CD: Jenni Lyn – Burn Another Candle (+audio)

Jednu z novinek jsem si nechal zvlášť, a to tu, která mě baví nejvíc. Debutové album s novou kapelou vydá 7. dubna mandolinistka nominovaná na Grammy – což je vlastně kočka, se kterou jsem před nedávnem mluvil v Praze. Jenni Lyn Gardner z výborné dívčí kapely Della Mae. Plus přidávám jedno banjové album jako bonus.

Ony všechny ty baby z Della Mae jsou hodně dobré, až se navzájem trochu zastiňují. Zpěvačka Celia mě zaujala víc až na albu se Stringdusters, i když „to tam měla“ vždycky. Kapela Della Mae byla se svou poslední deskou nominovaná na Grammy, takže teď si to všechny členky můžou uvádět v životopise. Jenni Lyn umí standardní bluegrass výborně a léta to potvrzuje v rámci Della Mae i mimo. Co ale je příjemné překvapení – její nové album vykročilo novým směrem. Vlastní písně mluvící vlastním jazykem – slovy i hudbou, osobitá výpověď a plno kuráže a energie. 8 písní si napsala sama a je potěšitelné vidět, že z toho nevykukují žádná tradiční klišé, i když ta máme taky jako stylotvorné prvky rádi u jiných interpretů. Těžko to stylově popsat, nálepky jako soudobý newgrass nebo akustický pop-rock s bg nástroji můžou někoho přilákat a někoho zase odradit. Pro konzervativní bluegrassové příznivce to možná bude mimo – nejde o nově a bravurně zpracované písně ze zlatého bg zpěvníku. Mně to udělalo radost – nejen Jenni Lyn ale i celá kapela přináší průvan čerstvého větru a hudebně to stojí taky vysoko, včetně chutných aranžérských tahů. Velmi svěží album.

Vzhledem k tomu, že do oficiálního vydání alba zbývá ještě hodně času a vychází na malém labelu, nebylo snadné zjistit podrobnosti o dalších muzikantech v nové kapele, nicméně základní sestava je: Frank Rische (ex Miranda Lambert, Jipsy) on guitar/vox, Kyle Tuttle – banjo, Mike Bub – bass, jako hosté na housle např. Jason Carter nebo Ron Stewart plus pár dalších, v závěrečné písni se přidalo několik dam z Della Mae.

Jako banjofila mě taky hodně baví Kyle Tuttle, čímž výše uvedená deska sbírá další velmi plusové body. I když jsem jméno dosud přehlédl, zdá se to být ten typ banjisty, který rád objevuje možnosti širšího vyjádření nástroje, což dokumentuje nejen zmíněné album, ale taky jeho vlastní instrumentální CD – Bobcat (2014). Kyle kromě zvládnutí všech možných bluegrassových prvků rozšířil své hudební obzory studiem na Berklee College of Music. Takže na jeho albu najdete nejen jazzové a etnické polohy včetně indickou hudbou inspirovaného kusu jen s basou a perkusemi (název vyvolává v našinci příjemné asociace na Budvar), ale i další pestrosti. Protože máme možnost i toto moc zajímavé album poslechnout (kromě jedné necelé skladby), nechám další prozkoumání na vás.

Někde na mě vyskočilo i skoro hodinové video z workshopu Jenni Lyn s Kylem, třeba se taky chcete mrknout, jak tvořivě pojmou i některé standardy na své nástroje nebo jak vysvětlují rytmické napětí v souhře více muzikantů.

PS. někde ve webových článcích najdete zmínku, že Jenni Lyn v devíti letech hrála s Billem Monroem. Video na YT uvádí na pravou míru, že spíš si s ní Bill jednou v šatně zahrál Old Joe Clark. Mohl to být pro malou copatou Jenni silný motivační a inspirativní moment.

Takže – Jenni Lyn a její nová kapela! Rosťo? Ivo? (hynkuvilémejarmilo!)

Seznam skladeb:
Stronger / Hickory Holler / You Don’t Love Me (Like You Use To) / Burn Another Candle at Both Ends / Runnin‘ From The Law / Only Turned You Down / Tell Me / Can We Find Forgiveness? / Are You Ok Alone? / Don’t Cry Little Girl / Long Long Gone / Stars

Michal Hromčík, Brno, březen 2017