CD: Kyle Perkins – Take Me Back

Take Me Back To Kentucky / Heartbreak Mountain / Never Ending Song of Love / Lost in The Feeling / Judas is My Name / My Heart / Amie / Autumn / Hand Me Down My Walking Cane / Georgia Bound Tonight / Clinch Mountain Backstep / True Life Blues

https://www.cdbaby.com/cd/kyleperkins

Na začátku tohoto mého příspěvku nadhodím dotazníkovou otázku: Kolik poznáte světových bluegrassových kontrabasistů nebo baskytaristů? No, vždyť se nečervenejte. Určitě se vám z paměti vynoří jména kytaristů, banjistů, mandolinistů, dokonce i nějaký ten houslista anebo dobrista. Nechci se dělat příliš moudrým, protože ani mě hodně jmen nenapadá. A přitom kontrabasista je šedá eminence každé kapely. To je ten chlapík, který často stojí za ostatními a vydává ze svého nástroje nejnižší tóny. To je ten, co nadává, když některý sólista chce ukázat, co se naučil a svým sólem zrychlí celou skladbu nebo po několikátém pivu a půldecáku borovičky z taneční písně udělá romantickou baladu. To je ten, který když zazmatkuje, tak se dokáže rozsypat celá parta a tvrdě nacvičené aranžmá. Věru nezáviděníhodná pozice. A za svůj bezchybný výkon si jen málokdy vyslouží potlesk z davu a když už, tak jen z povinnosti. Ano, to je basista. Jedním z takových, který se rozhodl vystoupit z pozice sidemana, je Kyle Perkins. A udělal dobře, protože mu nedávno vyšlo album s názvem Take Me Back.

Kyle začal hrát na kontrabas jako sedmiletý. Vyrůstal při poslouchání umělců jako Flatt & Scruggs, Jimmy Martin nebo Bluegrass Cardinals a později se zaměřoval na progresivnější bluegrassovou hudbu, když se mu začaly líbit kapely jako Lonesome River Band, Lou Reid & Carolina anebo IIIrd Tyme Out. Avšak nejen bluegrass se dostával do jeho uší. Svoje první hudební počiny spojil s kapelou The Hinsons, která prezentovala jižanský gospel a nedlouho na to už lítal v kolotoči, když se připojil k regionální kapele z Lexingtonu v Kentucky s názvem Kati Penn Band. Bylo to v roce 2003. Později si do životopisu mohl přidat další, tentokrát už známější kapely, ve kterých si ostřil ostruhy, jako například Randy Kohrs Band, David Parmley and Continental Divide, kde byl členem jeden rok, ale už se stihnul objevit na dvou albech (Church House Hymns a 3 Silver Dollars). Kyle byl taková létavka, a tak chvíli působil i v kapele Larryho Stephensona anebo v The New South J. D. Crowea. Stal se také zakládajícím členem skupiny American Drive. A to samozřejmě není všechno, ale nechci vás zatěžovat dalším vyjmenováváním kapel. Jednoduše, když to někdo stíhá, tak proč ne. Svědčí to i o jeho kvalitách. Ale kromě kontrabasu hraje Kyle i na banjo. A tady se vrací ve vzpomínkách ke svému působení v kapele The New South před tím, než J.D. Crowe odešel do důchodu. “Když jsem se dostal ke hraní s jedním z mých banjových hrdinů, byly to tři roky plnění mých tajných snů. Neskutečně moc jsem se naučil o banju, zatímco jsem hrál basu s J. D.” A všechny tyto zkušenosti mohl přetavit do hudby na svém sólovém projektu.

Nahrávání se uskutečnilo v první polovině roku 2015 ve studiu Digital Underground banjisty Scotta Vestala, který jako zkušenější dohlížel na Kyleovu techniku. Hlavní úlohou Kylea bylo poshánět další hudebníky. Díky svým kontaktům do studia skutečně nahnal vybranou společnost a na výsledném produktu je to znát. Prý kvůli tomu museli nafouknout studio a na bazén položit desky, aby se jim tam někdo neutopil. Každopádně ale základ všeho tvoří Kyle, který zde hraje na banjo a kontrabas a bratři Ronald a Harold Mosleyovi, kteří se zde představují jako kytarista a mandolinista. Kyle se k nim vyjádřil: “Tito bratři jsou vrcholně ostřílení muzikanti a ačkoli možná ještě neznáte jejich jména, počkejte si, abyste si poslechli na této nahrávce, čeho jsou schopní.”

Album nabízí dvanáct vyvážených skladeb, které nabídnou hudbu od tradičnějších variací až po mírně moderní. K vynikajícím nástrojům a svěžímu zvuku se přidávají kvalitní vícehlasy a sólové zpěvy, o které se postarali umělci z Kyleovy minulosti. Začátek je naplněný říznými vypalovačkami jako Take Me Back to Kentucky, Heartbreak Mountain nebo Never Ending Love For You. Ke zvolnění dochází v mírné countryové skladbě od autora Lewise Andersona, kterou si zazpíval Bradley Walker a vokály mu tam dodali Kenny a Amanda Smithovi. O Walkerovi musím uvést, že tento talentovaný zpěvák trpí svalovou dystrofií a navzdory tomu, že mu v roce 2007 IBMA udělila titul „Mužský zpěvák roku“, příliš o něm slyšet nebylo. Není čas na nostalgii, protože album pokračuje ve výborném tempu a kvalitním výběru skladeb a prezentérů. První ženský sólový zpěv se objeví v Judas Is My Name a postarala se o něj Kati Penn Williams. Kim Dalton je další sólová zpěvačka, která svoje schopnosti předvede v originální skladbě Autumn a navzdory depresivnějšímu tématu dokáže roztancovat každého. Obě umělkyně jsou příjemným osvěžením v jinak víceméně mužské sestavě, když ženský vokál uslyšíme především ve vícehlasech. V instrumentální skladbě Clinch Mountain Backstep si Kyle vystřihne sólo i na kontrabas, takže si na svých sluchátkách nebo přehrávačích nastavte basy na maximum, ať si to vychutnáte.

Take Me Back je výborné a silné album, které potěší každého příznivce bluegrassu. Je z něho cítit drive a sílu a není to žádná recyklace pouze ověřených písní, ale najdou se zde i kvalitní originály. Velmi příjemné překvapení.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)