Cold Virginia Rain / Julie / My Last Name / Stále nádej mám / I’m Not Through Loving You / Only You, Lord / Between the Rows / More Than Enough / Polnočné stretnutie / Miner’s Prayer / Looking For Yourself / Strašiak / Daniel Prayed / Time / Giving My Soul Back To Him

https://blueland.sk

Byl konec června, když se kroky a kola nadšenců bluegrassové hudby kradly nahoru Iliavskou dolinou do dědiny Horná Poruba, která už tradičně hostila nejdéle trvající bluegrassový festival na Slovensku. Po letech jsem se tam vydal i já a modlil se za pěkné počasí a dva dny naplněné skvělou hudbou. Splnilo se mi jedno i druhé. A k tomu jsem dostal bonus, když jsem byl svědkem křtu nejnovějšího alba slovenské, dnes už legendární, kapely Blueland. „Řekli jsme si, že je to celkem dobrý začátek sezóny křtít v Horní Porubě,“ říká Paľo Reyo Daňo. „Považujeme Horní Porubu za svoji domácí půdu i proto, že odtud pocházím. Máme tam dobré zázemí, známe se navzájem s množstvím lidí. Blueland patří mezi širší okruh pořadatelů Bluegrass Večer Festu. Také proto je možné vidět a slyšet Blueland na každém ročníku zdejšího letního i zimního fesťáku.“

Byl to právě Blueland, kvůli kterému jsem před lety poprvé zamířil na tento festival. Viděl jsem je hrát a zpívat v jedné menší soukromé, dnes už neexistující televizi, a když jsem se dozvěděl, že ještě stále fungují, tak jsem byl tam. Už tehdy měla toho za sebou odehraného víc než dost a vznikla v době, kdy jsem ještě ani nevěděl, že nějaký bluegrass existuje.

„Po rozpadu hlohovecké skupiny Pltníci, která byla náš vzor, jsme s partou kamarádů založili skupinu Noví Pltníci, vystřídalo se tam několik hráčů a protloukli jsme se přes období základní vojenské služby a nějakých prvních hraní na festivalech,“ vzpomíná na úplné začátky Miki Tomka.

Od té doby má skupina na svém kontě několik úspěšných a samozřejmě kvalitních alb. Ještě pouze na magnetofonové kazetě vyšla v roce 1996 jejich první nahrávka s honosným názvem BG Celebration. Poznámka pro mladší ročníky, zeptejte se svých rodičů, co jsou to magnetofonové kazety. Sestavu tehdy tvořili Miloš Miki Tomka – kytara, Andrej Godál – banjo, Peter Balón – mandolína a Stanislav Sancho Tomka – baskytara. O dva roky později se už ve velkém vypalovalo, protože se změnil typ hudebního nosiče na CD a na albu Prvýkrát (First Time) jsme mohli slyšet už banjistu Romana Áče a mandolinistu Jara Rakaye. „Éra Bluelandu na festivalech a bluegrassové scéně vypukla naplno až po příchodu Romana a Jara. Hráli jsme na festivalech jako Dobrofest, Banjo Jamboree a v této sestavě jsme vytrvali několik roků,“ řekl mi Miki. Následovaly ještě nahrávky Fire a All My Life. Vyměnily se figurky na šachovnici, ale dvě zůstaly – král a královna – Miki a Sancho. Kolem nich se všechno splétalo, rozpoutávaly se boje o území, až se celá sestava ustálila a v současnosti už dlouhou dobu vidíme v kapele hrát na mandolínu Pavla Reya Daňa a nesmírně talentovaného holandského hudebníka Ralpha Schuta. „Blueland jsem znal od samého začátku v roce 1995, dokonce ještě před tím, když hrávali jako Noví Pltníci,“ vzpomíná na svoje začátky ve skupině Reyo. „Setkávali jsme se na akcích v Trenčíně, Trnavě, Handlové … a později i v Horní Porubě. Byl jsem jejich velký fanoušek ještě předtím, než jsem tam začal hrát. Začátky si pamatuji úplně přesně dodnes. V Pezinku na jaře 1999 jsem dostal nabídku nastoupit na post mandolinisty po odchodu Jara Rakaye. Nebylo to zase až tak jednoduché, Blueland byl už tehdy rozjetý vlak, nepsané motto tehdejšího pohledu na muziku bylo: Přitvrdit a zrychlit! Ale nakonec jsem to tak nějak ustál… sehnal jsem si dokonce i video z mého prvního oficiálního vystoupení s Bluelandem.“ Ralph se stal členem jen o něco později. Také oprášil vzpomínky na svoje začátky. „Můj příchod do Bluelandu… myslím, že poprvé, kdy jsem viděl Blueland hrát, bylo to v Horní Porubě v roce 2001, i když se mi zdá, že jsem o nich věděl už předtím, možná ještě z Kopidlna. Příběh mého příchodu ale začal na Dobrofestu 2002, když se ke mně hlásil Sancho, dali jsme si spolu pivko a dozvěděl jsem se, že jim odchází banjista Roman Áč. Byl jsem tehdy necelý rok v Čechách a hrál už se dvěma skupinami – Fámy Petra Kůse a Roll’s Boys z Jihlavy. Nabídnul jsem klukům Tomkovým, že pokud by neměli s kým odehrát už nasmlouvané kšefty, že bych se naučil jejich repertoár a pomohl jim to odehrát. Tehdy jsem vůbec neuvažoval o tom, že bych s nimi mohl hrát jako stálý člen kapely. První hraní jsme měli na festivalu Posvícení v modrém v Jablonci nad Nisou. Setkali jsme se po obědě u Petra Kůse doma, tam jsme si písničky poprvé přezkoušeli, večer jsme je odehráli na festivalu a já jim nabídnul, že bychom ještě mohli jít hrát do Sloupnice. Kluci se chytili a jeli jsme i tam. Po cestě jsme měli trošku času si povykládat, a tak jsem zjistil, že také oni jsou velkými fanoušky skupiny Lonesome River Band – moje srdcovka. Tím si mě možná získali. Odehrál jsem s nimi potom ještě nějaká další vystoupení a došlo na diskusi, co dál. Neměl jsem čas na další skupinu, tak jsem jim řekl, že se členem stát nemohu. Oni mi ale jasně vysvětlili, že členem už jsem. A tak jsem to přijal, protože chemie jednoduše fungovala. Časem jsem potom musel odejít od Petra Kůse. Blueland mi byl bližší a stále je pro mne srdcovou záležitostí.“

