají a také mnohými skutečně kvalitními a zajímavými kapelami. Jednou z takových byla například Louziana z Prievidze. Nepřipomínám tuto skupinu náhodou, protože jedním z jejích zakládajících členů byl banjista Anton Cisík a zdá se, že právě on je ústřední postavou dalšího společenství hudebníků, kteří se pojmenovali B2.

Základy této skupiny byly postaveny na handlovské country kapele Barbara, která dodala tři muzikanty, a tak název je jakousi zkratkou Barabara 2. Mezi Barbarou a Barbarou 2 je několikaletá přestávka a zřejmě i přemýšlení, jakým směrem se dál vydat. A tak elektrické kytary a bicí nahradila mandolína, banjo a dobro. Původní sestava B2 pozůstávala z kytaristy Ivana Kvalicha, dobristy Erika Michaleho a baskytaristy Jozefa Arwaya – původními členy z Barbary. K nim se přidali Miroslav Seleš – kytara, mandolinista Mário Janeje a banjista Michal Kováčik. Toho v roce 2014 nahradil vzpomínaný Anton Cisík a s ním přišel i progres znamenající vlastní tvorbu a nakopnutí do nahrávacího studia.

Tonko Cisík mi k tomu řekl: „Potom, co jsem přišel do kapely, se mě hned chlapi zeptali, jestli bych i pro B2 napsal nějaký text. Známe se skoro celý život a věděli, že v kapele Louiziana jsem napsal spoustu písniček. Protože jsem do té doby nikdy netextoval převzaté skladby, řekl jsem, že to zkusím. No a šlo mi to celkem rychle a lehce. A hlavně se klukům z kapely texty líbily, takže mi postupně zadávali „úlohy“. Každý chtěl nějakou skladbu, a tak jsem k nim psal texty. Tak postupně vznikly všechny písně na toto první CD. Když byly písně hotové, bylo mi jasné, že jsou dobré a nechtěl jsem psát skladby jen tak do šuplíku nebo aby se hrávaly jen po „hospodách“. Tak jsem navrhl, abychom z nich udělali CD. Všichni souhlasili, takže jsme se do toho pustili.“

Album Návraty je naplněné dvanácti skladbami, které jsou všechny ve slovenštině. „Hrajeme pro lidi i kamarády, kteří nás znají, poslouchají, chodí na naše vystoupení a hraní. Je tedy přirozené, že zpíváme slovensky. Těší nás, když si lidé naše písně zpívají, když jsou jejich srdcím blízké. Když v těch textech najdou něco, co sami prožili. Zpívat anglicky a dobývat bluegrassová pódia ve světě, tuto ambici asi nemáme. Jsme rádi, že nás muzika stále baví a též, že naše písně přinášejí lidem radost,“ ohodnotil toto rozhodnutí Tonko. A ještě dodal: „Každý z kapely dal do tohoto alba maximum, všechno ze sebe, svoje srdce. A to je důležité! Je to cítit z té muziky, z toho, co tato kapela dává posluchačům, když je na pódiu. A samozřejmě je to slyšet i z cédéčka. Já jsem jen „navíc“ napsal texty. To byla moje „úloha“. No a mě tato „práce“ těší a dělal jsem to velmi rád.“

Už na první poslech jsem měl skutečně příjemný pocit, že do se mi dostalo do uší něco jiného, než obyčejně. Ze skladeb sálala jednoduchost, zpěvnost, jakási chlapská živočišnost a nejen jakýsi strojový technický bluegrass, který je častokrát sice nadupaný a vysoce hodnocený, ale chybí mu srdce. Toto u nahrávky kapely B2 nehrozí. Také právě tohle oslovilo posledního původního člena legendární Louziany Tonka Cisíka, aby se k B2 přidal. „Když mě kluci zavolali hrát do B dvojky, byl jsem rád. Byl jsem na pár akcích, kde B2 hrála a líbil se mi ten náboj, ta chuť, ta radost, která z projevu na pódiu z B2 jde. Jednoduše, kapela má, jak se říká, koule, feeling, i když při živém hraní, což je přirozené, sem tam něco není úplně dokonalé, ale ten feeling tam je. Je prostě vidět a slyšet, že to ty lidi baví, že hrají s chutí. A to je důležité. A to mi imponovalo, líbilo se mi to.“

Obrovskou výhodou skupiny je i nadprůměrný počet zpěváků, kdy je schopný zpívat každý. Hned pořádnou porci vícehlasů můžeme slyšet v titulní a zároveň úvodní písni Návraty, kde především v refrénu zaujme sborovost a mužnost. Na pozadí klasického téma o návratu domů se odehrává intimní příběh jednoduché lidskosti a lásky k tradiční rodině. O tom, že muži toho dokážou hodně naslibovat je v Ak máš ju rád. Ale samozřejmě není to jen o tom. Čas, ktorý patrí nám je pomalejší skladba, která začíná u mandolíny, do které v pozadí příjemně sekundují baskytara a kytara. Mojí srdcovkou z tohoto alby je V spomienkach sa túlam. Velmi citlivě napsaný text, ve kterém se dokáže najít každý, kdo už něco prožil. K zesílení citů je využitý i vokální potenciál skupiny a troufám si říct, že tato píseň se neuvěřitelně vydařila a měla by být vlajkovou lodí pro B2. Možná některé posluchače osloví spíše Ťažký deň o proflámované noci, po které následuje nářek a plané sliby.

