You Know That I Would / Nightbird / Unbound / I Don’t Want to Fall / Something Missing / Wherefore and Why / Hills of Logan County / Reaching Out / Preaching My Own Funeral / Every Pilgrim Needs a Highway / There Was a Time / Getting Used to the Pain / Tea Party

http://www.kenny-amandasmith.com
https://www.facebook.com/kennyandamandasmith
https://itunes.apple.com/us/album/unbound/id1153098586

Nejednou jsem už na tomto bluegrassu věnovaném portálu psal o dvojicích zamilovaných, kteří si cestu k sobě našli mimo jiné prostřednictvím této hudby, nadále ji rozvíjejí a spolupracují na skvělých projektech. Ať už jsou to Slaughterovi, Aldridgeovi a další. Letos se o slovo přihlásili také Mr. a Mrs. Smith neboli pan a paní Smithovi. Zajímalo by mě, zda by na Slovensku a v Čechách měly takové dvojice budoucnost. Obávám se, že ne, protože je k tomu třeba určité pokory a ta nám chybí.

Nedávno vyšel v magazínu Bluegrass Unlimited krásný článek o Kennym a Amandě Smithových. Proto si odtud dovolím vypůjčit pár pikantérií ze života tohoto páru. Poprvé se setkali na vystoupení kapely Lonesome River Band, kde hrál Kenny, v Mountaineer Opry House v Miltonu v Západní Virginii. Kenny vzpomíná: “Hned jak jsem uviděl Amandu, tak jsem si pomyslel: Taková krásná žena určitě nemá ráda bluegrass, nadto ještě mě.” Ale měla. A tak došlo k jejich setkáním a nakonec k manželství. Amanda předtím neměla žádný vyhraněný hudební styl. Zpívala v kostele, poslouchala pop a také country hvězdy osmdesátek. Později se díky poslechu skladeb Alison Krauss dostala k bluegrassu a tam zůstala. Jejich společné album Slowly But Surely vyšlo v roce 2001 a bylo spíš výsledkem vzájemné lásky než debutem hudební skupiny. Amanda k tomu poznamenala: “Kenny byl stále s Lonesome River Bandem a já jsem pracovala.”

Fanoušci si k jejich hudbě navzdory tomu našli cestu a v roce 2003 se Kenny a Amanda stali ve výročním vyhlašování IBMA Skokanem roku. To už začali brát svoji hudbu vážně a dobře udělali. “Kapely, které jsme řadu let uznávali, jako Alison Krauss a Union Station, Blue Highway, Doyle Lawson… měly svůj vlastní zvuk, svoje vlastní písně. A to jsme chtěli i pro nás. A celkem to fungovalo,” poznamenal Kenny. Kapela hrála perfektně, k jejich soundu si našlo cestu množství fanoušků, oba se zúčastňovali různých bluegrassových workshopů, ale rodina ještě nebyla naplněná. A když se objevil projekt Band of Ruhks, na kterém se kromě Kennyho ještě podíleli Ronnie Bowman a Don Rigsby, přišla ta očekávaná změna. Kenny to okomentoval slovy: “Amanda a já jsme stále energicky pokračovali jako kapela, když se objevili The Ruhks, ale přišlo to ve správný čas. Jsem nesmírně vděčný za tuto kapelu, protože nám to dovolilo vzít si přestávku a mít Annabelle. Začali jsme jako Kenny a Amanda Smith v roce 2001 a vždy jsme byli na cestách. The Ruhks nám dovolili zpomalit. Přijali jsme tuto možnost zastavit se a mít rodinu. To, že máme Annabelle v tomto období života, je úžasné. Byly časy, kdy jsme si mysleli, že se to nestane. Ale když Amanda otěhotněla, bylo to jakoby speciálně načasované – zjistila to na svoje narozeniny, což z toho udělalo ještě něco hlubšího.”

Amanda si tak užila mateřskou, ale ne příliš dlouho. Dnes roční Annabelle je s rodiči na cestách a dává jejich tvorbě novou dimenzi. A právě tato nová životní zkušenost manželské dvojice se promítá na materiálu jejich nové nahrávky Unbound. Na albu se nachází 13 skladeb, které byly nahrané v GAT3 Studio v Charlotte v Severní Karolíně a vyšly na značce Farm Boy, která patří manželské dvojici. Kromě Kennyho s kytarou a Amandy jako hlavní zpěvačky se zde jako hudební podpora objevili kontrabasista Kyle Perkins, banjista Justin Jenkins, na mandolínu hrál Jacob Burleson a s vícehlasy vypomáhal Wayne Winkle.

První vlaštovkou z alba byla rychlejší a příjemná skladba You Know That I Would. Na žebříčcích hitparád se jí dařilo a byla jakýmsi předvojem celého projektu, naznačujíc, co můžeme očekávat. Příjemnou kytaru s jemnými vyhrávkami, mandolínové chopy a rolování banja v pozadí. Kromě toho nade vším vévodí Amandin hlas a jemné vícehlasy. Hudba hodná lyričnosti a snivosti, tak charakteristické pro tuto kapelu. Právě tato skladba je nejoblíbenější pro Amandu, která o ní řekla: “Vypráví o tom, že bys měl udělat pro svoje dítě perfektní život bez bolesti, smutku a všech věcí, které osud postaví do cesty. Je to skutečně těžké zpívat právě teď bez pláče, když to prožíváme doma.”

Další silnou skladbou je Nightbird o ptákovi, kterého může člověk poslouchat pouze v noci až do rozbřesku, kdy má svoje nepřerušované sólo. Pták je výrazným symbolem svobody a jakoby právě na tuto symboliku navazuje i titulní píseň Unbound. “Nespoutaná, svobodná zaletět vysoko ke hvězdám… svobodný život, svobodná láska, svoboda od obav, jak se to všechno může zřítit, svobodná žít svůj život, nespoutaná.” Album je plné emocí, pocitů, odkazů a lyriky dávající do uší intimitu a nejpřirozenější lásku. Možná se to neobešlo bez klišé (vždyť co už se v těchto tématech může objevit nového), ale naplno je to v symbióze s hudebním podáním, které zde zanechávají jednotliví hudebníci. Kdosi řekl, že je to bluegrass pro ty, kteří bluegrass příliš nemusí. A v tomto se nemýlil.

Navzdory tomu se tady najde i pár chytlavých rychlejších bluegrassových skladeb. Takovou je například Something Missing. V některých skladbách si sólově zazpíval i Kenny. Velmi zajímavou je Preaching On My Own Funeral s krásnými vícehlasy doplňujícími se s Kennyho nízko položeným sólem. Pod píseň se autorsky podepsali Barry Bales a Craig Market.

Trochu známější a častěji nahrávanou skladbou, po které tato dvojice sáhla, je Every Pilgrim Needs a Highway od Marketa a Jutze. Je to rychlejší příjemný kousek s výborným textem a chytlavou melodií.

Po pěti letech manželský pár Amanda a Kenny Smith vydal nové album. Určitě očekávané, určitě naplněné tím nejlepším, co za to období nasbírali. Co jim však ještě chybí ke štěstí, je podle Amandiných slov, aby si koupili pojízdný karavan dostatečně komfortní pro jejich dceru Annabelle, aby s nimi mohla jezdit na vystoupení po celých Státech…

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)