CD: Minaret – Minaret 2

(P/C-2010, Swabian Records SVR1001, celkový čas 44:58)

SVÍTÁNÍ (Radek Valenta – Václav Mišík) / MĚL BYCH MÍT ROZUM (Radek Valenta) / NEJDÝN (Chuck Berry – Michal Kovács)) / ŠPATNEJ CHLAP (Radek Valenta) / DANAJSKEJ DAR (Radek Valenta) / SMOLAŘ (Traditional – Radek Valenta, Václav Mišík) / TAKE FIVE [instrumental] (Dave Brubeck) / ČERNOBÍLÝ SVĚT (Sváťa Šváb) / HVĚZDY (Jiří Znamenáček – Jiří Znamenáček, Radek Valenta) / JEN SE DÍVÁM (Traditional – Michal Kovács) / POBŘEŽNÍ ROMANCE (Radek Valenta) / POHODOVÝ BLUES (Traditional – Zdeněk Pajskr) / UKOLÉBAVKA PRO TEBE (Radek Valenta)

MINARET: RADEK VALENTA – kytara, zpěv, vokály / JIŘÍ ZNAMENÁČEK – kontrabas, zpěv, vokály / PETR KOLLÁR – foukací harmoniky, vokály / PETR PODOBA – mandolína, mandocaster, brumle, vokály / PAVEL PÁNEK – dobro, vokály / MIROSLAV ŠTEFL – banjo, vokály

SPECIÁLNÍ HOSTÉ: JOSEF MALINA – housle (2, 6, 13), viola (13) / JAROSLAV DOBNER – klávesové nástroje (9), vokály (5, 9) / SVÁŤA ŠVÁB – kazoo (4), vokály (4) / PETR ŽÁK – bicí (2, 4) / PAVEL PEŠATA – akustická kytara (4) / JIŘÍ ŽÁK – saxofony (4) / KVĚTA KREJČOVÁ – perkuse (1, 5) / MICHAL CÁDRA – akordeon (4) / MARTIN STEHLÍK – irská flétna (5)

Nahrávání, zvuková režie, mastering: Svaťa Kotas v únoru – červnu 2010. Vydáno ve spolupráci se serverem bgcz.net nezávislým vydavatelstvím Swabian Records v červenci 2010.

O desce, kterou jako svoje druhé album vydal Minaret letos v červnu, se v teoretické rovině mluvilo už v době, kdy jsem kapelu slyšel poprvé živě, v létě před pěti lety. Skupina sice již tenkrát disponovala značným interpretačním i tvůrčím potenciálem, přesto odložení realizace výsledné nahrávce prospělo, a to jak obsahové stránce, tak provedení. Kapela stabilizovala svoje obsazení (v současném hraje od května 2008), díky velkému počtu vystoupení se výborně sehrála a pódiově dozrála, v posledních dvou letech maximálně využila všech muzikantských předností jednotlivých členů a především si na základě příznivých reakcí publika i přízně dramaturgů, zařazujících Minaret opakovaně do programů často i těch nejvýznamnějších festivalů, upevnila povědomí o tom, že její pojetí muziky je u nás správnou cestou.

Minaret náleží do velké rodiny skupin bluegrassových. Patříte-li však k puristům, případně k publiku, které s nadšením a nehraným obdivem ochotně poslouchá nesčíslněkrát zahrané bluegrassové standardy, a zpravidla nesčíslněkrát stejně, a všechny ty „creeky“ a „breakdowny“, pak se vám muzika na této desce příliš nezavděčí. Naštěstí! Její obsah je totiž ve většině případů původní a ze standardů tady s českým textem uslyšíte jediný, a to ještě svým původem ne bluegrassový. Kapela se repertoárem i projevem výrazně odlišuje od průměru, se kterým se řada českých protagonistů tak ochotně smiřuje nebo spokojuje. Za hlavní přednosti slánského Minaretu, jehož historie sahá až do roku 1994, osobně považuji český materiál, odvahu kombinovat různé hudební styly, a zejména zřetelnou svéráznost a jedinečnost.