Jak se už vzpomínalo, pod všechny texty na tomto albu se podepsal Tonko Cisík. Trochu mě to překvapilo, protože ho znám především jako kompletního písničkáře, který skládá i nádherné melodie. Na toto jsem dostal vysvětlení: „Když jsem byl členem B2, řekl jsem si, že dám do toho všechno co znám. Ať jsem pro kapelu přínosem. A tak když chtěli ode mne otextovat písně, šel jsem do toho naplno. A podařilo se. No a tvořit úplně nové věci jsem tehdy nechtěl z jediného důvodu. Bál jsem se, aby nebyl ve skladbách příliš poznat můj rukopis z Louiziany. Tak jsem zkusil tuto cestu – jen texty. A snažil jsem se, aby i tématicky sedly také na B2, na tyto lidi, na jejich hlasy i osobnostně. Na lidi které znám a mám je rád. A to se také podařilo.“ Jak by řekli Irové – fair enough. Navzdory tomu se sem ale dostaly dvě Tonkovy skladby. První je už vousatá píseň od Louziany Tvojím slovám o láske už neverím, která spatřila světlo světa v roce 1990 na výběrovém nosiči od vydavatelství OPUS Country bál. „S touto skladbou to bylo jednoduché,“ řekl mi Tonko. „V B2 ke jsme ji úspěšně zařadili do repertoáru. Chlapi před nahráváním řekli, že by ji chtěli mít na CD. Jestli by mi to nevadilo. Protože je to moje píseň, neměl jsem s tím žádný problém a popravdě byl jsem rád. A bylo to. Tato skladba je dnes už, mohu říct, takovou „klasikou“. Mnoho, mnoho lidí ji zná, zpívají si ji, hrává se. A já jsem rád, že jsme ji nahráli i s B2, v tomto bluegrassovém provedení. S hutnými vokály, v tomto nástrojovém obsazení, v dobrém tempu. Tak jaký byl i původní originál. Tak, jak to má být!“ Druhou zcela originální skladbou je Indián – venované Romanovi Bartošovi, osobní vyznání příteli. „Indián“ byl náš velmi dobrý kamarád Roman Bartoš, mimo jiné také výrobce skvělých akustických kytar, na které chlapi v kapele hrají. Jak je z textu té písně zřejmé, Roman už bohužel není mezi námi. Píseň je poctou pro něho a byla vlastně jediná z cédéčka, kterou ode mě nikdo nechtěl, nebyla na „objednávku“. Jednoduše, když se „to“ stalo, jednou večer jsem si sedl za stůl a napsal ten text. Bylo to hotové za chvíli a bylo to velmi osobní. Skladba měla být původně jen s doprovodem banja, ale nakonec se chtěli kluci také touto formou s ním rozloučit, tak jsme šli do toho všichni. A každý tam trochu hraje. Myslím že nám to vyšlo. Každý, kdo Romana znal, říká, že se nám to podařilo. Při křtu CD Návraty v DK v Handlové, stál celý kinosál u této písně a videoprojekce, která u ní běžela na plátně. Byl to velmi krásný a silný okamžik. Jsem velmi rád, že jsem mohl aspoň takto vyjádřit, co jsme k němu jako kamarádi cítili. Čest jeho památce,“ dodal pro mě už legendární a uznávaný banjista.

Pokud bych měl celkově zhodnotit Návraty, tak jen řeknu, že má význam nahrávat taková alba. Protože nejsou to narychlo kvašené věci, ale je to hudební obraz duše, vnímání světa plné postřehů a často zamyšlením nad tím, kdo jsem, jak žiji, co mohu ještě dát. Možná to ne vždy perfektně sedí ve vokálech a sem-tam to ujede, ale pokud to je ze srdce, všechno se odpustí. Neboť svět není jen černý jako handlovské uhlí nebo bílý jako čerstvě napadlý sníh. Protože pokud existuje naděje, a ta je vložená do písní, dokáže žít velmi dlouho.

Pokud máte zájem podpořit tuto slovenskou bluegrassovou kapelu, určitě jim napište na adresu selo25@gmail.com

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)