I Found It All in the Blood / My Song of Praise / God I Miss You / Faithful Heart / Bloodline / You Gotta Keep Prayin’ / Effectual Fervent Prayer / Broken World / Stay by the Brook / Take Mine

http://harperfamilymusic.com
https://www.facebook.com/harperfamilymusic
https://www.cdbaby.com/cd/theharperfamily

Nedávno jsem četl myšlenku, že když se odrazíte ode dna, zapíše se vám to ve tváři. Já jen doplním staré okřídlené, že pokud vás něco nezabije, tak jen posílí. A teď můžeme mluvit o kapelách, které po dobu své existence čelily nějaké osudové nepříjemnosti. Kolik kapel, jejichž plakáty visely po stěnách našich pokojů, se například po smrti některého z členů rozpadly? Které už nedokázaly najít cestu zpět a raději to v tichosti zabalily. Ale na druhé straně je i hodně příkladů, kdy se ještě víc semkly a šly dál. A fanoušci to cítí a vědí, že právě teď potřebují podporu. Proč jsem začal takovými fatalistickými řečmi? Protože rodinné seskupení Harper Family je světlým příkladem, že se netřeba vzdávat a je možno jít dál.

Jak to už bývá u rodinných kapel, jen těžko se hledá nějaký rok vzniku (ačkoli Harperovi udávají rok 2009). Jednoduše otec zavelí a rodina skáče, jak on píská. Tak se Harperovým děti rodily a každému z nich nadělili hned do kolébky talent a hudební nástroj. Otec Gaylon hrál na banjo, matka Katrina se postavila za kontrabas a děti Dillon, Dalton, Makkena a Hannah rostly a jak se jim zvětšovaly prstíky, dokázaly chytit i obtížnější akordy a zahrát silnější tóny, a tak to jednoduše fungovalo.

Jejich první tři nezávisle vydaná alba se jmenovala Reach the World, Prepare the Way a He’s God. Už na základě těchto názvů je jasné, jakým duchovním směrem se tato hudebnická rodina ubírá. Neměl jsem to štěstí je slyšet, ale průlomem se stal rok 2012. Klan Harperových dokázal zaujmout nejen na nahrávkách, ale také na vystoupeních, a tak přišli zástupci známého vydavatelství Crossroads Entertainment a podepsali s nimi smlouvu pro svoji značku Pisgah Ridge. Tehdy začal rozlet a následovaly dva fantastické projekty Changes a Through It All. Členové formace zde předvedli také svoje písničkářské umění a obě tyto nahrávky mě chytily za srdce. Hledal jsem náhradu za rozpadnuté Cherryholmes a tady jsem ji dostal na krásném pozlaceném talíři.

“Grega Bentleyiho (ředitel v Pisgah Ridge) jsme potkali v roce 2011 v National Quartet Convention. Podporoval naši rodinu a zeptal se, co očekáváme od vydavatelství. Byla to pro nás pocta, o jaké jsme ani neuvažovali,” řekla mi Katrina Harper. “A tak jsme s nimi nadále komunikovali a připravili nahrávku na následující léto. Produkoval ho pro nás Tim Surrett a udržoval nás soustředěné, omezoval stres na minimum a podobně. Byl to jiný druh zkušeností, jaké jsme měli z předcházejících nahrávání. Bylo skvělé pracovat s Crossroads. Brali naši hudbu a distribuovali ji na místa, kde jsme my nemohli. Také nás dostali do rádií, do Pandory a vytvořili soundtracky pro lidi, kteří si chtěli s námi zazpívat.”

Avšak 23. dubna 2013 byla tehdy devatenáctiletému kytaristovi Daltonovi diagnostikována rakovina lymfatických uzlin a hudba musela jít do pozadí. Ačkoli Dalton už nepůsobí v rodinné kapele a rozhodl se pro jinou kariéru, ukázala se vnitřní síla rodiny a v současnosti určitě i radost, že Dalton po léčbě může fungovat dál.

V listopadu 2015 se rodina opět zavřela do Raney Recording Studia v Drasco a tentokrát bez pomoci většího vydavatelství se dostala na svět My Song of Praise. “Album jsme nahráli nezávisle a těžili jsme především z výhod lokálního studia, které k nám bylo bližší a také menším nahrávacím poplatkům. Neznamená to, že jsme skončili s Pisgah Ridge, ale nebyli jsme si celkem jistí směrem, kudy nás povede Pán po výměně některých členů kapely,” vysvětlila Katrina na moji otázku o jejich ukončení spolupráce se známou značkou.

Přiznám se, že informační kampaň o tomto projektu plavala kdesi v pozadí a nikdo nešel s velkým bubnem a neoznamoval, že se to stalo. Ale jako fanoušek jsem si to našel a jsem rád, že se mohu podělit o svoje dojmy. Na albu najdeme deset skladeb, které jsou typicky pro tuto rodinu tématicky jednostranně zaměřené na náboženství. Pokračují v tradici předcházejících nahrávek, kdy se do popředí netlačí akustická složka s drtivými prsty lámajícími sóly, kde se trhají struny. Právě naopak, hudba je zde v příjemném pozadí, gradující v jednotlivých skladbách s množstvím nápadů a nepotlačující hlavní myšlenky písní do pozadí. Tady už je lyrika a to, co kapela zpívá. Vždyť i jejich jakoby heslo zní „Slovo v písni“.

Album začíná v rychlém tempu, kde se vystřídají tradiční country gospelová skladba I Found it All in the Blood od Joea Issacsa a potom titulní My Song of Praise od Jennifer Valley s množstvím krásných nápadů a hitovým potenciálem. Následuje pomalejší záležitost God I Miss You, ve které v pozadí zní piáno a má spíš nádech country hudby. Podobnou skladbou je i velmi silná Broken World, kde nádherně graduje hudba, až z toho běhá husí kůže po zádech. Na piáno se v těchto skladbách objevila Mary Meyer, která byla spoluproducentkou s Gaylonem Harperem. Další příjemnou věcí je Faithful Heart a samozřejmě nemohu zapomenout na pomalejší Bloodline, pod kterou se autorsky podepsala Betty Kirk.

Po odchodu Harperových chlapců tady už neuslyšíte chlapské hlasy, ale písně si rozdělila děvčata, z nichž, zdá se, vyrůstají vynikající zpěvačky. Ve vícehlasech jsou příjemné harmonie a soulad a celkově je zde znát vyzpívanost a souhra. Možná to není nejlepší album, které letos vyšlo, ale patří k mým oblíbeným, protože se tady nachází množství krásných a krásně zazpívaných skladeb. Takže i navzdory životním peripetiím umění této rodiny natáčet silná alba zůstalo a radost z jejich hudby nadále přetrvává.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)