Runnin Water / I Got Mexico / Darned If I Dont Danged If I Do / Common Man / Ready for the Times to Get Better / Dixie Road / You Can Have Her / Boogie Grass Band / Digging Up Bones / Do You Want To Go To Heaven / Don´t Close Your Eyes / Rose Garden / Last Date

Carolina Road: Lorraine Jordan (mandolin, lead and tenor vocals), Ben Greene (banjo, bass vocals), Josh Goforth (fiddle, baritone vocals), Tommy Long (guitar, lead vocals), Jason Moore (bass), Brad Hudson (dobro, lead vocals) /

Pokud bych měl ohodnotit tohle album na první poslech, asi bych řekl, že přesně splňuje moje očekávání. Je svěží, nápadité, s krásnými sólovými zpěvy a vícehlasy, nabité energií, drivem a množstvím starého materiálu přeoraného čerstvě nabroušeným pluhem. Někdo by možná nadával, plival oheň a síru, že je to prachobyčejná komerce, ale myslím si, že ve své podstatě si tohle album ani na nic jiného nechce a nepotřebuje hrát.

Přiznám se, že jsem vyrůstal na country hudbě a když jsem ještě jako mladé divácké ucho chodil po různých festivalech, country mě chytala za srdce nejvíc. Byl jsem tak na jedné akci, kde měla vystoupit bluegrassová kapela Fragment a nevěděl jsem, co to ten bluegrass je. Tak jsem se zeptal jakéhosi „muzikanta“ a ten mi odpověděl, že to je hudba, při které ho po půlhodině poslouchání začne bolet hlava. Dnes by už ode mě za to asi dostal pěstí, ale tehdy jsem to překousl a přestože mě hudba Fragmentu se Svaťou Kotasem, Heňou Novákem a Jankou Dolákovou okouzlila, ještě proteklo hodně vody dolů Váhem, než jsem se dostal k jejímu systematickému poslouchání.

Bluegrass a country hudba pocházejí ze stejných kořenů, a když lidé ještě příliš nespekulovali, co to vlastně hrají, se tyto proudy výrazně doplňovaly. Až se nakonec rozešly. Navzdory tomu můžeme i dnes vidět, jak se country zpěváci obklopují bluegrassovými muzikanty a naopak bluegrassáci si to nechávají natřít od hudebníků country. A tak přišla Lorraine Jordan se svou partou a nahráli album, na kterém uslyšíme klasické country písně, z nichž se mnohé vyšplhaly na čelo hudebních žebříčků, oblékli to do bluegrassového šatu a zabalili do přítomnosti hvězdných country zpěváků. A máme tu Country Grass.

Lorraine Jordan můžeme klidně nazvat ostřílenou zametačkou koncertních pódií. Korektně u ní nebudu uvádět věk. Pochází z pobřeží Severní Karolíny, kde byla odkojená a vychovaná na bluegrassové hudbě. Vystupovala už několik roků, když v roce 1998 zasedla do čela klanu s názvem Carolina Road, který si vytvořila. Taktéž měla prsty i ve zformování seskupení bluegrassových hudebnic a zpěvaček s názvem Daughters of Bluegrass. Její vizionářství v této neformální kapele se odrazilo v mnohých oceněních. Ty sbírá i samostatně, když letos získala ocenění „Ženská tradiční zpěvačka roku“. V grassovém zákulisí ji přezdívají Dáma tradice. Navzdory tomu má ale úžasný cit pro hledání nových cest, pro inovaci a intuici, pro tvorbu zajímavých projektů.

A přesně tohle můžeme říct o albu Country Grass, které hudebně podpořila svojí partou s názvem Carolina Road. Není to ale jenom snůška převzatých country písní, které si chlapi pohvizdují na ulici, ale je to kolekce podpořená množstvím hostů, kteří, kdyby se společně vydali na turné s tímto projektem, by zaplnili i londýnský dvojpodlažní autobus, a to by ještě museli vyhodit kontrabasistu, aby si za nimi zaběhal. Fíha, dlouhá věta. Tím pádem je na tomto albu úžasná vokální rozmanitost a u vícehlasů mám euforické pocity jako po použití nějakého prostředku, po kterém je člověk vysmátý a přitom ani neví proč. Drtivá většina skladeb je v rychlejším tempu. Je tu jenom jeden čistý slaďáček s názvem Don’t Close Your Eyes, který procítěně nazpívali Jesse Keith Whitley a Tim Cifers. Nejednou mě ohromují instrumentální výkony hudebníků. Především mě velmi oslovil styl banjisty Bena Greena a houslisty Joshe Gofortha. Díky úžasným tahům smyčce jsem se zamiloval do skladby Ready for the Times to Get Better, kterou zazpívala Crystal Gayle. Ačkoli se poprvé s touto písní objevila už v roce 1978, a skladba je tedy starší než já, v podání Carolina Road má stále obrovskou sílu oslovit současné fanoušky. Takhle bych tady mohl vyprávět o každé skladbě. Je to velmi příjemný mix country klasiky. A proto určitě doporučuji poslechnout si i nestárnoucí hit Rose Garden. Ani jsem nemyslel, že se dá zpracovat v bluegrassu. Ale podařilo se to.

Množství známých jmen, hromada hitů, spousta zábavy a hlavně hojnost vzpomínek. Přesně to nabízí album Country Grass. A tím pádem dávám palec nahoru.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)