Blues starého mládenca / Psí život / Na piaty deň / Paddy On the Turnpike / Stary môj, tak hraj chvíľu fér / Stánok na námestí / Loď lásky / Viem / McKinley’s March / Počúvam honky tonk / Posledný vlak do Kentucky / Old Joe Clark / Dopis / O pár dní sa smútok v drobné rozmení / Fireball / Polnočné blues / Big Sandy River / Tromfy držím, kým nevyhrám

Jaro Nečesaný (gitara, spev), Braňo Blahovec (banjo, spev), Ľuboš Šupák (mandolína, spev), Andrej Šupák (husle, spev), Karol Glamoš (kontrabas, spev) / CD vydané s pomocou Mesta Trenčianske Teplice 2014

Dubnica nad Váhom je 25-tisícové městečko na Pováží a určitě nepatří k těm nejvýznamnějším na Slovensku. Navzdory tomu zde byla kdysi silná průmyslová výroba s proslavenou zbrojovkou a v rámci bluegrassové slovenské hudby je významná od začátku 70. let. Tehdy se tady zrodila kapela, která funguje v poměrně ustálené sestavě až doteď. Pro ty méně znalé prozradím její jméno – Krok. Jejími zakladateli byli Braňo „Buddha“ Blahovec a Jaro „Bary“ Nečesaný. Na jejich společné setkání vzpomíná Jaro takto: „V roce 1970 jsme se přes jednoho společného známého setkali na Baske při Omšení, já jako skaut a Braňo jako tramp samotář, a spojila nás trampská muzika. O bluegrassu jsme tehdy věděli jen málo, ale milovali jsme první nahrávky této hudby, například ty, které vyšly u nás na Dvoraně slávy…“

A tak z tohoto trampsko-folkového podhoubí začaly pomalu klíčit první bluegrassové výhonky. Chlapci se dostali k nahrávkám od Flatta a Scruggse, Country Gentlemen, Billa Monroea, Tennessee Cut-Ups a Stanley Brothers, kdesi posháněli školy hry na banjo a pustili se směle do neznáma. Doplnili je tehdy bratři Šupákovi, Maroš a Ľuboš, a v sestavě kytara, banjo, mandolína a kontrabas mohli zaútočit na pódia. Útočiště si našli v místním kulturáku. K výběru názvu kapely opět nechám promluvit Jara: „Vznikli jsme v době nejtvrdší „normalizace“ původně jako Krach. Ale protože jsme měli povinného zřizovatele Dom kultúry v Dubnici, především kvůli problematickému slovnímu spojení Krach domu kultury ROH, v okamžiku mě napadla změna, která se zvukomalbou trochu podobala původnímu názvu… a tak, bez hlubšího významu, vznikl Krok…“

Svůj repertoár si postupně začali budovat především díky textařskému umění Jara Nečesaného. Přes poslouchání tradičních skladeb v angličtině k nim začal tvořit vlastní slovenské texty, ze kterých jsou mnohé ikonické dodnes a přebírají je i současné kapely. Jaro k tomuto řekl: „Na začátku bylo pro mne jako pro budoucího zpěváka a textaře velmi důležité album Bluegrass Special od Monroea. Tam jsem mnohé pochopil. Od samého začátku jsem cítil potřebu zpívat svoje vlastní příběhy. Už se jich nasbíralo okolo dvou set. Kromě textů pro Krok píšu i texty pro svůj country-bluesový repertoár, v posledních letech skládám také kompletní písničky určené zejména dětem. Texty pro děti píšu i v češtině, mém „druhém“ rodném jazyce… Možná se pokusím i o vlastní bluegrassovou hudbu, ale na to bych potřeboval pět životů. Mezi starou muzikou stále objevuji něco nového, lepšího, než bych vymyslel já.“