Nahraný materiál na albu působí po hudební stránce zdánlivě jako pestrá, avšak nesourodá kolekce. Ve skutečnosti se ale jedná o neobyčejně konzistentní projekt, navzdory tomu, že jsou tady v různých poměrech namíchány bluegrassové, folkové, countryové, jazzové, popové a rockové ingredience a v jednom případě dokonce čisté akustické ska. Bohatá nabídka jinak obtížně slučitelných hudebních vlivů zde nejenže nevadí, ale co víc, dává hudbě Minaretu obecně onen přívlastek originality a nenapodobitelnosti, který jsem zmiňoval. Za jiných okolností by se z výsledku snadno stal hudební kýč. O to zajímavější a pozoruhodnější je tady stále naprosto zřejmý progresivní bluegrass, který je pouze ve výsledném provedení uvedenými vlivy ochucován za kolektivního souznění všech hudebníků. Muzikanti kapely odvažují jednotlivé příchutě citlivě, nesnaží se o jejich převahu a vytvoření nového hudebního derivátu. Tak, aby podstata bluegrassu zůstávala nadále tím hlavním a převládajícím.

Z vlastní zkušenosti musím říct, že Minaret je na scéně dravější a živočišnější než na hodnocené nahrávce. S tím je ale možné setkat se také u skupin mnohem známějších. V minulosti se to tradovalo o New Grass Revival (a vzácné záznamy z koncertů to dokládají), pro ty později narozené je to třeba formace Infamous Stringdusters (a její bratislavský koncert v červnu 2008) a řadu příkladů bychom mezi těmi nejlepšími našli také u nás. A tak se vůbec nebráním představě, že potenciálně Minaret 3 by mohla být jednou z mála českých desek „on the stage“. Ale to zatím jistě není aktuální, a proto se vraťme k letošní novince, která ostatně také nebyla nahrávána v klasickém studiovém prostředí, ale „at home“, v improvizovaném studiu v domácnosti Pavla Pánka. Posluchač to pochopitelně nepozná, technická stránka projektu totiž nese rukopis zvukaře perfekcionisty Kotase, podobná praxe byla u bluegrassových desek uplatněna už vícekrát a nikdy to nebylo na škodu věci, spíš naopak.

Písničky na albu jsou opatřeny vesměs českými texty. Příběhy, které jsou jejich prostřednictvím vyprávěny, nepostrádají mnohdy jistou folkovou poetiku, jejich jazykové prostředky zase naopak odpovídají spíše drsnější rockové uzanci. Uslyšíte v nich žel také hojnost nespisovných výrazů, jako například „zpívaj, chovaj, malej, jinej, divokej, špatnej…“. Při hlubší analýze textového materiálu zjistíte, že se s výjimkou Sváti Švába a Jirky Znamenáčka dopouští těchto slov v podstatě všichni ostatní autoři textů. V ojedinělých případech tak poněkud účelově řeší problém lehkých a těžkých dob, což akceptuji s těžkým srdcem, neboť to se dá obejít jinak. Dalším důvodem je skutečnost, že v případě Minaretu by přísně korektní jazyk působil vzhledem k hudebnímu materiálu poněkud nepřirozeně, což použití kritizovaných výrazů v některých momentech do jisté míry omlouvá, ale asi nejpravděpodobnější příčinou je hovorový jazykový úzus domácího regionu skupiny. Minaret však nemá zapotřebí stavět svoji image na jazykových odlišnostech od spisovné češtiny (jako například Pavel Dobeš), a protože už dávno není kapelou regionálního významu, měli by být v budoucnu autoři textů pro Minaret v používání těchto výrazů střídmější.

