(P/C-2007, Musica Tyrnaviensis, R68-0006-2-331, www.grasscountry.net , celkový čas 47:52)
KDE ŤA MÁM NÁJSŤ [Lonely Ol´ Night] (J. Mellencamp – Jaro Rakay) / JENNY, DEAR (Doug Elrick) / CANNONBALL RAG (Merle Travis) / FREIGHT TRAIN BOOGIE (Jim Nabore – Jim Scott) / RÁTAM S TEBOU (Jaro Rakay) / CHILIMATE (Michal Barok) / NADO MNOU (Jaro Rakay) / POSLEDNÝ KRÁT [Runaway Kind] (Svaťa Kotas – Jana Doláková) / MÁM PÁR CHVÍĽ [Times Stand Still] (Ron Stewart – Jaro Rakay) / CALIFORNIA BLUES (Jimmie Rodgers) / LADY [Dancehall Saturday Night] (Willie Jones – Jaro Rakay) / WHISKEY BEFORE BREAKFAST (traditional) / KAROLÍNA [Carolina In The Pines] (Michael Martin Murphey – Laco Šebák) / RIEKA NÁDEJE (traditional – Ivan a Dušan Dobiáš)
GRASSCOUNTRY: ROMAN ÁČ – banjo, vokály / JARO RAKAY – el. kontrabas, sólový zpěv (1, 2, 5, 7, 8, 9, 11, 13), vokály / DUŠAN DOBIÁŠ – kytara, sólový zpěv (4, 10, 14), vokály / HENRICH NOVÁK – dobro / JURAJ CHALABALA – bicí
HOSTÉ: MICHAL KOVÁČ – housle / LINDA NOVÁKOVÁ – flétna (5, 12, 14)
Hudební a zvuková režie: Peter Szabados a GrassCountry / Nahráno a smícháno v březnu a dubnu 2007 ve studiu Sabik / mastering Peter Szabados / obal Henrich Novák a Linda Nováková
Album „Nado mnou“, které vám chci dnes představit, je použitým materiálem, technickou úrovní nahrávky, výborným zvukem, vyváženou dramaturgií, spádem, instrumentální dravostí a pestrobarevnými vokály bez nadsázky jednou z nejzajímavějších desek z evropského regionu, jakou jsem za uplynulý rok slyšel. Nové CD kapely GrassCountry je bez nadsázky srovnatelné s tím nejlepším, co se v bluegrassové hudební oblasti v současné době vydává v kolébce této muziky, v USA.
Formace pěti významných hudebníků, na projektu rozšířená pouze o dva hosty, má svůj vlastní, naprosto charakteristický a výrazný projev, což vynikne zejména tím, že ačkoliv zařadila do svého současného repertoáru (a také na desku samotnou) materiál různého původu, od Jimmieho Rodgerse počínaje, přes ragtime, swing, a progresivní bluegrassovou skupinou Crucial Smith konče, každé převzaté skladbě vtiskla své vlastní pojetí, svoji vlastní aranž, svůj osobitý sound. Různorodost zdrojů tak posluchač není schopen zaregistrovat a naopak, bez hlubších znalostí v podstatě ani neodliší skladby převzaté od těch, které vznikly přímo v autorské dílně kapely. A tohle by mělo být pravidlem pro drtivou většinu skupin přebírajících skladby z repertoáru jiných.
Jak jsem již psal, deska představuje v plné míře současný repertoár skupiny (řečeno jinak, to co v současné době uslyšíte od GrassCountry na scéně, na nespočetných akcích, to vám v maximální kvalitě zprostředkuje popisované album). Přestože je projekt zrealizován ve studiu (jenom částečně metodou live), naprosto věrně ve vás navodí skvělý dojem z živého vystoupení, s čímž se u studiových projektů setkáte jinak jen zcela výjimečně. A tato skutečnost je jednou z věcí, které si u nahrávky „Nado mnou“ cením velmi vysoko.
