Gone With the Wind / Some Other Time / Once and For All / All For None / In Silence / Down the Line / Love Like a Loaded Gun / Little By Little / Somewhere Along These Tracks / Diggin’ My Own Grave / Lovers’ Atlantis

Angelina Lundh (vocals, guitar), Mikael Grund (vocals, mandolin), Anders Ternesten (banjo, dobro), Jimmy Hermansson (guitar, backing vocals), Carl Karlsson (double bass) / (Dunderhead/Rootsy, Sweden)

Ve skandinávské pohanské mytologii existovala bohyně Freja, která je krásná, nebezpečná, neustále oplakává svého mrtvého manžela a praktikuje čarodějnictví. Jakoby taková bohyně zaútočila minulý rok na holandském festivalu EWOB ve Voorthuizenu. Jedním ze svědků tohoto útoku byl i hudebník Broněk Oláh z kapely Nudličky a popsal to slovy: „Dunderhead jsem viděl vloni na EWOBu, první co mě zaujalo, byla nádherná zpěvačka, a to jak zjevem, tak i zpěvem. Viděl jsem je chvíli, když jamovali v předsálí, ale dlouho jsem se nezdržel, protože jsme jeli někam hrát. Pak jsem je viděl hrát asi dvě nebo tři věci při jejich show, a to doslova. Když tam ta baba nakráčela, tak bylo vidět, že přišel NĚKDO, pěknej kostým, prostě opravdu show. Naprosto bezchybnej projev celý kapely, skvělý zpěvy a jako správnej mandolíňák jsem koukal i po mandolinistovi, byl perfektní, kytara mě taky zaujala. Dost se odlišovali od toho, co jsem tam viděl. Moc se mi líbili a myslím, že to vyhráli zcela oprávněně. Kdybych nevěděl, že to jsou Dánové nebo Švédi, tipnul bych je na Američany. Byl to skvělej moderní bluegrass, žádná ukňouraná klasika.“

Tolik o evropské bluegrassové kapele roku 2014 ze Švédska, která si říká Dunderhead. Vítězství to bylo dost překvapivé, protože kapela spolu působí teprve od ledna 2013. Tehdy se tito hudebníci setkali při nahrávaní projektu s názvem Sounds Like a Good Story a řekli si, že to společně zkusí v bluegrassu, navzdory tomu, že styl, který do té doby hrávali, byla country, džez a podobně. Už v prvním roce své existence odehráli množství koncertů, na kterých si brousili svoje drápy, ale zatím se představovali pod názvem Angelina Darland & The Moonshine Brothers. Zajímalo mě, proč došlo ke změně názvu. Dostal jsem tuto odpověď: „Název Dunderhead je výsledek dlouhého, časově náročného a mírně bolestivého procesu změny jména. Došli jsme k názoru, že bychom měli náš název zkrátit, zvolit si více uniformní jméno, aby bylo jasné, že tvoříme kapelu a nejde o spolupráci dvou částí. Narazili jsme na slovo Dunderhead a byl to jeden ze stovek nápadů, který se konečně všem v kapele líbil a souhlasili jsme s ním. V západním slangu to znamená někdo, kdo je mírně hloupý, ale v urbandictionary.com jsme našli vysvětlení: opilec, někdo opilý a podobně. Takže to přesně sedělo na nás.“

Ačkoli členové pocházejí z celého státu, jako základnu si zvolili druhé největší švédské město a zároveň největší severský přístav Göteborg, který má velmi dobrou muzikantskou scénu. Pracovali tvrdě a precizně a výsledek se dostavil už zmíněným vítězstvím v Holandsku, které ohodnotili slovy: „Byl to skvělý pocit! Byli jsme tak nadšeni, vzrušeni a šťastní. Tancovali jsme, křičeli a zpívali jako malé děti. Později přijde ten pocit zadostičinění, že když těžce pracuješ, jednoho dne dostaneš svoji výplatu. A toto byla naše výplata. Vůbec jsme to neočekávali. I když jsme byli spokojeni s naším vystoupením… ale nic nemůžeš očekávat na akci, jako je tato, speciálně na této úrovni soutěže. Bylo tam tolik skvělých kapel a hudebníků.“

Po tomto úspěchu nedalo na sebe dlouho čekat debutové album. Vždyť když je už někdo v něčem nejlepší, tak je to potřeba představit celému světu, ať si na to udělá svůj názor. A je to fajn, protože kapela ve své hudbě hledá inspiraci nejen v bluegrassové hudbě, ale zároveň je ovlivněná džezem, popovými a rockovými kapelami, ale i bezpočetným množstvím hudebníků a skupin, které potkávali na různých jamech a vystoupeních.

Album sestává z jedenácti originálních a svěžích skladeb a bylo nahrané za dva týdny. Bylo to ovlivněné tím, že producent a bratr zpěvačky Angeliny Valdemar Lundh žije v Londýně, a tak musel speciálně přiletět k nahrávání a nemohl zůstat déle. Navzdory tomu je album velmi kvalitní a potěší především fanoušky moderního bluegrassu. Už úvodní skladba Gone With the Wind má vynikající rozběh, kde se postupně přidávají nástroje a vokály, a charakterizuje hloubku hudby, kterou kapela nabízí. Za tímto kouskem následuje moje srdcovka Some Other Time s nádhernými vokály a obrovským vkladem samotné zpěvačky Angeliny Lundh. Jedná se o její autorský kousek a myslím si, že má obrovský potenciál. V písničce Once And For All se jako zpěvák představí mandolinista Mikael Grund a dokazuje, že patří k nejvýraznějším bluegrassovým vokalistům na evropském kontinentu. Nacházejí se tady krásné hudební nápady. Potom v několika skladbách dochází k mírnému zpomalení, kde je místy cítit, že Angelina vyšla z prostředí country hudby, a poslech nahrávky se stává příjemným a relaxačním. V podobném duchu je až folkově znějící Love Like a Loaded Gun. K výraznému zrychlení pak přichází v Grundově písni Somewhere Along These Tracks, ke které tato švédská pětice natočila i videoklip. Na to navazuje Angelinino osobní vnitřní vzbouření se ve skladbě Diggin’ My Own Grave. A jakoby symbolicky k celkově romanticko-lyrické atmosféře alba to všechno uzavírá smutná píseň o lásce Lovers’ Atlantis. Takže o celém projektu se dá říct, že kdo co složil, to i nazpíval.

Doposlouchané, zhodnocené, podtržené a doporučené pro všechny, co mají rádi dobrou akustickou hudbu. Jsem šťastný, že i v Evropě se rodí takhle vynikající a kvalitní kapely a věřím, že letos si budeme moci poslechnout více podobných projektů ze starého kontinentu. Dunderhead má obrovský potenciál a splňuje to, co se od moderního bluegrassu očekává. Krásné nápady, příjemná sóla, originální vokály.

Pro maniaky, kteří rádi sledují videa na youtube, dva linky na oficiální videa k albu:
Down the Line
Somewhere Along These Tracks

A ještě odkazy na Facebook a webovou prezentaci skupiny:
https://www.facebook.com/dunderheadmusic
https://dunderheadmusic.wordpress.com

Dušan Gemerský
(ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)