V jiných případech bych byl k jazykové vybavenosti písniček mnohem kritičtější, kdyby, a to chci zdůraznit, při poslechu použité výrazivo nějakým způsobem zásadně vadilo. Kupodivu nevadí, naopak podtrhuje často dějový obsah, případně původ originálu a dobu vzniku převzatých skladeb. A abych byl objektivní, musím dodat, že zde najdete i texty jazykově čisté.

Z hlediska obsahu mají některé písničky pro vnímavého posluchače hlubší filozofující podtext, v jiných je dostatečně obsažena jak lyrika, tak jisté chlapáctví, přímočarost běžných lidských osudů i jinotaje, pocity a city. Budete-li je při poslechu vnímat tak, s jakým úmyslem byly psány, uvědomíte-li si jejich základ a přistoupíte k nim z této perspektivy, budou vám mnohem liběji znít a nezapřou tak ani jistou lidovost, ani přirozenou zpěvnost. Myšlenky v nich nejsou překomplikované ani přehnaně intelektuální a jejich význam je snadno pochopitelný. Na druhou stranu však nejsou infantilní, ani naivní, a to dokonce ani ty opisující zcela citové záležitosti. To jsou všechno klady, jichž se v případě nahrávek jiných formací dosahuje zpravidla dosti obtížně.

Na albu je několik skladeb, které mají ambice stát se hity. Ale hity nevznikají plánovitě. Vznikají spontánně, na základě oblíbenosti u posluchačů. To by se však v dostatečně početné míře musely dostat k jejich uchu, což je u desky, která vychází v malém nákladu bohužel nepravděpodobné. Jinak řečeno, z písniček Nejdýn, Špatnej chlap, ale především ze skladeb Danajský dar a Ukolébavka pro tebe se zlidovělé superhity typu Křesťanovy Panenky patrně nestanou, byť by si to pro svoji jednoduchou silnou melodii, text a zpěvnost zasloužily. Patří ale na albu k mým favoritům.

Přesto minimálně jedna skladba už hitem je. Na desce zaujímá šestou pozici a jedná se o Man of Constant Sorrow, opatřený českým textem a názvem Smolař. Poupravím však drobnou nepřesnost v poznámce k písničce na bookletu. Nejedná se o bluegrassový tradicionál, ale o tradiční americkou lidovou píseň z repertoáru slepého kentuckého houslisty Dicka Burnetta, zaznamenanou původně v Burnettově zpěvníku jako „Farewell Song“ v roce 1913. Muzikologové dodnes nevypátrali zcela jednoznačně původ písně, neboť ani Burnett sám si nebyl jistý, zda se jedná o jeho nebo o převzatou píseň. Je mnohem pravděpodobnější, že baladu od někoho slyšel a s upraveným textem si ji přizpůsobil do svého repertoáru, neboť se hodila k jeho handicapu (slepotě). Podle některých folkloristů se jedná o velmi starou píseň šířenou tak, jak bývalo v těch dobách i místech obvyklé, tedy bez notového zápisu, jenom odposlechem z jednoho lidového hudebníka na druhého. Téměř zapomenutý song se dostal znovu na výsluní díky užití jako ústřední melodie úspěšného filmu O Brother, Where Art Thou? v roce 2000.

Ale také další skladby na desce mají své kouzlo. Černobílý svět vypůjčený z repertoáru slánské punkrockové kapely Totální nasazení, či stokrát opěvovaný námět rozchodu oblečený do sametu něžné melodické linky v písničce Hvězdy, téma nevěry a důsledků přistižení „in flagranti“ v Jen se dívám s dravou melodií nebo Pobřežní romance s houpavým rytmem, evokující pocity bezstarostného plážového povalování, přičemž je jedno, zasadíte-li si je do slunného Řecka nebo kamkoliv jinam.

