CD: Bela Fleck – Juno Concerto (+audio)

Banjo a symfoňák, banjo a smyčcový kvartet – další zajímavá březnová novinka. Pro čtenáře tohoto blogu to nebude mainstream, spíš úlet a exotika. I tak můžeme nahlédnout, jak to zní. A jako bonus: Jarošová, ověnčená nedávnou dvojitou Grammy.

U člověka, kterého rodiče obdařili křestními jmény po Janáčkovi, Webernovi (mylně se občas uvádí i Dvořák) a Bartókovi se skoro dá očekávat, že klasická hudba a skladatelské počiny budou automaticky součástí a osudem jeho života. A Belův tvořivý genius opravdu k této metě jaksi přirozeně dorostl. Skladby na novém CD navazují na jeho předchozí kompozice, kde si už vyzkoušel, že by to zvládl. Dokonce o tom natočil film – Jak napsat banjový koncert. Uvedené album obsahuje klasickou hudbu soudobou a náročnou, kde se střídají plochy samotných smyčců, samotného banja a pasáže propojující oba prvky ke společné souhře. Pro mainstreamové bluegrassové ucho to není lehký poslech, proti tomu věta Braniborského koncertu, ve které hraje Noam Pikelny vedle dalších punčových bratří violový part na banjo, je vyložený popík. Ale nevadí, i když možná nedoposlechnete celé album na jeden zátah, nechejte se pozvat do sféry Belovy neomezené tvořivosti a nahlédněte do jiných hudebních horizontů. Odkaz k poslechu zde, ke stažení je k dispozici tady. Všichni naši čtenáři asi vědí, že Juno je ten prcek, který bydlí u Flecků (není to v Praze) a co nevidět mu budou 4 roky.

Seznam skladeb:
Juno Concerto: Movement I / Juno Concerto: Movement II / Juno Concerto: Movement III / Griff / Quintet For Banjo And Strings: Movement II

Pro zajímavost můžeme shlédnout další důkaz Belova genia – 6 minut živých variací na Cripple Creek, kde tvořivá hlava pořád generuje úžasné hudební nápady. Většina lidí bere Cripple Creek s despektem jako ten nejprimitivnější exemplář banjové skladby pro začátečníky, pro řadu z nás to byla první věc, kterou jsme se podle Scruggsovy školy naučili v té základní podobě. Ale ne pro Alison Brown, jak nám ukázala na minidílně v Čáslavi v rámci Banjo Jamboree, a už vůbec ne pro Belu. Hlavním hrdinou videa v ukázce ovšem není očekávaně skvělý Bela, ale druhý z hudebníků – jeden nestačí zírat, jak přesné a mnohotvárné rytmy dokáže na tabla s těmi indickými pařátky produkovat (v této souvislosti jsou pařátky výraz obdivný, nikoliv hanlivý).

Na závěr jako protipól něco zpívaného: nahrávka je sice loňská, ovšem oceněná nejvyšší cenou až letos na jaře. Tak jako se můžeme cítit kulturně spojení s Tony Trischkou díky jeho dědečkovi původem z Liberce nebo s Leošem Antonem Belou díky Janáčkovi, po kterém má část svého jména, i s touto slečnou můžeme díky jejímu příjmení cítit nějaké vzdálené spříznění. Na mandolíny a další strunné nástroje hraje výborně, vystudovala konzervatoř, má za sebou ve svém mladém věku už několik dobrých alb a jako zpěvačka je vyzrálá a moc dobrá. K tomu se přidává rostoucí zkušenost autorská, která se s posledním albem mimořádně zúročila. Takže si můžeme poslechnout muziku, za kterou se bere Grammy za nejlepší folkové album. Sarah Jarosz – Undercurrent (= krásně mnohoznačné „spodní proudy“). Plus další Grammy  za píseň House of Mercy v kategorii American Roots Performance. Šikovné děvče.

Michal Hromčík, Brno, březen 2017