Skupina hraje v základním obsazení – banjo, dobro, akustická kytara, elektrický kontrabas a bicí. Všechny tři sólové nástroje se v rukou členů kapely rovnocenně střídají a posluchači tak nabízejí nádherné banjové breaky, hutná, inovativní a v lecčems unikátní sóla na dobro a nápadité a čisté kytarové běhy. Elektrický kontrabas vlastní výroby je v rukou Jaro Rakaye dominantním rytmickým prvkem a decentní, velice citlivě užívané bicí, které v kapele obsluhuje výjimečně zdatný hráč Juraj Chalabala, často víceméně nenásilně nahrazují rytmickou úlohu mandolíny. Zvuk kapely je tak neuvěřitelně kompaktní a „kulatý“ a příjemně se poslouchá i takovým lidem, pro které je tradiční bluegrass se svou syrovostí a expresivním „high lonesome soundem“ obtížně vnímatelnou muzikou. Hudba GrassCountry se obrací k mnohem širší posluchačské obci, než produkce skupin až úzkostlivě lpících na fundamentalistickém pojetí bluegrassu a trnavská kapela tak pro hudbu postavenou na bluegrassovém základu dělá mnohem více užitečné práce, než formace předkládající posluchačům zakonzervovanou muziku se zvukem starým dnes už cirka 60 let (i když i jejich produkce je významná a důležitá, ovšem z poněkud jiných hledisek).
Na nahrávku si kapela přizvala do studia dva hosty. V čem se hudba na desce liší od některých živých vystoupení, je především zvuk houslí. Hudbu zde místy jen okořeňují, místy naopak vybíhají do odvážných sól housle v rukou excelentního Michala Kováče, který stejně jako ostatní muzikanti na desce patří ke špičce současného slovenského bluegrassu, potažmo hudby bluegrassu blízké. Žilinský fiddler však není jen příležitostně přizvaným muzikantem. S kapelou GrassCountry začal pravidelně hostovat začátkem roku 2007, je ke slyšení často i na scéně a stal se tak nedílnou součástí soundu formace. Tuto skutečnost si uvědomí každý zkušenější posluchač, protože vzájemná sehranost a nástrojová koexistence je na nahrávce více než zřejmá. Druhým přizvaným hudebníkem do studia byla neméně dobrá flétnistka Linda Nováková. Na rozdíl od Kováče (který se podílel na všech skladbách) však její nástroj dotváří pouze tři tracky.
Většinou ve svých článcích o deskách píši, které z písniček nebo instrumentálek mne osobně zaujaly nejvíc. U projektu „Nado mnou“ je obtížné to takhle jednoznačně napsat, protože materiál zde se mi líbí bez výhrad jako celek. Nemám ani po opakovaném poslechu pocit, že bych některou ze skladeb měl nějak výrazně favorizovat nebo naopak, že bych měl u některého kousku pocit, že mě osobně neoslovil. Obsah je vybraný i poskládaný pečlivě, a tak mi nezbývá než konstatovat, že celé album vnímám jako jednu velkou písničku oživenou instrumentálkami. A hudební nabídka je zde opravdu bohatá…
Sérii skladeb otevírá odpichovka Kde ťa mám nájsť, kterou pod názvem Lonely Ol´ Night hrála a zpívala dnes již neexistující progresivní skupina Crucial Smith, a jak jsem zmiňoval už v úvodu, je požitek slyšet ji v nové vynikající úpravě a se slovenským textem, jehož autorem je kontrabasista a zpěvák Jaro Rakay, který je ostatně autorem většiny slovenských textů kapely a také dvou zcela autorských skladeb. Nicméně, původ písničky není bluegrassový (také formace Crucial Smith ji pouze přearanžovala pro bluegrassové použití), neboť jejím původním autorem je rockový a muzikálový skladatel, kytarista a zpěvák John Mellencamp (známý též jako John Cougar).
Následující Jenny Dear tempo desky zvolňuje. Je to skladba zpívaná anglicky s lyrickým textem a na Slovensku ji v minulosti už v roce 2001 na desce „Fire“ nahrála skupina Blueland. Je přirozené, že ji nacházíme i zde, poněvadž v té době v Bluelandu hrál na banjo právě dnešní kapelník GrassCountry Roman Áč (a předtím byl členem Bluelandu také Jaro Rakay). Původ skladby je bluegrassový, jejím autorem je výborný skladatel a zpěvák Doug Elrich z coloradské skupiny High Plains Tradition.
Cannonball Rag na třetím pořadí je první instrumentálkou na desce. Ragtimeové instrumentálky jsou v bluegrassu poměrně časté a jejich obliba přetrvává už více než sto roků (ragtime vznikl již na sklonku 19. století). I to svědčí o kvalitě muziky, která má typický rytmus a nabízí úžasné možnosti pro představení instrumentální ekvilibristiky výjimečných muzikantů. A hudebníci na desce těchto možností využili v plné míře, neboť zde posluchači uslyší nejen sóla na kytaru, dobro, banjo a housle, ale také na kontrabas. Co se týče původu skladby, ta nesahá svým vznikem tak daleko do minulosti. Jejím autorem byl vynikající kytarista, zpěvák a skladatel Merle Travis (1917 – 1983) a Cannonball Rag tak vznikl až v roce 1959.