Skladba Špatnej chlap je úkrokem od bluegrassu, a to úkrokem značným a vzhledem k bluegrassové podstatě kapely i nečekaným. V posledních deseti letech se ale inovaci a novým nápadům i v tak konzervativním stylu, jakým je bluegrass, meze nekladou. Použití různých stylových prostředků a jejich mísení se používá stále častěji a je to ve většině případů ku prospěchu muziky, která má šanci vyvíjet se, pokračovat a především oslovovat i příznivce jiných žánrů. Skupina Minaret zde spolu s hosty nahrála líbivý song ve stylu akustického ska.

Na sedmé pozici najde posluchač desky patrně nejznámější skladbu z repertoáru jazzového kvarteta geniálního pianisty Dave Brubecka, kterou ve skutečnosti napsal altsaxofonista Paul Desmond. Experimenty s taktováním skladeb provázely značnou část Brubeckovy hudební kariéry, a tak i Take Five má atypický rytmus 5/4. V podání Minaretu velmi pěkný kousek dokládá, že formace se nevyhýbá v poslední době ani propracovaným a obtížným instrumentálkám.

Každý majitel desky určitě ocení instrumentální projev všech zúčastněných hudebníků a jejich souznění. Kapela disponuje třemi výraznými sólisty, jejichž přednosti prolínají nahrávkou od začátku do konce a v každé etapě poslechu jsou schopni překvapovat. Nejvýraznějším nástrojem na přenášení hudebních emocí k posluchači je bluesová foukací harmonika Petra Kollára. V některých momentech by si možná bluesové nálady zasloužila ještě krapet víc, ale to je otázka vkusu nebo spíše mých osobních pocitů. Každopádně není u nás mnoho takto zdatných hráčů na nástroj, kterému cestu k uplatnění v bluegrassové muzice, do jisté doby nepřátelské k vnějším vlivům, prošlápnul fenomenální Charlie McCoy (a mnohem později nemnozí další). V sestavě Minaretu jde o jeden z nejcharakterističtějších zvukových prvků a jeho úloha na desce je nezastupitelná a pro mne osobně v jistých momentech až fascinující.

Druhým z neméně pozoruhodných instrumentalistů v sestavě je Pavel Pánek. Ten kromě jiného patří k velkým znalcům country music a bluegrassu a jako producent se už dříve podílel na několika zajímavých projektech. Je tedy přirozené, že se role producenta ujal i v případě desky Minaretu, jehož členem je v současné době dva a půl roku. Ale zpět k jeho hudebnímu vkladu do nahrávky a k celkovému přínosu pro Minaret obecně. Ačkoli je jeho původním vzorem jednoznačně Mike Auldridge (který svou genialitou inspiroval celou generaci dobristů), což je zřetelně slyšet především v písničkách zařazených do repertoáru kapely ze zlatého fondu Seldom Scene (byť prapůvod těchto skladeb je ve skutečnosti jinde), v jiných skladbách se od svého vzoru téměř odpoutává a používá vlastní neotřelé licky a především někdy až nečekaně svižné rolly. Pavlův instrumentální projev zde často vytváří pocit pnutí a neklidu, což je nádherný rys jeho hry, se kterým se posluchač běžně nesetká. Pavel totiž nechává některá sóla v závěru jakoby hudebně otevřená. Zní to provokativně a právě toto vytváří ten obtížně definovatelný pocit jakéhosi druhu synkopace. Každopádně si jeho hra, ke které pochopitelně přispěl i zakázkově vyrobený nástroj s kvalitním zvukem, zaslouží bližšího studia a pozornosti.

