CD: Ken Chapple – Crossing the Black

Cutie Pie / Golden Belle / See Where She Goes / Pair Of Twos / Black River Cabin /  Without Your Warmth / Salvation / Sweet White Cover / Crossing The Black / The Wheel

Ken Chapple, Lex Browning, Rob Wright, Peter Schwimmer, Martin Stevens, Julie Schmidt

https://kenchapple.com
https://www.facebook.com/ken.chapple

„V bouřce si vzpomenu na tebe a když bude svítit slunce, vypravím se zpět do chatrče na Black River.“ I tohle se zpívá na albu s poněkud temným názvem Crossing the Black. A když se podíváte na obal, budete očekávat, že gotická rocková hudba se svými tmavými barvami a psychedelickými texty a vizemi rozprostřela závoj i nad modrou trávou. Avšak neposuzuj album podle obalu. Tak mi bylo řečeno, ačkoli se přiznám, že právě obal mě zaujal.

Ken Chapple je další z řady méně známých jmen, avšak určitě stojí za to, abychom si ho všimli. Ne kvůli tomu, že jeho debutové album vyšlo na moje narozeniny anebo že má černé vousy a bradku. Vždyť kolik interpretů se v současnosti může pochlubit tím, že na jejich albu jsou všechny skladby nové, originální a ještě k tomu napsané jimi samotnými? Nemluvím o folkových hudebnících! Kde jsou tedy kořeny tohoto samorostu?

Ken nebyl z těch šťastlivců, kteří by dostali hudební vzdělání do vínku, ale musel na něm tvrdě pracovat. Svoji první kytaru dostal do rukou, když měl dvanáct roků a namísto toho, aby ji opřel do kouta a sem tam na ní utřel prach, trápil si prsty vybrnkáváním rockových a popových skladeb. K bluegrassu se dostal, když se vzdělával na vysoké škole a tady si nad postel vylepil plakáty Tonyho Rice, Davida Griera a Clarence Whitea. Neptejte se mě, kde je sehnal. Nevím. jen pro zajímavost prozradím, že na škole studoval klasickou kytaru a počítače. Zvláštní kombinace, ale když se nad tím zamyslíte, na oba předměty potřeboval rychlé prsty. Potom, když na portlandském bluegrassovém jamu poznal houslistku Julie Schmidt, v roce 2009 založil kapelu Wayward Vessel. A s ní má na kontě už dvě alba a množství úspěšných vystoupení. Otestoval si tady i svoje písničkářské umění a to zúročil na sólovém projektu Crossing the Black.

Jak jsem už uvedl, název i obal alba evokují, že by mělo jít o nějakou mystickou tajuplnou hudbu vylepšenou nějakým skřípajícím banjem a trhajícími se strunami. Ale na takový experiment tady není místo, protože je to sbírka bluegrassových skladeb s místy až folkovými vyznáními, které přinášejí klidnou atmosféru a jen jemně naznačují schopnosti muzikantů, kterými se Ken obklopil. Doprovázejí jej houslista a vokalista Lex Browning, basista Rob Wright, banjista Peter Schwimmer, mandolinista Martin Stevens a vokálně ho v písni The Wheel podporuje Julie Schmidt.

Nahrávku otevírá píseň Cutie Pie. Mnozí by si mysleli, že je o mladé ženě, která ukradla autorovo srdce, ale Ken k tomuto řekl: „Napsal jsem ji pro moji dceru Ruth. V roce 2010 jsem si nepomyslel, že budu milovat něco víc než svoji manželku a psy. Ruth přišla na svět před třemi roky a všechno změnila.“ To je od něho pěkné. Měl jsem totiž kolegyni, která se rozhodla rozejít s přítelem, protože nebyl ochotný dělit se o postel s jejím psem. Věnujme se ale hudbě a ne pomluvám. Cutie Pie je rychlá skladba s dobrým banjem a nápaditým aranžmá. V Golden Belle jsou nosné housle a oslavuje se zde láska a dobrá žena. See Where She Goes patří k písním s lehce zapamatovatelnou melodií a opakováním veršů. Pair of Twos je folkovější, pomalejší a temnější. Podobně je laděná i Salvation, která je ale ve tříčtvrťovém rytmu a jsou v ní pěkné banjové vyhrávky. Mistrovství hudebníků si můžeme vychutnat v titulní skladbě Crossing the Black. Je to zajímavá čistě instrumentální nahrávka, kde se střídají silné housle a banjo a k tomu je vydatně podporuje kytara.

Takže lidičky, vím sice že s podzimní atmosférou jsou noci delší a tmavší. Avšak překročme temnotu a těšme se na světlo. Tak jak se to dá udělat při poslechu tohoto jednoduchého a čistého alba.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)