CD: New Aliquot – Keep Going

Nové album kapely New Aliquot vychází 9. 4. a potvrzuje všechna vysoká očekávání běžného i náročného posluchače. Tři celé skladby z nového alba si můžeme poslechnout na stránkách Aliquotu. Navíc v sekci video najdeme 6 písní z alba v živém provedení z koncertů plus z jednoho hraní ještě sestřih ukázek pěti písní obsažených na CD. Fungl nové CDčko přináší hezkou a dokonanou satisfakci všem, kteří k vydání jakýmkoliv způsobem přispěli.

Interpretace i zvuk jsou precizní, kapela aplikuje skvělý vkus a předkládá úžasně tvořivě zpracovaný materiál, skvělé výkony nás usadí prakticky v každém taktu. A dostáváme melodie, ke kterým se budeme rádi vracet.

Titulní skladbou Keep Going nám kapela říká „pokračuj“ nebo slovy Petra Jandy a Petry Janů něco jako „jedeme dál“. Kdyby to znamenalo, že pokračují v hledání té nejlepší hudby, kterou mají v sobě a nás vyzývají k témuž a taky k vitálnímu překonávání překážek, je to pěkné poselství. Nové CDčko ukazuje, že jim se to daří skvěle a jejich posluchači mají na albu a ještě líp na živých vystoupeních hodně co nacházet.

V písni Darling Nellie Across The Sea nás pěkně jemné intro ukolébá impresionistickým skotačením vlnek. Níž položený tj. slovansky mužný vícehlas Aliquotu jim může hodně kapel závidět, je to něco jiného než obligátní high-lonesome zvuk, který obvykle slýcháme. Úprava ze dvoučtvrťového taktu do 6/8 zní vlastně přirozeněji než originál. A ještě je to pěkný melancholický příběh.

Signal Jammer je moje oblíbená instrumentální pecka, strhující od prvního taktu mandolíny. Vítek tu uplatní to nejlepší ze svého stylu a ostatní hráči nezůstávají pozadu. I basa je tu nápaditá a pestrá. A souhra ve dvojicích je zábavná.

Mladé bukové listí je Ondrova autorská píseň napsaná s anglickým textem – u takových počinů můžeme ocenit kromě muziky i textařskou odvahu. Jak to působí na publikum mající ten jazyk jako rodný, to by mě fakt zajímalo. Pro nás jako české a slovenské posluchače toho zůstane dost z textu významově ztraceno.

U dalších skladeb ponecháme na laskavých posluchačích možnost objevovat různá překvapení a zákruty tvořivosti kapely. V rychlém shrnutí ještě pár poznámek:

Karel přispěl pěti vlastními skladbami, které vyžívají organicky celého potenciálu kapely.

Tim zpívá svým podmanivým hlasem dvě písně, jedna z nich I Don’t Love Nobody je zrovna ten populární typ stravitelný i pro rozhlasové vysílání. Timova anglická výslovnost je evidentně ukotvená ve střední Evropě.

Působivé aranžérské nápady najdeme rozprostřené po celém CD, mně se hodně líbí třeba instrumentálka Sneaking, částečně za to může chutný groove podpořený skvěle basou. Doprovod šlape tak přesně, že by se dal poslouchat i samotný. A nad tím se vznášejí sólové ohňostroje mandolíny, dobra a kytary.

Z instrumentálního úvodu Thank You For Your Trouble na nás dýchne nálada připomínající Tony Rice Unit nebo David Grisman Quintet. Tohle Aliquot umí.

Parádní zvuk Ondrových houslí i jeho skvělou hru oceníme asi nejvíc ve skladbě Born to Delight.

V Timově base má kapela skrytou hřivnu, která vypluje na povrch třeba sólem v závěrečné Unfinished Business.

 

Zeptal jsem se Ondry Kozáka na několik věcí, které mě zaujaly při prvním poslechu a věřím, že budou zajímat i další posluchače:

*Občasné názvuky kytarového stylu legendárního Russe Barenberga ve tvojí hře – například v Keep Going – jsou úmyslné, nebo to z tebe padá tak nějak přirozeně samo?