Bluegrass je bytostně spojen s pětistrunným banjem (byť to v některých derivátech už není tak bezpodmínečně nezbytné), je to jeho nejcharakterističtější nástroj. Právě na postu banjisty se v posledních několika letech v Minaretu relativně dost často střídalo. Tercii hlavních sólistů kapely nyní doplňuje Míra Štefl, který kromě postavy oslňuje stejně impozantní hrou na toto „páté dítě bluegrassu“. Disponuje dynamickým timingem a také on je v řadě momentů v celkovém soundu kapely nenahraditelný. Při jeho výběru měl zbytek formace na jaře roku 2008 jednoznačně velice šťastnou ruku. Musím přiznat, že nedovedu zatím definovat jednoznačně jeho hudební vzor, domnívám se ale, že to nebyl jediný mistrný hráč, ale širší paleta banjistů. Vzhledem k již zmíněnému timingu nebudu jistě daleko od pravdy, že na začátku jeho hudební kariéry vycházel přirozeně ze Scruggse respektive z J. D. Crowa. Ale to je samozřejmě jen moje hypotéza.

Tyto výrazné sólisty doplňuje racionální mandolína Petra Podoby, střídající obě hlavní úlohy tohoto nástroje, tedy jak rytmickou, tak sólovou. V jistých pasážích vybíhá do zajímavých sól, ale jeho hlavní role zůstává především v rytmické oblasti. Sestavu kapely v nástrojové oblasti doplňuje přesná doprovodná kytara Radka Valenty a důrazný kontrabas Jiřího Znamenáčka. Hudba na albu je pak v detailech dotvářena přizvanými hosty, houslemi Josefa Maliny, irskou flétnou Martina Stehlíka a především v případě skladby Špatnej chlap muzikanty z kapel Totální nasazení, Qjeten a Bezefšeho. Všichni dokořenili desku potřebným a vítaným způsobem, všichni dotvořili sound nahrávky tak, jak Minaret zamýšlel.

Co se týče vokální stránky, zatímco dříve spočívala hlavní tíže sólového zpěvu téměř výhradně na Radkovi Valentovi, v současné době se již využívá u kapely Minaret barevnější vokální palety v podobě hlasů ostatních. Vícehlasy jsou čisté a poněkud vzdálené ideální představě bluegrassového kříženého vokálu. I když zde k těsným harmoniím dochází, ve výsledném efektu se vícehlas od bluegrassu odchyluje patrně nejvíc. Ale stejně jako instrumentální složka i vokální dokládá zkušenosti a nabytou praxi členů Minaretu jak z dřívějších formací, tak z paralelního účinkování jinde.

Booklet desky je zpracován na patřičné úrovni a odpovídá kvalitám i ambicím kapely. Každá hudební skladba má svoji historii, svého autora, svůj vývoj, hudební kontinuitu a příčinu proč je v repertoáru zařazena. Tyhle věci bývají často posluchačům utajeny. Minaret se nechal inspirovat některými zahraničními i českými deskami a booklet obohatil také o tyto informace. Nadstandardní je uvedení všech textů, což je příjemné rozšíření psaného sdělení na bookletech. A svým způsobem inspirativní pro další. Kontrast dětských i současných fotografií jednotlivých členů skupiny je vtipným doplněním ostatního obsahu a ocení je především ti z vás, kteří znají muzikanty Minaretu a jejich mentalitu osobně. Cover je precizně navržen a nenásilně podtrhuje jak jednu z písní, která měla původně být titulní (Černobílý svět), tak název kapely, který, předpokládám, ve většině z vás bude evokovat buď v popředí či v pozadí stojící šachová figura.

Podtrženo, sečteno, druhá deska Minaretu je dobře zpracované dílo a je dotažena na 100 procent ve všech ohledech. Určitě si zaslouží bližší pozornost rozhlasových hudebních redaktorů, ale především těch, kterým je určena – diváků, posluchačů, návštěvníků akcí, odkud je možno kapelu znát, ale i takových, kteří se s kapelou dosud tváří v tvář nesetkali. Minaret může být spokojen. Odkladem realizace a rozšířením repertoáru, synergií všech muzikantů a v neposlední řadě výběrem zkušeného hudebního režiséra a realizátora nahrávky vzniklo na poli českého progresivního bluegrassu další pozoruhodné a netuctové hudební dílo.

Milan J. Kalinics, Brno, říjen 2010

Kde se deska dá objednat?
Tady: