CD: Leftover Salmon – The Nashville Sessions

(P,C-1999, Hollywood Records, HR-62142-2, total time 58:44)

Midnight Blues / Lovin´In My Baby´s Eyes / Dance On Your Head / Are You Sure Hank Done It This Way / Five Alive [ instrumental ] / Breakin´Thru / Lines Around Your Eyes / It´s Your World / On The Other Side / Troubled Times / Another Way To Turn / Up On The Hill Where We Do The Boogie / Nobody´s Fault But Mine

MARK VANN banjo, 5-string dobro / VINCE HERMAN vocals, guitar, National / TYE NORTH bass / DREW EMMITT vocals, mandolin / JEFF SIPE drums, percussion

Guests: DEL McCOURY vocal (1) / RONNIE McCOURY mandolin (1) / TAJ MAHAL vocal and dobro National (2) / SALLY VAN METER dobro (2), electric lap slide (4) / JERRY DOUGLAS dobro (6, 10) / BELA FLECK banjo (3, 12) / EARL SCRUGGS banjo (5) / RANDY SCRUGGS acoustic guitar (4, 5, 8), organ (4) / REESE WYNANS piano (3), synthesizer (8), organ (6, 8, 9, 11, 12) / JEFF COFFIN soprano sax (3) / WAYLON JENNINGS vocal (4) / JOHN COWAN vocal (10), harmonies (6, 8, 9, 11) / SAM BUSH fiddle (4, 10), harmonies (10) / JEFF HANNA washboard & cymbal (5) / LUCINDA WILLIAMS vocals (7) / JO-EL SONNIER accordion (7) / JOHN POPPER harmonica (9) / JOHN BELL vocal and National (13)

Kdysi prý žil jeden učený muž, Rabbi Akiba, který na všechno, co mu kdo řekl, odpovídal: „To už tady bylo, to je staré.“ Pokud by žil i dnes a slyšel album, které vám chci představit, musel by říct: „To tady ještě nebylo.“

Na začátku cesty vedoucí k uvedenému projektu byla coloradská skupina Left Hand String Band, po jejíž nedlouhé existenci zůstalo jediné album Get Me Outta This City (1991, Brewglass Records 2001). Skupina hrála progresivní bluegrass z autorské dílny vůdčí osobnosti formace, multiinstrumentalisty a zpěváka Drewa Emmitta. Ale pouhým progresivním bluegrassem na začátku 90. let nebylo snadné zaujmout. Převážná část nové generace bluegrassového publika obracela svoji pozornost spíše k neotradicionalizmu (což je charakteristické pro celou poslední dekádu 20. století) a naopak modernisté měli ještě příliš v paměti naprosto nedosažitelný sound zaniklých New Grass Revival, který sloužil jako etalon při srovnávání.

Netrvalo dlouho, vznikla skupina nová a pod názvem Leftover Salmon začala produkovat hudbu s širokým přesahem stylů, kterou samotní členové této formace označovali jako „Polyethnic Cajun Slamgrass“. Z původního Left Hand String Bandu zůstali jádrem kapely Drew Emmitt (sólový zpěvák a mandolinista, který však na některých projektech hraje též na kytary, housle a flétny) a Mark Vann (akustické i elektrické banjo, kytara, dobro, zpěv), posíleni Vince Hermanem (kytara, zpěv), dalším ze členů, kteří setrvali v nově vzniklé formaci až do dnešních dnů.

Zbytek kapely už tak stabilní nebyl, a tak se na jednotlivých deskách setkáváme s různými jmény, vždy se ale jedná o velmi zdatné hudebníky, kteří výrazně obohacují celkový zvuk.

Skupina Leftover Salmon má dosud na svém kontě čtyři desky (pozn.: údaj je vztažen k době vydání popisovaného alba). Už v roce 1992 (tedy záhy po svém vzniku) nahrála titul Bridges To Bert, na kterém výrazně převládá vliv ze stylu cajun (především díky excelentnímu akordeonistovi Joe Jogerstovi), v roce 1994 vznikl „živák“ Ask The Fish z vystoupení ve Fox Theatre v coloradském Boulderu (obě tyto desky vyšly na značce Whirled Beets Records), v roce 1997 přešla skupina pod firmu Hollywood a vyprodukovala alba Euphoria a o dva roky později The Nashville Sessions. A právě tahle deska je zajímavá hned z několika aspektů. Především dokazuje svým obsahem, že dosud ne všechny možnosti v oblasti progresivní hudby na bázi bluegrassu už byly nalezeny a realizovány, fanouškům minulých progresí poskytuje možnost částečného návratu k oblíbenému soundu s novým materiálem a konečně některým dramaturgům a hudebním režisérům boří zkostnatělé pravdy o tom, co lze a co ne aplikovat společně na jednu řadovou desku.