Míšo, předně díky za hlubší poslech. Je to odměna vědět, že na náš trochu složitější způsob hudebního vyjádření existují vhodně naladěné „přijímače“. K otázce – padá to ze mě samo. I když jsem zvyklý hudbu dost (až moc) analyzovat, u svého hraní to moc nedokážu a nikdy mě nenapadlo hledat v něm prvky Barenberga. Ale určitě tam musí být, protože jeho desky jsem hodně poslouchal, moc se mi líbí jeho osobitá melodičnost, dynamika, tón a skladby. Mimochodem, v Keep Going hraje na kytaru taky Vítek a se správně nasazenými sluchátky hraju já zleva, zatímco on je ten pravý 

*V čem s vámi severomoravskými muzikanty rezonuje poetika irské námořnické balady o umírající dívce (Darling Nellie)?

Na bluegrassu a jeho odnožích, kam spadá i naše tvorba, nás baví především hudební složka a rytmus. Texty tu vnímám jako zvukomalebný prvek, nikoliv jako sdělení. Výjimkou jsou samozřejmě písně, které sám otextuji, ale to dělám výjimečně. Když to tedy zjednoduším, Darling Nellie jsme si nevybrali kvůli textu. Hráli bychom ji stejně rádi, i kdyby se v ní (anglicky) zpívalo o tom, jaké to bylo, když jsem šel z Hradišťa 

*Kdo z kapely má největší vliv na aranžérské změny u těch „reimagined“ skladeb, kde jste sáhli do struktury, harmonie i melodie – třeba Ready For The Times?

Já. Je to moje oblíbená muzikantská disciplína. Jinak co se týká Karlových skladeb, na kterých stojí skoro půlka desky, ty jsou prakticky kompletně z jeho hlavy, včetně aranží. Poslal nám dokonce hotové nahrávky (umí na všechny naše nástroje), takže jsme se „pouze“ naučili své party. To, co dělá on, je myslím mnohem těžší, než re-aranžovat již napsanou věc. Je to naše kapelní stříbro (byť pochází ze Zlatých Hor ).

*Kdo zpívá který hlas ve čtyřhlasu před závěrem písně Ready For The Times? Ve trojhlasech máte hlasy obsazené pokaždé stejně?

Já lead, Tim tenor, Vítek baryton, Karel bas. Takto zpíváme většinu vokálů (ovšem bez Karla). V poslední době ale nacházíme zajímavý zvuk taky v uspořádání, kdy Tim v refrénech přebírá hlavní hlas a já skáču nad něj do tenoru (na desce třeba v Darling Nellie).

*Které místo na albu vám dalo nejvíc zabrat – ve hraní nebo v mixu? A které konkrétní místo v hotovém výsledku tě z nějakého důvodu těší nejvíc?

Musím s potěšením konstatovat, že nahrávání šlo hladce. Přes velké aktuální rodičovské, pracovní a budovatelské nasazení nás všech se každý poctivě nachystal. Ve studiu pak stačilo nahrát 3-4 verze každé skladby, sestříhat, opravit pár chyb a dotočit zpěvy. Pomohly taky 2 krátké koncertní šňůry těsně před natáčením, díky kterým jsme měli všechny komplikované aranže v živé paměti. Individuálně mi asi nejvíc dala zabrat příprava na houslovku Born to Delight a skladbu I Don’t Love Nobody, kde hraju Travis picking. Ze skladeb mě nejvíc těší „karlovina“ Sneaking a na celku pak to, že album vznikalo organicky, pohodově ale zároveň rychle, že je pestré repertoárem i zvukově, že je na něm většina věcí autorských a že vypadá krásně (díky za fotky Pepovi Malinovi a za design Slávce Franclíkové!). A hlavně že už je to hotové 

*Bude se dát album pořídit kromě fyzického CDčka i v nějakém dalším formátu – třeba elektronicky ke stažení?

Určitě. Album taky vydáme v malém nákladu na USB flash disku, protože někteří fanoušci, kteří za námi chodí po vystoupení, už prostě nemají kam kolečko vložit. Vše bude k dispozici na našem webu www.newaliquot.com.

Děkuji Ondrovi, že nás nechal nahlédnout do kapelní kuchyně a přeju novému CDčku zaslouženou pozornost a „ať se točí“ u co nejvíc lidí doma, v autě, v počítači, v mobilu i jinde.

Michal Hromčík