CD: Farm Hands Bluegrass Band – Better Than I Deserve

The Way That I Was Raised / Blood On The Moon / From Your Knees / Mama Prayed And Daddy Plowed / This Old Gravel Road / The Way it Was in 51 / Over in the Gloryland / Let’s Talk About the Good Times / He’s Got an Answer for Everything / Farm Country / Streets of Gold / Better than I Deserve

Daryl Mosley (bass, vocals) / Tim Graves (resophonic guitar, vocals) / Bennie Boling (banjo, vocals) / Jesse Turner (acoustic guitar, vocals)

V roce 1971 nahráli Greenhorni jednu ze svých ikonických skladeb Když náš táta hrál, v níž se kromě jiného zpívá i o farmářích, kteří se po večerech scházeli a zpívali svoje oblíbené písně. Proč mě to napadlo? Když se totiž podívám na název kapely, o které se teď chystám psát, přijde mi to podobné. Jakoby po celodenní dřině chlapi konečně odložili svoje lopaty, motyky, pytle brambor a kukuřice, vzali do mozolnatých rukou hudební nástroje a při režné zpívali gospely a písně o tom, jak je těžko na zemi, ale vždy existuje naděje, že bude lépe. Trochu zabrzdím, zase sním. Ve skutečnosti to bylo s touto kapelou jinak…

Psal se rok 2011, když Tim Graves a Daryl Mosley opustili kapelu Osborne Brothers, respektive seskupení kolem Bobbyho Osborna, a přemýšleli, co dál se životem. A řekli si: založme si vlastní kapelu. Vznikli tak Farm Hands. Název pochází z evangelia svatého Matouše (Pozn. redakce: Matouš, 9. kapitola, překlad z Bible kralické), kde řekl Ježíš svým učedníkům: „Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo…“ Nakonec k nim přibyli další dva hudebníci, a tak se mohli nazývat kvartetem.

Už podle názvu je snadné poznat, že jejich doménou je především gospelová tradice v bluegrassovém hávu. A že to dělají dobře, o tom svědčí i množství různých ocenění, která získali ať již jako kapela nebo jednotliví hudebníci. Připomenu rok 2014, kdy se jejich druhá nahrávka In a Country Town stala albem roku, Tim Graves dobristou roku (což obhájil i další rok), v roce 2015 na vyhlášení vítězů SPBGMA si odnesli ocenění Gospelová kapela roku a také něco jako bluegrassového Oskara, titul Bavič roku. To znamená, že se navzdory „mladému“ věku připojili k hvězdám. Sami to hodnotí slovy: „Velmi si vážíme všech ocenění, především však takových, která vyšla z hlasování fanoušků. Snažíme se skládat a vybírat dobré písně a předvést je na dobrých koncertech. Znamená to, že tuto snahu posluchači poznali.“

Navzdory tomu, že kapela hraje samozřejmě i převzaté písně, velký význam přikládá vlastní tvorbě. Jak členové formace říkají: „Většina našeho materiálu pochází z našeho dětství, z našich rodných míst a z pohledů na cestu života, jaká bývala a jaká může být.“ Tohle všechno se jim daří úspěšně skloubit, a tak se můžeme těšit z jejich nejnovějšího přírůstku, který bude jistě velmi dobře hodnocený, s názvem Better Than I Deserve.

Album obsahuje dvanáct precizně vybraných a zpracovaných skladeb. Potěší především fanoušky tradičního bluegrassu, protože to je přesně to, co se tu dá najít. Z celého alba sálá pohoda, žádné náročné experimentování, ale symbióza nástrojů a polyfonní vokály. Každý hudebník tady má svoji nezastupitelnou úlohu, ale zpracování jednotlivých sól tvoří příjemný nerušivý celek. Album je jakoby prostoupeno nostalgií, pokorou, gospelem a patriotizmem. První skladbu alba The Way That I Was Raised složil a nazpíval kontrabasista Daryl Mosley a zpívá se v ní o dobru, patriotizmu a konání správných věcí. Jde o příjemný, rychlý a tradiční začátek alba, kde to všechno otevírá banjo. K mírnému zpomalení dojde v další, trochu až děsivé, písni Blood On the Moon. Vzpomínkovou a hluboce nostalgickou je píseň od kytaristy Keitha Tewa Mama Prayed and Daddy Plowed. O tradičním návratu ztraceného syna domů si můžeme poslechnout v příjemné a rychlejší písni This Old Gravel Road. A nemohu ještě nevzpomenout titulní skladbu Better Than I Deserve, pod kterou se opět podepsal Daryl Mosley a přiznám se, že mě zaujala nejvíc. Je to zajímavým způsobem zpracovaná víceméně a capella píseň, ze které má člověk pocit, jakoby ji zpíval nějaký černošský gospelový sbor. A právě proto se odlišuje od ostatních jedenácti skladeb, které na albu můžeme slyšet.

Na závěr chci jen podotknou pár politicky motivovaných slov. Takže tohle už není v žádném případě povinné čtení. Přeji si, abychom všichni byli takhle příjemní farmáři a místo tanků abychom nasedli do traktorů a místo zbraní vzali do rukou banjo, kytaru anebo aspoň balalajku. Každá taková maličkost potěší…

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)