CD: Moody Bluegrass: Nashville tribute to Moody Blues

Bluegrass a bigbít se potkávají odjakživa. Počínaje možná podobnými hudebními prvky, které lze vystopovat v hudbě Chucka Berryho i Billa Monroea – čerpali oba ze stejných kulturních zdrojů. A nekonče nikdy, protože v hlavách a srdcích lidu se hudba naštěstí nezavírá do škatulek. Stejně tak je pochopitelné, že mezi muzikanty se objevují opakovaně snahy spojit bluegrassovou formu s některým kvalitním bigbítovým materiálem. Tak jako krásná ženská zůstane krásná i v jiných šatech, jsou v rockové hudbě silné melodie, kterým bluegrassový kabát neubere, dokonce jim někdy může i velmi slušet. Jako například velmi zdařilý disk, na němž před rokem Larry Cordle a Lonesome Standard Time obdivuhodně zpracovali vybrané písně Lynyrd Skynyrd (legendy jižanského rocku z Floridy). Jednotlivé kousky rockového původu najdete nejen u New Grass Revival, ale také u klasiků modrého žánru. Například Osborne Brothers, Seldom Scene nebo Country Gentlemen upravovali některé původně populární nebo rockové písně tak dobře a úspěšně, že jsou pochopitelně bluegrassovou obcí považované za bluegrassovou klasiku.

Další výrazný projekt kombinující tyto dva prvky se objevil v minulém roce. Parta muzikantů se rozhodla zpracovat celé album písní od jedné z rockových legend 70. a 80. let – Moody Blues. Moody Blues jsou anglická kapela, která vyšla z rhythm & blues, ale tak jako jiní její současníci (tehdy mladí Yes, ELO, Genesis) se vydali dál směrem k složitějším hudebním formám, propracovanějším aranžmá – včetně folkrockových poloh, využití kláves a smyčců. Ještě dnes mají velkou základnu fanoušků a některé jejich silné melodie znáte i z podání českých interpretů a nevíte, že jde původně o Moody Blues. Jednu takovou například zpíval nedávno Náhlovský v estrádě Šárky Vaňkové.

Zmíněné nové album, které katalogy uvádějí na místě interpreta jako Various Artists, mohlo projít kolem bez povšimnutí jako kuriózní počin téměř neznámé kapely. Jenže ta oslovila s nabídkou špičkové hosty – především zpěváky. I tak to na začátku vypadalo málo nadějně. Když oslovili prvního se základní ideou, Harley Allen reagoval: „Těžko, do toho bych nešel“. Pak se nechal přemluvit alespoň k poslechu už natočených základů a změnil rozhodnutí. Když nazpíval svoji první píseň Tim O’Brien, na další oslovené zpěváky zapůsobilo, jak krásně a procítěně to udělal, a rozhodli se vyrovnat s vysoko nastavenou laťkou. A tak se k projektu připojilo několik dalších zvučných jmen a původně snadno přehlédnutelné CD získávalo na ohlasech. Už před jeho uvedením na trh (říjen 2004) používali někteří hudební žurnalisté superlativy jako „nejlepší nahrávka roku“, „adept na příští Grammy“ a podobně.

Na disku s úplným názvem „Moody Bluegrass: Nashville tribute to Moody Blues“ se mezi hosty objeví i prominentní hráči. Na banjo Alison Brownová, Barry Crabtree (Wildfire), kytarista Tim May (Crucial Smith), na housle Stuart Duncan a Aubrey Haynie. Nejvýraznější je ale přínos zpěváků. Jak řekl sám producent alba, toto album není ten běžný případ, kdy zpěvák přijde do studia a bez velkého přemýšlení nějak nazpívá převzatou píseň. Zpěváci podali s náležitou přípravou písně tak, jako by byly odjakživa jejich – s mimořádným citem pro textový obsah, dokonce s omezením vlastních pěveckých manýr. Někteří z nich po nahrání desky přiznali, že je materiál Moody Blues přiměl přemýšlet o jejich zpěvu novým způsobem. Na albu zpívají tedy kromě už jmenovaných O’Briena a Allena také Larry Cordle, John Cowan (4 kousky!) a Jan Harvey (poslední jméno patří manželce producenta Davida H., který kromě toho hraje mandolínu – malá domů, ale pěkná).

Pokud máte nejraději bluegrassovou píseň ve formě: rychlé tempo, tři až pět akordů, jednoduchá struktura, vyplňující známé runy a licky a v refrénu trojhlas, takové se na disku taky najdou. Ale spíš než takové, které vás chytnou na první poslech, najdete ty, které je potřeba slyšet víckrát, ale pak si je oblíbíte na dlouho. Neříkám, že Moody Bluegrass je pro každý vkus. Ale pokud dobře strávíte Alison Krauss, toto strávíte stejně dobře. Mimochodem něco to o kvalitě alba vypovídá, když takové Kraussové nevadilo zpívat „jenom“ ve vokálech ve dvou písních. A takový trojhlas jako Cowan-Bush-Kraussová, to je událost, při jejímž poslechu naskakuje husí kůže…

Koho to zaujalo, asi by se rád podíval přímo na stránky tohoto projektu s logickou adresou www.moodybluegrass.com, kde jsou nejen ukázky, ale i info o zúčastněných muzikantech.

A na závěr čerstvá aktualita: zmíněné CD má takový ohlas, že vyprovokoval ještě jednu kapitolu: v neděli 23.10.2005 proběhl slavnostní koncert v nashvillském Ryman Auditoriu. Koncert zahájila kapela Clair Lynch, ve které hraje na mandolinu David Harvey, výše představený jako producent projektu Moody Bluegrass.

Potom se živě přehrál celý obsah alba Moody Bluegrass v tom pořadí, jak je na CD i se všemi zpěváky a skoro všemi na nahrávce zúčastněnými hráči, které ještě jako překvapení večera v závěru doplnili 3 Britové – členové Moody Blues osobně! V publiku byli samozřejmě také skoro samí muzikanti (jak jinak v Nashvillu). Nadšené publikum ocenilo hned od první skladby i všechny následující bouřlivými ovacemi vestoje. Ve chvíli kdy přišli na pódium originální členové Moodies (dva z nich se ihned zapojili do vokálu), povstalo publikum uprostřed písně a tleskat nepřestalo po víc než 5 minut, což je i místní poměry neobvyklé. Pak si diváci ještě vynutili dva přídavky: jedním byla další píseň od Moodies a na úplný závěr kapela vystřihla skvělou verzi Molly and Tenbrooks. Noviny píšou, že takovou reakci diváků Nashville snad nepamatuje. Taktéž se začalo spekulovat, že by mohlo dojít i na Moody Bluegrass II.