CD: Infamous Stringdusters – Ladies & Gentlemen

Listen (Joan Osborne) / I Believe (Lee Ann Womack) / Won’t Be Long (Sarah Jarosz) / Have a Little Faith (Joss Stone) / See How Far You’ve Come (Sara Watkins) / Old Whiskey Bottle (Cecilia Woodsmith) / Still the One (Nicki Bluhm) / Ladders in the Sky (Claire Lynch) / Coming Back to You (Mary Chapin Carpenter) / Run to Heaven (Aoife O’Donovan) / Rock and Roll (Abigail Washburn) / Hazosphere (Jen Hartswick) (bonus track)

Infamous Stringdusters: Travis Book (bass), Andy Falco (guitar), Jeremy Garrett (fiddle), Andy Hall (dobro), Chris Pandolfi (banjo)

http://www.thestringdusters.com/home
https://www.facebook.com/thestringdusters

Bylo pár hodin po půlnoci, když jsem se s partou vracel domů z jakéhosi festivalu. V autě se nás tlačilo pět a byli jsme víceméně posbíraní z různých míst, ale šofér Mišo Kováč dobrosrdečně každému navrhl, že nás porozváží. Mixoval nám hudbu, která se tiše vtírala pod kůži z reproduktorů. V jisté chvíli skočil na album Fork in the Road od kapely Infamous Stringdusters. Do hluku motoru zazněla píseň Poor Boy’s Delight a tehdejší zpěvačka kapely Candy Floss Marta zpozorněla a zasnila se do příjemných pomalých tónů. Po skončení si skladbu pustila opět a opět a opět, a tak jsme ji byli nuceni poslouchat, až dokud jsme Martu nevyložili před domem kdesi u Prievidze. Ale byl to takový můj první větší dotyk s kapelou takového zvláštního názvu.

V té době se tato skupina teprve rozbíhala k většímu letu. Fork in the Road bylo jejich debutové album, ale navzdory tomu získalo neuvěřitelné recenze a aplaus od fanoušků, které tato hudba okouzlila. Bylo tam jednoduše všechno. Něco tradiční, něco moderní, něco nové, něco staré, něco modré… Trochu zabíhám. To byl rok 2007 a v sestavě této formace se sešli vynikající instrumentalisté a zpěváci, mladší i starší, kteří se předbíhali v přinášení myšlenek na jejich alba, a tak hudba dostala rozměry, které se musely líbit. Tato šestice byla univerzum… všichni uměli zpívat, perfektně ovládali svoje nástroje a byli i talentovaní písničkáři. Od těch dob se ale změnily nějaké věci. Pár členů odešlo, pár přibylo a sestava se ustálila na pětici: Andy Hall (dobro), Andy Falco (kytara), Jeremy Garrett (housle), Chris Pandolfi (banjo) a Travis Book (kontrabas). Na svém kontě mají pět alb a jedno EP, které jim vyšlo vloni. Svoji sílu ukazují nejen ve studiových nahrávkách, ale stejně kvalitní jsou také jejich živá vystoupení. O tom se měli možnost přesvědčit i fanoušci na Slovensku a v Čechách (v roce 2008, pozn. překl.).

Loňské album Undercover se šesti písněmi je příjemným zpestřením vrážejícím klín do originálního písničkářství této kapely. Je sbírkou skladeb od různých mimožánrových interpretů, kteří měli vliv na členy kapely. Tak se zde setkáme se skladbami od Pink Floyd, Boba Dylana, The Highwaymen nebo Johnnyho Cashe, ačkoli jsou upravené s noblesou, jakou dokáží Stringdusters nabídnout, a projekt je tak samozřejmě úžasným zážitkem pro bluegrassové fanoušky. Z celého srdce toto EP doporučuji, má jednoduše všechno, co má mít. Byl to ale jen jakýsi předkrm k hlavnímu menu, které si tato pětice přichystala. A tou je jejich šesté studiové album Ladies & Gentlemen.

Bylo to asi tak… Členové skupiny byli atakovaní fanoušky, že sice zpívají fajn, ale chybí jim ženská jemnost a krása. Tak se rozhodli, že udělají konkurz. A kdo by nechtěl zpívat s Infamous Stringdusters? Přihlásilo se jim tedy dvanáct dívek a žen. A chlapci začali mít těžkou hlavu. Komu říct ne a komu ano? Všechny byly úžasné. Takže to udělali šalamounsky. Natočili album, kde se v každé písni představí jedna zpěvačka. Konec pohádky. No, ať to bylo, jak bylo, vzniklo vynikající akustické album, v němž se mísí žánry a každá osobnost, ať už muzikantská nebo pěvecká, přináší do jednotlivých písní svoje nápady a entuziasmus.

“Navzdory rozmanitosti se přes rozdílné písně neslo něco sjednocujícího. Všechny dámy skutečně přinesly cosi speciálního, často melodického, do každé skladby,” řekl kytarista Andy Falco. “Chopily se svobody, kterou jsme jim poskytli, a to bylo úžasné. Přizpůsobily si materiál a přivlastnily si ho, takže konečný výsledek byl skutečným sloučením Stringdusters a každého unikátního spolupracovníka.”

Mohli bychom jít skladbu za skladbou a rozjímat nad každou jedinou. Ale asi bych vás nudil. K mým nejoblíbenějším tak patří píseň Run to Heaven s Aoife O’Donovan, ženou známou například ze skupiny Crooked Still. Měl jsem ji možnost vidět zpívat a hrát živě a byl jsem ohromený drajvem, který dokáže tato vzrůstem nevelká dáma vložit do svého zpěvu. I proto je pro mne tato skladba nádherně uvěřitelná. Další chuťovkou je Listen, kde se představí multižánrová zpěvačka Joan Osborne. Dostala možnost nazpívat úvodní skladbu alba a svým drsnějším hlasem předznamenává cestu, jakým se album ubírá. K tomu ladí bicí, které se objeví ve více písních. Velmi silnou je také Old Whiskey Bottle. Banjo, altový hlas Celie Goldsmith, housle, gradace hudby. Síla! Jako poslední bych uvedl instrumentální skladbu, kde členové kapely předvedli svůj potenciál a talent a k tomu jim sekundovala na trubku Jen Hartswick, možná méně známá, ale velmi talentovaná univerzální hudebnice. Kromě uvedených jmen zde ještě můžeme slyšet krásné hlasy Lee Ann Womack, Sarah Jarosz, Abigail Washburn, Sarah Watkins, Claire Lynch a jiných.

Ladies & Gentlemen představuje moderní progresivní akustické album s velkým potenciálem a silnými skladbami. Chlapci jsou opravdoví gentlemani a ve vokálech nechávají prostor dámám a jen občas se tam mihnou, aby se připomenuli. Také tímto si získali kladné body. Děkuji za nádherný start nového roku.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)