Po čtyřech letech je tu nové CD od naší špičkové kapely Monogram, která je zároveň v našem modrém žánru i evropskou špičkou. Deska vyšla a byla pokřtěná 18.září. V základních rysech má album hodně podobného s tím předchozím – většinu písní přinesl zpěvák a kytarista Jindra Vinkler a hudební hráčské kvality drží sympaticky vysoko i další tři déle-sloužící machři – bratři Jahodové s mandolínou a banjem a Pavel Lžičař s perfektní šlapající i swingující basou. Oproti minulé desce si všimneme i pár rozdílů. Zatímco na té starší je i něco česky zpívaného, nová deska je kompletně anglická. Na minulém CD základní čtveřici doplňuje s houslemi Pepa Malina j.h. (čímž zástupci lesního ovoce získali nadpoloviční většinu), na novince je výraznou posilou nový člen kapely, parádní dobrista Jan Kouba, který převzal po houslích prostor pro dlouhé tóny.

Že budou Jarda a Zdeněk pickovat úžasně, to je už ověřená kvalita, nic jiného jsme nečekali. Na novém albu všechny nástrojové party překvapují výbornými aranžérskými nápady a precizní souhrou. Mrkněme na skvělý exemplář obojího na videonahrávce písně Our Song (od 0:40). Dokonalá práce, i dobro svítí v pěkně melodických pasážích. Na novém albu se mi líbí decentní vokály, které si díky dobrému mixu užijeme v plnějším zvuku než jaký se zadaří na živých vystoupeních.  Jahodí instrumentálky jsou jako vždycky skvělou ukázkou špičkové hráčské zručnosti. Irské motivy, double sóla, netriviální struktury skladeb – toho všeho si tu užíváme dosyta. Jindrovo protáhlé frázování zpěvu v úvodní Cold Story přináší další zajímavou výrazovou polohu. V závěru Forest Creek Zdeněk cituje melodický motiv známý z písně Kamelotu. Tamtéž válí úžasně Jarda, jeho Bélou inspirované ďábelské arpeggio běhy jsou bezva. V písni Christine and Me jakoby autor sympaticky parafrázoval ve sloce melodii i harmonický postup z písně Wayside/Back In Time (např. Thile), v začátku refrénu se objeví část harmonického postupu z Big Sciota. Některé melodické motivy Monogramu jsou silné a při třetím poslechu působí povědomě, jako bychom je už někde slyšeli.

Zajímavá je ta otázka použití jazyka. Kapely po celém světě svému publiku zpívají jeho jazykem, ani by je nenapadlo mu zpívat jinak. Berou za podstatné, aby přenesli všechny nuance v textech bez omezujícího filtru. Karel Gott natočil vysoké desítky alb a víc než 80% z nich bylo v češtině, protože věděl jasně, kdo je jeho publikum. Abba je výjimka potvrzující pravidlo. Monogram tím, že píše a zpívá své nové autorské písně anglicky nás staví před dvojotázku: a) koho vlastně bere za svoje publikum, b) jestli není škoda vrazit mezi sebe a svoje publikum překážku a předávat většině posluchačů slovní poselství svých písní ve formě „ztraceno v ne-překladu“. Snad kluci v Monogramu poznají nebo mají nějakou vnější kontrolu, že jejich anglické texty neoplývají snůškou banalit, jalových frází nebo infantilními větami, což by v mateřském jazyce přece jen poznali. Uklidňující je jejich sebedůvěra, i přes nepřenesené textové poselství se přenáší obrovská kupa skvělé muziky.  Že se Jindra v textech stylizuje do obyčejného (možná i jednoduchého 🙂 lidového týpka, případně do syna rolníka z Tennessee, nám může taky přijít sympatické. Určitě mnohem lepší, než do islámského fundamentalisty.

Každopádně Monogram maká a jede a budeme se těšit na jejich živá vystoupení i s tímto novým materiálem. Držím klukům palce a přeju pořád takovou chuť do tvorby a hraní, kterým nám dávají radost. Čtyři písně z nového CD si můžeme poslechnout na stránkách kapely, celé už slyšeli všichni  podporovatelé projektu na Startovači a určitě je i pro další zájemce ještě dost kusů, které se dají koupit u členů kapely.

Michal Hromčík, Brno