Trvalo třináct roků od All My Life, než se tato čtveřice opět zavřela do nahrávacího studia a pod taktovkou Ondry Kozáka ukládala na digitální stopy skladby, které se za tu dobu nahromadily. „Tak dlouhou dobu neplánoval nikdo,“ vysvětluje Reyo, proč nahráli novinku až teď. „V srpnu 2002 odešel Roman Áč, nastoupil Ralph. Výsledkem toho všeho nadšení a spolupráce bylo album All My Life. Potom postupně začaly přicházet strasti pracovního a manželského života, děti, změna práce, bydliště… Ale nezabalili jsme to a jaksi jsme se prodírali muzikantským životem. Nevynechali jsme ani jednu sezónu, ale s další nahrávkou jsme neměli úplně jasno. Myslím, že tam byl i nějaký pokus zhruba pět roků nazpět, ale nedohodli jsme se, jestli to album má být celé ve slovenštině nebo celé autorské a tak… Ale nejlepší odpověď bude, že až teď jsme mentálně na to dozráli (kluci mě zabijí…). Proto to tak i cítíme. To, že se nám More Than Enough nakonec podařilo nahrát, znamená pro nás skutečně, nejen symbolicky, víc než dost.“ Jak došlo k výběru skladeb? „Dohodli jsme se, že tam bude to, co dělá Blueland Bluelandem. Vsadili jsme na naše přednosti. Cestou ze švýcarského festivalu koncem minulého léta, v době dlouhé cesty v autě jsme „upekli“ nahrubo tento seznam. Protože jsme neměli po ruce víc slovenských písní, nakonec zůstaly jen čtyři. Tedy, ještě tam byla jedna, ale ta nebyla dostatečně vyhraná,“ dodal Reyo.

A skutečně, vybraných skladeb nebylo málo. Na slovenské poměry úctyhodný počet – patnáct. Tomu se říká hodně muziky za málo peněz. „Původně bylo vybraných 16 věcí, ale jedna neprošla… Když jsme to slyšeli ve studiu, nechali jsme ji plavat. Mysleli jsme, že natočíme všechny a dvanáct nejlepších půjde na album. Ale těžko říct, které to jsou. Proto jsme se rozhodli dát jich tam všech patnáct. Bylo nám jich líto, protože byly nahrané… a další věc, po patnácti skladbách je i na All My Life i Fire. Takže nepsaná tradice,“ řekl Reyo.

