CD: Laurie Lewis & The Right Hands – The Hazel and Alice Sessions

Cowboy Jim / James Alley Blues / Who’s That Knocking? / Walking in My Sleep / Mama’s Gonna Stay / Won’t You Come and Sing for Me? / Darling Nellie / Farewell My Home / Let That Liar Alone / You’ll Get No More of Me / Train on the Island / Working Girl Blues / I Hear a Sweet Voice Calling / Pretty Bird

http://www.laurielewis.com
http://www.cdbaby.com/cd/laurielewis7

Při představování tohoto alba musím zajít do minulosti. A to konkrétně do období šedesátých a sedmdesátých let. Navzdory tomu, že bluegrass byl vždy víceméně mužskou záležitostí, v této době na scénu nastoupily dvě výrazné ženské osobnosti. Alice Gerrard nevyrůstala zrovna v bluegrassovém prostředí, neboť byla dcerou muzikanta hrajícího klasickou hudbu. V době svých studií se ocitla ve Washingtonu a ve zdejší Famous Restaurant, kde poznala množství muzikantů praktikujících folkovou, oldtimeovou nebo bluegrassovou hudbu. Osudné se jí stalo setkání s Mike Seegerem, který ji seznámil s Hazel Dickens. Hazel pocházela z odlišného prostředí. Narodila se v Západní Virginii v hornické rodině jako osmá z jedenácti dětí. Takže to zřejmě nebyl žádný med. V padesátých letech se přestěhovala do Baltimoru, kde se potkala s Mike Seegerem a výrazně se v této oblasti v následujícím desetiletí zapojovala do různých koncertů a vystoupení. Obě hudebnice svůj potenciál naplno rozvinuly, když začaly vystupovat společně. Jen pro zajímavost uvedu, že jejich první album Who’s That Knocking bylo nahrané v roce 1965 za 75 dolarů a podíleli se na něm muzikanti jako mandolinista David Grisman nebo banjista Lamar Grier.

“Někdy v sedmdesátých letech jsem poprvé začala poslouchat Hazel a Alice,” takto můžeme začít vyprávění Laurie Lewis a hledat kořeny rozhodnutí nahrát album, které by mělo být poctou těmto dvěma ženským bluegrassovým pionýrkám. “Od té doby jejich nakažlivé melodie skákaly v mé hlavě. Byly skvělé písničkářky, které psaly nejen standardní různorodé příběhy o zhrzených milencích a milenkách končící zlomenými srdci, ale též braly do úvahy specifický ženský pohled na problémy sociální spravedlnosti, všechno s hlubokými kořeny v tradiční hudbě. A taktéž si vybraly nádherný materiál z vnějších zdrojů jakými byli Bill Monroe nebo Carter Family.”

Laurie Lewis také není novickou na bluegrassových pódiích. Pochází z Kalifornie a tam i začínala svoji hudební kariéru. Kalifornie patřila v tom období k progresivně podnětným prostředím, a tak se nikdo nedíval zvláštní optikou na ženu s houslemi, která doplňuje folkové a bluegrassové kapely. A když už hudebně dorostla, stala se společně s Kathy Kallick spoluzakladatelkou ženské formace Good Ol’ Persons. Taktéž zde se projevila jako originální písničkářka. Je to však univerzální a všestranná hudebnice, a tak se jako kontrabasistka objevila například i v jazzové kapele Golden Age Jazz Band. V současnosti působí nejen jako sólistka, ale také často hraje po boku mandolinisty a zpěváka Toma Rozuma (svého životního partnera, pozn. překl.) a je leaderkou kapely The Right Hands. A právě s ní nahrála svůj poslední titul věnovaný dvěma výše uvedeným písničkářkám.

“Myslím si, že to byl nápad Toma Rozuma, abychom nahráli poctu Hazel a Alice a ten nápad vypadal úplně přirozený a samozřejmý od momentu, jak ho vypustil z úst. Všichni v Right Hands jsme to hned přijali a pustili jsme se do práce. Poslouchali jsme a vybírali kombinace našich oblíbených písní a odkrývali klenoty z jejich repertoáru. Potom přišla zábavná část – sedli jsme si a hledali vlastní cestu k tomuto materiálu. Projekt byl potěšením od začátku až do konce. Nedokážu si představit, proč to nikdo neudělal předtím!”

Tak jako se doba posouvá dopředu, tak se posouvá i hudba a může být skvělým porovnáním poslouchat staré nahrávky Hazel a Alice a nová zpracování Laurie Lewis a její kapely. Na projektu se nachází čtrnáct písní, jež jsou průřezem tvorby dvou žen, které se zapsaly velkými písmeny do bluegrassových kronik. Zvuk celého alba je svěží, plný a moderní, navzdory tomu zůstává věrnou monografií s úctou k tradici a době, kdy skladby vznikaly. Nacházejí se zde tradičnější Cowboy Jim, Who’s That Knocking anebo Darling Nellie, smutnější Working Girl Blues se silným sociálním prvkem nebo vokálně nadupané James Alley Blues. S ohromným citem a moderním feelingem je udělaná i skladba Mamma’s Gonna Stay, kde se na dobro představil Michael Witcher. K pomalejším chuťovkám pak patří i Farewell My Home. Ke gospelové tradici odkazuje Let That Liar Alone, kde si kapela s chutí zazpívala při ragtimeové kytaře. A nesmím zapomenout na vyvrcholení alba v podobě vokální skladby Pretty Bird, kde se objevila jako host populární zpěvačka Linda Ronstadt.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)