Po ragtimu navazuje skladba Freight Train Boogie s železniční tématikou, opěvující legendárního amerického strojvůdce Casey Jonese (skutečnou postavu dějin amerických železnic), který zahynul při srážce poštovního vlaku do San Franciska v roce 1900 při pokusu vyrovnat zpoždění. Tato písnička, zpívaná anglicky typickým hlasem jednoho ze sólových zpěváků kapely a výborným hráčem na kytaru Dušanem Dobiášem, vás nenechá v klidu a provedení skladby ve vás naprosto zřetelně bude evokovat charakteristické zvuky vlaku (zejména na začátku a konci). V repertoáru ji měli v zahraničí mnozí interpreti (například Doc Watson, Kevin Russell, Ronnie Reno a další), nejvíce ji ale proslavili countryoví The Delmore Brothers. Skvěle provedený kousek!
Písnička Rátam s tebou s milostným námětem, který je zde vyjádřený netradičním a neotřepaným způsobem, je zcela autorská a perfektně zapadá do obsahu alba. Poprvé zde uslyšíte i flétnu, která citlivě dotváří celkovou škálu tónů hlavních protagonistů. Skvěle nasazené sólo na dobro a následující způsob přebírání sóla na banjo, to jsou detaily, kterých najdete při pozorném poslechu na desce spoustu a které svědčí o vysoké profesionalitě a sehranosti všech hudebníků (tím spíš, že právě instrumentální základ na desku byl ve studiu nahraný live, tedy nikoli playbackem).
Následuje druhá z celkem tří instrumentálek, skladba Chilimate. Jejím autorem je slovenský mandolinista a zpěvák Michal Barok, působící v současné době ve slovenské kapele Meantime. Je to (jak jinak) další instrumentální šperk plný interesantních sól vybíhajících z hutného základu zbytku kapely. Pro mne osobně jsou zde zážitkem především všechna sóla na dobro Henricha Nováka, kytarové sólo Dušana Dobiáše zhruba v polovině skladby a poslední sólo Romana Áče na banjo.
Titulní autorská písnička Nado mnou na sedmé pozici svým tempem a spádem plynule navazuje na předchozí instrumentální předěl. Jako ostatní zpívané skladby obsahuje i tato smysluplný a vnímatelný text s hlubší myšlenkou a nepřekvapuje tedy, že si tento výjimečný kousek kapela vybrala jako název pro celou desku.
Osmým trackem je písnička Posledný krát s nádherně provedenými vokály a charakter skladby potrhujícími sóly na dobro. Středně rychlá skladba z dílny Kotas – Doláková je svým způsobem výjimečná mimo jiné i tím, že výše uvedená autorská dvojice ji původně složila pod názvem Runaway Kind s anglickým textem pro skupinu Fragment, která ji postupně nahrála na třech svých deskách (včetně jedné živé).
Mám pár chvíľ (Times Stand Still), jejímiž autory jsou zde Ron Stewart a Jaro Rakay, je svižná rytmická píseň se zajímavým, „filozofickým úvahám blízkým“ textovým námětem o hledání a znovunalézání smyslu života a správné cesty a neméně poutavým houslovým sólem. Samotný Ron Stewart, autor originálu, ji použil jako titulní skladbu svého stejnojmenného CD v roce 2001.
Písnička California Blues (jinak též známá jako Blue Yodel No´4) Jimmieho Rodgerse už zazářila v tolika cover verzích, že je pravděpodobně nemožné všechny spočítat. Mám rád toto blues už léta a pokaždé když se setkám s jejím novým provedením a novou úpravou, jsem tím mimořádně potěšen. V podání GrassCountry, se sólovým zpěvem Dušana Dobiáše, jehož hlasový projev i anglická výslovnost se zde hodně blíží původní interpretaci velkého Rodgerse, je důkazem, že tento letitý evergreen (Jimmie Rodgers jej poprvé nahrál na desku už v říjnu 1928) je stále živý a stále stejně působivý. Jeho znovuuvedení potvrzuje pravidlo, že dobrá písnička v podstatě nestárne. Bravo, je to další z tracků, který mě v nabídce desky mimořádně potěšil.
