Something ‘Bout That Suitcase / Blue Collar Dreams / Voodoo Doll / Eldorado Blue / The Girl From The Highlands / I Hear The Mountains / Chain Gang Blues / Rise And Shine / Spring Hill / Hello Heartache / Lines In The Sand / Don’t Walk Away / Wish You Were Here

http://balsamrange.com
https://www.facebook.com/balsamrange


“Yes, they did it again! Ano, oni to opět dokázali!” Kdo, co, proč, jak? Vím, zní to jako nějaká laciná reklama, která sice něco naznačí, ale vůbec nic nepoví. Nazývá se to „teaser“ a má to upoutat pozornost, ale především vyvolat zvědavost. V tomto případě jde o kapelu Balsam Range. Bez váhání a zbytečného fyzického nebo psychického nátlaku se musím přiznat, že patřím k jejím velkým fanouškům a určitě jsem ji už nejednou vzpomínal. Věřím však, že právem, a že kvalitu této skupiny uznává většina z vás.

Haywood County, Severní Karolína, 2007 – začalo to jako zábava, když se pětice lokálně žijících muzikantů setkala a zadžemovala si. Listopad 2016 – po téměř deseti letech je ta samá parta muzikantů stále tady. Název si dala podle pohoří Balsam Range, které se rozkládá nedaleko jejich domovů. A zdá se, že kapela se nadále baví a tvoří kvalitní hudbu. Tím počátečným spojovatelem byl Tim Surrett – bavič, zpěvák, kontrabasista a příležitostný dobrista. K němu se přidali Buddy Melton, kterého jsem už nedávno vzpomínal v souvislosti s jeho projektem s Milanem Millerem, zpěvák a kytarista s džezovou duší Caleb Smith (vítěz kytarové soutěže PowerGrass v roce 2006), mandolinista milující klasickou country hudbu Darren Nicholson a banjista Marc Pruett. “Nikdo se nesměje zálibám těch druhých,” říká Tim Surrett. “Některé si vždy v určitém bodě najdou cestu na nahrávku. Pokud jde o moje provinění, tak jsou to Allman Brothers. Buddy Melton je skvělý ve vyhledávání vynikajících písní a také Darren má paměť na skryté poklady, které se roky neobjevily. Zpívá písně, které nahráváme a nikdy předtím jsem je neslyšel, jako Jim & Jesse a podobní, které mě jaksi přenesly do minulosti. Každý ale něco donese, potom vybereme nejlepší, hlasujeme o tom a jdeme na to.” Demokracie v kapele. A zřejmě to funguje perfektně, protože jde o jednu z mála skupin, která se navzdory tolika rokům personálně neměnila. Už jejich první tři alba byla až nadmíru zajímavá a píseň Trains I Missed ze stejnojmenného projektu získala ocenění Píseň roku od IBMA. V roce 2012 však Buddy Melton téměř dozpíval. Při nakládání dobytka do náklaďáku ho zasáhlo kopyto do tváře a nosních dutin – důležité to části pro zpěváka. Došlo k jejich poškození a pobytu v nemocnici. Nad kapelou se smrákalo a nikdo nevěděl, zda bude Buddy schopný zpívat dál. Navzdory tomu ho zbylí členové hned po odchodu z léčení stáhli do nahrávacího studia, aby něco zkusil zazpívat. První píseň byla Wide River To Cross a Caleb Smith vzpomíná: “Bylo to neuvěřitelné! Zpíval nádherně a skutečně a ve správných výškách. Byla to odpověď na modlitby.”

Potom začal vznikat projekt Balsam Nation, kde se členové chtěli fanouškům ukázat i ze stránky, kterou neznají a měli s tím úspěch. Čím se ale kapela zapsala do srdcí nejen těch bluegrassových fanoušků, byla nahrávka z roku 2012, kdy je oslovil John Driskell Hopkins – baskytarista a písničkář ze známé country kapely Zac Brown Band. “Byl to pro nás do jisté míry šok,” vzpomíná na moment Darren Nicholson, když byla kapela Balsam Range oslovená tímto hudebníkem. “Všichni jsme fanoušci Zac Brown Bandu, máme jejich nahrávky a milujeme jejich hudbu. Slyšel naši skladbu Blue Mountain na rádiu SiriusXM, zalíbil se do ní, a tak to jaksi začalo.” A ještě dodává. “Je to úžasné, kolik k nám přišlo lidí a řekli: Nikdy jsem neposlouchal bluegrass anebo nikdy jsem bluegrass neměl rád, ale mám rád vás, chlapci.”

A když se zima zeptá členů Balsam Range, co jste dělali v létě, mohou směle říct, že natáčeli album. A to už šesté v pořadí. A tak to má být, protože těšení se na každou jejich novou nahrávku připomíná dítě, které poprvé v životě dostalo do úst bonbón. Jak se při popisu této novinky uvádí: Mountain Voodoo je pro Balsam Range jako kniha života “Kapitola šest”, třináct skladeb plných příběhů o cestě, domově, smyslných místech, hardcorového podupávání a touhy. Nacházejí se tady ohnivé instrumentální pasáže alternující s těžkými, hlubokými baladami pokryté hlasovými vícehlasy, které proslavily kapelu.”

Album začíná skladbou z pera Milana Millera a Beth Husband Something ‘Bout That Suitcase. Mám rád texty, které v sobě skrývají nějaký hlubší význam a tato píseň, kromě toho, že je dokonalá, právě takový obsahuje. Myslím si, že má co říct každému, kdo cestuje a často si představuje, kam asi jdou ti ostatní. Jaké je čekají životy, budoucnost anebo jen utíkají před něčím, co poznají jen oni. Další zajímavou písní je Voodoo Doll s přímo mystickým dobrem a aranžmá, s kterými si chlapci pohráli a navodili tu správnou atmosféru. The Girl From the Highlands je opět cestovatelskou skladbou inspirovanou skotskými horaly, kteří přicházeli do USA za prací a často si nemohli dovolit vzít s sebou svoje rodiny. Taktéž se tu dají vychutnat Riceovsky položené tóny a výborné vícehlasy. Balsam Range vždy zdobily pomalé písně. Na tomto albu muzikanti vsadili na valčíkové I Hear the Mountains a především Rise and Shine, která se mi hluboko vryla do srdce. Je to přesně ten druh písní o naději, které mě dokážou duchovně naplnit a povzbudit. Pro mne osobně gospelová skladba roku s nádhernými vícehlasy a citem v každém tónu navazujícím na tradici v bluegrassové hudbě. Další zajímavou skladbou je Lines In the Sand z pera Caiga Marketa a Barryho Balese se slovy: “Je to osamělá cesta, po které nemusíme kráčet sami. Vím, že je to jen hloupá pýcha a nepotřebujeme se skrývat za imaginární čáry, které jsme namalovali.” A na závěr nesmím zapomenout na slaďáček Wish You Were Here, který uzavírá celo nahrávku a momentálně boduje v hitparádách. Též srdcervoucí a krásně zazpívaná píseň.

Album přináší množství silných a kvalitních originálních skladeb. Doufám, že jsem svojí chválou nikomu neznechutil jídlo nebo zájem o poslech tohoto alba. Na mě jednoduše to horské „vúdú“ funguje dokonale a je vynikajícím znakem, že kapela ani po téměř deseti letech neztratila dech a nabízí kvalitní hudbu.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)