Tak se kapela začala představovat světu a v 70. až 80. letech hrála především na různých akcích a festivalech na Moravě. Dokonce jako první slovenská kapela vystoupili i na Banjo Jamboree v Kopidlně v roce 1980. Začátkem 90. let ve Slovenském rozhlasu vzniklo několik nahrávek kapely, ale nikdy nedošlo k jejich oficiálnímu vydání. Možná je to tak trochu škoda, neboť už tehdy měli chlapci co nabídnout. Tak zůstávala jejich tvorba a různá živá vystoupení zachycená jenom na různých magnetofonových kazetách a nahrávky se tak šířily mezi fanoušky. Musím také připomenout, že kapela Krok je pravidelným účinkujícím na festivalu Bluegrassový večer v Hornej Porube. Každým ročníkem jsem pozoroval, že postupem let hudebně zrají jako dobré víno, jejich sestava se ustálila, a tak bych řekl, že je jen logickým vyústěním, že se rozhodli k natočení svého debutového alba. Je to určitě rarita, po tolika letech hraní. Ale jak poznamenal Jaro: „My jsme nějak po vydání desky neprahli, byli jsme rádi, že se naše nahrávky šířily na páskách. Těšilo nás, když písničky z našeho repertoáru přebíraly jiné kapely.“

Abych se už dostal k samotné nahrávce s názvem Psí život. V první řadě člověka zaujme zvuk, který působí na moderního posluchače dost staromódně a retro. K tomuto mi Jaro pověděl: „Je tam snaha o zvuk 50. let, nahrávané je to analogovou technikou, z jedné vody načisto…“ Ještě taková zajímavost, že celé nahrávání se neuskutečnilo ve sterilním prostředí nahrávacího studia, ale v domě mandolinisty Ľuboša Šupáka a jeho syna Andreje, který hraje s kapelou na housle. Musím však podotknout, že přesně tento typ zvuku se hodí k hudbě, kterou Krok hraje. Pro ty, kteří znají tvorbu a živá vystoupení této kapely, nejde o žádné překvapení. I proto nedojde k žádnému zklamání, ba právě naopak. Je to zajímavý a originální přívlastek do chudobné slovenské bluegrassové rodiny. V osmnácti skladbách najdeme mix zpívaných skladeb, ale také instrumentálek, které Krok v poslední době hojně hrává. Kapela je pevně srostlá s kořeny tradičního bluegrassu a drží se ho jako klíště psa. Při zachovávání těchto tradicí vychází při rozložení vícehlasů a jejich linek a také v decentnosti sólových výstupů jednotlivých hudebníků.

Kapitolou samou o sobě je samozřejmě textařství Jara Nečesaného. Mnohé texty jsou už pořádně bradaté a tím, že je Krok hrává na různých vystoupeních i poměrně notoricky známé. Ačkoli možná ne všechny jejich nejznámější skladby se dostaly na tuto nahrávku. Jaro je osobitý textař, jenž se snaží o zpívatelnost svých výtvorů a navzdory rozsáhlé výrazovosti a lyrickému podbarvení dokáže zaujmout i běžné posluchače. Folkoví intelektuálové možná lámou rukama, ale bluegrassovým fanouškům to má co dát. Osobitý je také jeho humor. S tím se setkáme například v titulní skladbě Psí život, v noční můře všech hudebníků Starý môj, tak hraj chvíľu fér, ale mojí srdcovkou, u které se vždy dobře pobavím, je Stánok na námestí. Jaro neobchází ani strasti lásky. Ať už je to v hymně pro všechny osamělé chlapy Blues starého mládenca, ve vyznání Na piaty deň anebo v rozlučkové Posledný vlak do Kentucky. Líbí se mi vynechávání klišovitých frází a prázdných vzdechů. Nostalgie po dávno minulých dobách vyznívá z písně Počúvam honky tonk a velmi tajemně na mě působí text skladby Viem. Potěšil mě i gospel Loď lásky. Více Jarových výtvorů můžete najít na stránce http://barygrasstxt.blogspot.ie

Uběhla opravdu dlouhá doba, než Krok vydal své první album. Věřím však, že ne poslední. A držím palce, aby i nadále svou hudbou dokázali lidi rozveselovat, bavit a aby se navzdory šedinám snažili růst a měli chuť se stále zlepšovat.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)