Swingová Lady (Dancehall Saturday Night), opět s textem Rakaye, je jakoby odskokem od bluegrassu a country, ale je to úkrok jen zdánlivý, protože swing se v bluegrassové hudbě začal uplatňovat už od šedesátých roků minulého století a je to jev stále častější. Je to hudební styl, který se začal formovat přibližně v letech 1927 až 1935 a svůj největší boom zažil ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století. Kapela GrassCountry zahrála tento svižný kousek s nadhledem a s naprostou jistotou. Také zde je pozoruhodné, že hlasový projev Rakaye se velmi blíží hlasu původního protagonisty písničky Willieho Jonese (ten ji nazpíval například na desku River Road v roce 2003). Je to důkazem toho, že trnavská kapela vybírá hudební materiál do svého repertoáru promyšleně a dává si záležet i na těchto těžko postřehnutelných detailech. Skladba je oživením poslední třetiny desky, ale spíše mne napadá jako důvod k uvedení i jistá nostalgie se začátky GrassCountry, která původně působila jako kapela bálová a swing je především hudba taneční. (Pro ty, kteří nezaregistrovali, že skupina koncem roku 2006 změnila název, připomínám, že tato stálice slovenské bluegrassové scény se předtím jmenovala Country Team).
Poslední instrumentálka na desce, Whiskey Before Breakfast, se nachází na 12. místě a sedí tady jako vyšitá. Právě zde hraje největší úlohu přizvaná flétnistka Linda Nováková, která svým nástrojem umocňuje rázovitost i původ skladby. Je to instrumentálka poměrně frekventovaná (najdete ji na spoustě kytarových, houslových i banjových desek), a jako ostatní skladby i tato svým provedením zapadá do ostatního obsahu.
Třináctou pozici v celkovém pořadí skladeb zaujala Karolína Michaela Martina Murpheyho, kterou otextoval Laco Šebák. Už po prvních tónech poznají erudovaní posluchači písničku Carolina In The Pines, kterou měla v původním repertoáru (kromě samotného autora originálu) například americká skupina The Special Consensus a jiní. Zde chci upozornit především na rázovité banjo Romana Áče a nádherné a dravé dobro v rukou evropské špičky na rezofonické nástroje Henricha Nováka (i když velice zajímavých a hezkých sól obsahuje celé album nespočetně).
Desku uzavírá pro mne libá melodie pomalé písně Rieka nádeje, kterou zpívá sólově Dušan „Songy“ Dobiáš, a kterou také společně se svým bratrem Ivanem před lety otextoval. Je to uklidňující, trochu melancholická tečka na závěr téměř padesátiminutové hudební nadílky, která se bezpochyby bude ve vašem CD přehrávači (jste-li jejími majiteli) otáčet častěji, protože její veškeré přednosti nelze vstřebat při prvním, druhém, ani desátém poslechu.
Moje představení tohoto ojedinělého alba by nebylo kompletní, pokud bych nezmínil booklet. Jeho návrháři byli Henrich a Linda Novákovi, obsahuje všechny potřebné údaje pro fanoušky kapely, posluchače, diskofily i hudební historiky. Názvy skladeb po přetextování i v originálu, fotky členů kapely, texty slovenské i anglické, údaje o tom kdy a kde se album nahrávalo, míchalo i masterovalo. Když už jsme u tohoto údaje, deska byla kompletně zrealizována ve studiu SABIK Petera Szabadose (v Medvědove na jihu Slovenska), který se významně podílel na zvuku nahrávky. Ostatně jeho jméno nejen jako zvukaře, ale také muzikanta, je dostatečně známé i českým čtenářům. Na bookletu je mimo jiné uvedené i logo BGCZ.net, a je to (nemýlím – li se) vůbec poprvé, kdy se logo tohoto hudebního portálu objevilo na studiovém projektu. Paradoxní, ale i potěšující tak trochu je, že tento krok jako první udělala slovenská skupina.
Co napsat na závěr? Snad jediné. Psát recenzi nebo článek (vyberte si sami) na takovou desku, jakou je titul „Nado mnou“, je radost. Takových desek totiž na evropském trhu mnoho není!
Zájemcům o tento titul z České republiky doporučuji, aby si jej zakoupili na některém z koncertů kapely u nás (cena je vzhledem ke kvalitě velmi příznivá). Zatím totiž není možné si album objednat na dobírku. Jakmile se však skupina dohodne s českým distributorem (vím, že se na tom pracuje), budu vás o tom informovat v komentáři k tomuto článku.
Milan J. Kalinics, Brno, srpen 2007