She Wants to Eat the Moon / Desert Bluebell / Back Door / The Day Is Wide Open / Old Dog Waltz / After Tonight / Watch Out for the Blues / What Did I Do / Saint Vrain / Mama’s Cookin’

(Swingfingers Records)

FY5 – Eat the Moon

https://www.youtube.com/watch?v=lh775G2Ge8A

Když je krásná noční obloha, vždycky se rád podívám, kde se nachází Měsíc. Nebo zda se blíží k úplňku či k novu. Měsíc je úžasný satelit naší planety a zdroj vzdechů pro romantiky a zamilované, kteří při pozorování hvězd musí chtě nechtě narazit i na tohoto rušitele. Pro lidi však vždycky bylo záhadou, co se skrývá na té straně, kterou nevidíme. Teorie se množí a lidé namáhají svoji fantazii. Avšak nedávno proletěla médii zpráva, že družice s roztomilým názvem DSCVOR obletěla Měsíc a nafotila právě tuto odvrácenou stranu. A co jsme tam uviděli? Nic, jen to, co vidíme i ze Země. Asi to nahněvalo kapelu FY5, které to zničilo jejich dětské sny a rozhodla se, že Měsíc sežere. A k tomu si i pěkně zahraje.

FY5, tak to by mohl být klidně i název té družice, zní to podobně. Ne vždy mělo toto seskupení tak přetechnizovaný název, ale začínali jako Finders & Youngberg. Zakládajícími členy této kapely byli Erin Youngberg s manželem Aaronem, který stál i při zrodu kapely Hit and Run Bluegrass Band, která sice nefungovala extra dlouho, ale měla úspěch. K nim se přidal kytarista a písničkář Mike Finders, houslista Ryan Drickey a mandolinista Rick Zimmerman. Mike potkal Youngbergovy v Chicagu v roce 2004, kde se dělili o pódium. Navzdory tomu ale trvalo další tři roky, než skupina začala oficiálně existovat. O rok na to však vydali svoje první album s názvem Keep Your Suitcase Packed. Tohle album začalo bodovat v žebříčcích, kde se objevily především nahrávky nezávislých vydavatelů. Kapela se snažila už od začátku šlapat svůj vlastní hudební chodník. Tak se stali typickým představitelem Americany, kde se u nich překrývá několik žánrů. Přes bluegrass, swing, honky-tonk, folk a appalačskou tradiční a oldtimeovou hudbu. Na pódiích bezvadně předvádějí svůj talent, zkušenosti a kreativitu a spojují to s originálním písničkářstvím, silnými vícehlasy a hudebním uměním.

Kapela slavila úspěchy a získala si mnohé fanoušky. A samozřejmě rostla každým novým albem. Ať už to byla jejich nahrávka FY5 anebo EP z roku 2013 s názvem I Don’t Want Love You Won’t Give Until I Cry. No a nyní se na světě ocitl jejich nejnovější kousek Eat the Moon, na kterém se nachází deset skladeb. Vzhledem k tomu, že toto seskupení znám už déle, vskutku jsem se potěšil, když jsem se o tomto albu poprvé dozvěděl.

Eat the Moon obsahuje deset skladeb, přičemž se dá říct, že každá je svým způsobem jiná. Takže co mě tu zaujalo. Především úžasný hlas zpěvačky a kontrabasistky Erin. Až mě zamrzelo, když jsem doposlouchal všechny skladby, že tam nedostala více prostoru. Ale i to málo je poměrně bohaté a silné. Začíná skladbou She Wants to Eat the Moon. Je to pomalejší píseň, která je kombinací oldtimeových a indie tónů v pozadí s lap steel kytarou a sladkými houslemi. Erin se hlasově představí také například v rychlejších písních The Day Is Wide Open nebo After Tonight s pěknými vícehlasy. Motivem skladby je láska, která končí po dnešní noci. Nemohu samozřejmě nezmínit bluegrassovější dupák What Did I Do.

Pro ty, co mají raději mužské vokály, zde svoje kvality nabízí Mike Finders. A určitě variabilitou svého hlasu nezaostává. Uvedu především skladby Desert Bluebell anebo swingovější Back Door, která nabízí pořádně dávný zvuk se špetkou horalské romantiky a neotesanosti. Avšak jednou z nejsilnějších a nejzajímavějších písní na tomto albu je určitě Saint Vrain. S touto si kapela neuvěřitelně pohrála. Jsou tady ke slyšení rolující banjo s temnými houslemi a rychlou mandolínou, zaujme také celkové aranžmá se svojí gradací a originalitou. K tomu se přidávají příjemné a nápadité vícehlasy, a tak tato píseň může být nosnou a výkladní značkou kapely, která si říká FY5.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)