Dohromady je to 49 minut hudby, která se do uší valí s tradičním bluelandovským drivem. Skutečně je málo bluegrassových kapel, které dokážou rozpálit fanoušky do běla a ti jsou schopni kapele sežrat třeba i Kohútik jarabý jako největší hit. Blueland má na to patent a ten předvedl na křtu alba v Horní Porubě, kde byla přímo magická rocková atmosféra s nadšeným davem a muzikanty, kteří si to nesmírně užívali. Mimochodem ještě zmíním, že kmotrem alba byl slovenský Jerry Douglas Heňo Novák, momentálně působící v kapele Heartbeats.

Úvodní skladbou je Cold Virginia Rain. Pokaždé, když poslouchám tuto nahrávku, tak mi osobně příliš na úvod nepřipadne. Chybí mi tam trochu silnější atmosféra, která se dá nalézt v jiných skladbách. Právě tu můžeme cítit z první slovenské písně na albu, Julie. Textařsky se pod ní podepsal známý slovenský bard Jaro Nečesaný a vypráví příběh nešťastné lásky ke stopařce. Nachází se tu lehkost, nenucenost, přirovnání a trocha smíchu přes slzy v jednoduchém příběhu. Blueland má neskutečnou sílu ve svých vokálech, protože každý člen tohoto kvarteta umí zpívat a toto je dobře slyšet například v jedné z mých nejoblíbenějších My Last Name, gospelových Only You, Lord (krom jiného poslouchejte i mandolínu v pozadí), Giving My Soul Back to Him nebo v titulní More Than Enough od Dareye Mosleye a Dannyho L. Robertse. Jednou z nejsilnějších skladeb této nahrávky je správně nadupaná Looking For Yourself s výborným textem a se všemi atributy, které můžeme najít pod nálepkou Blueland. Silné vícehlasy, precizně zahraná sóla, správný feeling a zřetelná láska k originálu, což je vše odvozeno právě od srdeční záležitosti členů k Lonesome River Bandu. Fešáci z LRB by byli určitě hrdí na tři Slováky a jednoho Holanďana, jak se zhostili tohoto jejich originálu. Nesmím zapomenout na pomalejší písně, které se na albu More Than Enough také nacházejí. I’m Not Through Loving You není tak úplně pomalá, ale má všechny vlastnosti na navození atmosféry romantického večera. To taková Between the Rows dokáže rozplakat mnohé srdce. Samotnou kapitolu tvoří písně se slovenskými texty. Už jsem uvedl skladbu Julie, ale kromě toho tu můžeme najít text od Fera Pecha v písni Polnočné stretnutie, který je vynikající a silný po všech stránkách. Za tím určitě nezaostává Strašiak od Gabriely Polákové, která odhalila romantiku slovenské lyriky. Výborné textařské osvěžení a potenciál chytlavosti na slovenské bluegrassové scéně. Aby chlapi nevyužívali jenom externí zdroje, tak pod textem skladby Stále nádej mám je podepsaný Reyo. Do gospelových vícehlasů a aranží jsou vložena slova o návratu a naději. Blueland nejednou končí svá vystoupení a capella skladbou Daniel Prayed a tu najdeme i na tomto albu.

Když jsem se Mikiho, Reya a Ralpha ptal na skladbu, která by teoreticky mohla být jejich prvním singlem, všichni tři se shodli na Polnočnom stretnutí. Tedy podle Reya určitě aspoň do česko-slovenských hitparád. Ralph se k tomu vyjádřil trochu víc. „Podle mého názoru má nejhezčí text (z těch slovenských) a celkově má super atmosféru. Pokud je skladba dobře napsaná, moc se zkazit nedá. V originálu je to Homefolks, kterou jsem měl vždy rád i v podání zpěvačky Claire Lynch nebo od skupiny New Tradition.“

Na závěr už jen tolik, že se vyplatilo čekat třináct roků. Někdy skutečně musí kapela dozrát ve svých rozhodnutích a netlačit na pilu. Protože kvalita neznamená vydávat alba každý rok, ale vydávat projekty, na které se fanoušci skutečně těší a dokážou je ocenit.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)