Naberte plnými hrstmi bluegrass, cajun, „latinu“, rock, country, folk a blues, zamíchejte to a zkonzumujte. Ve většině případů by taková směs připomínala „med s cibulí“ z receptů našich babiček na léčení spodních cest dýchacích. Neplatí to ale pro album The Nashville Sessions! Pestrý propletenec hudebníků a stylů (zdánlivě neslučitelných) zde nejen že nevadí (a to dokonce ani při prvním poslechu), ale je ku prospěchu celkového dojmu z desky, pochopitelně, že především u moderně orientovaných posluchačů, kteří akceptují fakt, že bluegrassové kořeny zde nehrají až tak rozhodující roli. Zdá se neuvěřitelné, že lze dramaturgicky poskládat takové hudební „puzzle“ z několika krabic bez újmy vkusu a album se vymyká běžnému úzu (kromě samotné skvělé muziky) i tímto.

Skupina Leftover Salmon zde hraje v obsazení Drew Emmitt (mandolína, zpěv), Mark Vann (akustické a elektrické banjo, 5-ti strunné dobro), Vince Herman (kytara, National, zpěv), Tye North (baskytara) a Jeff Sipe (bicí). Účinkuje zde ale také řada hostujících významných instrumentalistů a vokalistů.

V úvodním Midnight Blues uslyšíte více bluegrassového základu než ve většině následujících skladeb a tento pocit umocňuje na sólový zpěv přizvaný Del McCoury i mandolína jeho syna Ronnieho. Svižnou „odpichovku“ z pera Drewa Emmitta (stále autorsky nejplodnějšího člena kapely) s ostrým tenorem v duchu Billa Monroea vystřídá skladba Lovin´In My Baby´s Eyes se šeptavým, „nemocným“ hlasem černošského multiinstrumentalisty, legendy z oblasti jazzu, blues, rocku a reggae, Taj Mahala, který se doprovází na dobro National, zatímco klasické dobro „obsluhuje“ Sally Van Meter. Navazuje divoká, nefalšovaná samba Dance On Your Head, která by uspěla i na festivalu v samotném Riu, byť jsou jejími autory Američané Herman a Vann. Znalci neomylně rozpoznají v ostatních nástrojích banjo v rukou Bély Flecka, střídajícího v sólu piáno (Reese Wynans). Neschází ani soprán saxofon (Jeff Coffin), za zvláštní zmínku však stojí vynikající sólo na lap steel (bohužel nerozepsané).

V další skladbě Are You Sure Hank Done It This Way účinkuje jako sólový zpěvák její autor, jeden z nejvýraznějších „nashvillských rebelů“ 70. let Waylon Jennings, který ovlivnil směrem ke stylu „outlaws“ i sound této skladby, podporován houslovými vyhrávkami Sama Bushe a nádherným sólem na elektrický lap slide Sally Van Meter.

Pro bluegrassové posluchače nebude problémem určit už po prvních tónech páté skladby Five Alive (autor Mark Vann), že zde hraje na banjo jako host Earl Scruggs. Rychlá instrumentálka (jediná na desce) je sice nová a neznámá, ale pokud vám zvukem připomíná projekty skupiny Nitty Gritty Dirt Band – Will The Circle Be Unbroken (ať již ten slavný třídeskový komplet z roku 1972 nebo Vol.2 z roku 1989), potom stačí nahlédnout do bookletu a bude vám to jasné. Earla doprovází na akustickou kytaru jeho syn Randy (mimochodem producent celého projektu) a také Jeff Hanna z NGDB na washboard a cymbal. Jinak, i když je tato instrumentálka zahrána precizně, je to současně jediná skladba, kterou bych na desce klidně oželel.

Ačkoli vše dosud představené je velmi dobré, album obsahuje také skladby zcela mimořádné. První z nich je více než pětiminutová Breakin´Thru. Její autor Drew Emmitt se od dob Left Hand String Bandu úžasně pěvecky vypracoval. Zdá se to být neuvěřitelné, ale zabarvení jeho hlasu, až na mírný „nosový“ přízvuk, se blíží hlasu Johna Cowana. A protože ten zde zpívá také, máte v harmoniích pocit, že slyšíte dva Cowany současně (jednoho „nosového“, jednoho „hrdelního“). Aby to nebylo málo, skladbu výrazně umocňuje nádherné, dravé, útočné dobro. Tento silový, energický, „palcový“ styl hry umí na světě jediný hráč – Jerry Douglas. Třemi slovy – newgrass jako víno!

Následuje moderní cajun (tedy současný cajun s výrazným country-rockovým „spodkem“) se zpěvačkou Lucindou Williamsovou. Písničku Lines Around Your Eyes si sama složila. Když jsem ji poslouchal asi potřetí, uvědomil jsem si podobnost jejího hlasového projevu se zpěvačkou Martinou Ženožičkovou (nyní Drážnou?) ze severomoravské skupiny Blue Dogs. Těžko říct, pro kterou z nich je toto srovnání poctou, protože obě zpívají skvěle.

Od cajunu se s další skladbou It´s Your World přenesete k art rocku a máte pocit, že posloucháte Dire Straits s Emmittem a Cowanem. Neschází ani knopflerovská kytara (ovšem v rukou Vince Hermana), ani prostorový zvuk elektrických varhan a synthesizeru (Reese Wynans). Za celou dobu, od začátku desky až do konce, vám ani na mysl nepřijde, že by zařazení tak různorodých skladeb bylo úletem dramaturga. Platí to i o této rockově laděné lahůdce.

Devátá On The Other Side je svým zvukem a aranží jako vystřižená ze sólového alba Johna Cowana (myšlena je zde deska z roku 1999, recenze zveřejněna zde na webu 28. 9. 2005). Že i zde John Cowan zpívá a na klávesy hraje Reese Wynans (účinkuje i na desce Cowana) bych snad ani nemusel zdůrazňovat. Ostatně John Cowan na tomto projektu tak hojně neúčinkuje náhodou. O kapele Leftover Salmon totiž už dříve v jednom rozhovoru prohlásil, že se mu líbí, a že se asi ze všech současných kapel nejvíc blíží k pokračování a tradici New Grass Revivalu.

Doslova perlou na představovaném albu je více než devítiminutová skladba Troubled Times (autorem je opět Emmitt) s houslemi a vokály Sama Bushe a dobrem Jerryho Douglase. Akustické i elektrické banjo obstarává Mark Vann, vynikající mandolínu Emmitt a s ostatními členy Leftover Salmon dostává instrumentální složka bluesově laděné písně s nadstandardní stopáží punc nenapodobitelnosti. Obzvlášť poté, co si posluchač uvědomí všechny jemné nuance na každý nástroj, širokou paletu drobností a improvizačních vsuvek. Všemu vévodí sólový zpěv Emmitta a Johna Cowana a v harmoniích naprosto charakteristický a nepřekonatelný dvojhlas Cowan-Bush. Fanouškům New Grass Revivalu, kteří se k desce dostanou, doporučuji vychutnat si tuto skladbu několikrát po sobě, protože když při prvním poslechu končí, budete mít pocit, že je to brzy! Kdyby celé album nepřineslo nic jiného zajímavého (a ono přineslo!), stálo by za to desku mít!

Obáváte-li se, že zbytek alba bude ve srovnání s nejlepší skladbou fádní, obáváte se zbytečně. Another Way To Turn je také v duchu již zmíněného alba Johna Cowana, který zde ovšem zpívá „pouze“ harmonie k sólovému Hermanovi. Rockový základ realizují členové skupiny Leftover Salmon posíleni klávesami Wynanse.

Předposlední písničku Up On The Hill Where We Do The Boogie patrně znáte už z dřívějška, rozhodně ti z vás, kdo mají desku Johna Hartforda Aereo-Plane (1971, v reedici na CD od roku 1997, Rounder 0366). Těžko srovnávat zda je lepší původní Hartfordova akustická verze nebo tato „tvrdší“.

Komplex skladeb uzavírá klasické blues Nobody´s Fault But Mine (autorkou je Nina Simon) s typickým hlasem i projevem Johna Bella, který se doprovází na National. Je to uklidňující závěr alba jinak plného energie.

První dvě desky skupiny Leftover Salmon se neshánějí snadno (ovšem ujišťuji vás, že by si také zasloužily bližšího představení). Tituly Euphoria a The Nashville Sessions ale vydala společnost, která je u nás známější a dostupnější (vyšlo zde například v reedici na CD vůbec první album skupiny New Grass Revival), a tak věřím, že si některá z těchto dvou desek najde cestu také k českým posluchačům, kteří obdivují hudbu bez hranic.

Příznivcům progrese se na této desce dostává dostatečného množství hudebního materiálu, který stojí za pozornost a bližší studium.

(Údaje v recenzi jsou vztaženy k říjnu 2000. Dnes, v roce 2005, má skupina na svém kontě již více alb, z toho jedno živé. A bohužel, banjista Mark Vann již nežije.)
Milan J. Kalinics, Brno, říjen 2000, říjen 2005