CD: No Time Flatt

This Heart Of Mine / Dollarhide / Keen Mountain Prison / Suzanne / I Believe / Roundup / Dim Lights Thick Smoke / Dixieland Delight / Before The Cold Wind Blows / Say Won’t You Be Mine / Lonely Moon / Somehow Tonight / Long Gone

http://notimeflatt.com
https://www.facebook.com/notimeflatt

No Time Flat se v angličtině používá jako fráze vyjadřující, že máš o moc míň času, než jsi očekával. Anebo krásně po našem bychom mohli říct – kde jsi, do pekla, byl, už před hodinou bylo pozdě. Nebo slovy nějakého šéfa: Chlapi, už včera to mělo být hotové a vy jste ještě ani nezačali. No, všichni to nějakým způsobem známe. Ale co znamená No Time Flatt? Tak to si dovedou domyslet jen příznivci modré trávy. Krásná hra se slovíčky.

Kapela No Time Flatt má svoji základnu v Jacksonu v Tennessee. Toto město s necelými 70 tisíci duší bylo založeno v roce 1821 a zařazuje se na sedmé místo ve velikosti v rámci státu. Do hudebního byznysu se město dostalo především díky známé skladbě Jackson o manželském páru, který ztratil oheň ve vlastním vztahu. Autory této skladby byli Billy Ed Wheeler a Jerry Leiber a proslavili ji především Johnny Cash a June Carter. Tento singl z roku 1967 v jejich podání se umístil na místě číslo dva v Billboard Country Singles. Taktéž se tato skladba objevila ve filmu Walk the Line o tomto nezapomenutelném zpěvákovi Cashovi. V Čechách se toho samozřejmě chytili už krátce po úspěchu (kdoví, jak se tehdy vypořádali s autorskými právy) a v roce 1969 skladbu přezpívali Naďa Urbánková a Jiří Grossmann.

Ale vraťme se k tomu našemu Jacksonu. V roce 2015 se tady dala dohromady parta kamarádů, která později utvořila svěží, moderní bluegrassovou skupinu. Jejími členy je čtveřice pánů, Patrick Cupples – kontrabas, Kevin Wright – kytara, Kevin Keen – mandolína, Steve Moore – banjo a dáma Becky Weaver – housle. Fanoušci jejich kapely dostali název Flattheads. Už první dojmy z poslouchání tohoto kvintetu jsou velmi pozitivní a v jejich hudbě se dá nalézt vše, co fanoušek bluegrassu očekává. Výborné zvládnutí nástrojů, drive, příjemné vokály, zajímavý výběr písní a pozitivní energii i ve smutných skladbách. Proto bylo klasickým vyvrcholením snahy každé začínající kapely, ačkoli i zkušené, vydání alba. A to se stalo letos a mnozí se samozřejmě potěšili.

Parta se jednoduše s názvem nemazlila a pojmenovala ho po sobě. Američani to označují jako „self-titled“, mně se těžko hledá nějaký ekvivalent ve slovenštině (resp. po překladu v češtině). Že by něco jako sebezvaný? Pojmenovaný po sobě? Celkem třináct skladeb nabízí 43 minut kvalitního bluegrassu. Většina materiálu je zrecyklovaná a dá se říct, že záběr umělců, kteří stojí v pozadí inspirace kapely No Time Flatt je poměrně rozsáhlý. Těžko se tu určuje, jestli kapela víc míří k tradičnějšímu zvuku, ačkoli ten je zřejmý, anebo spíše k moderně, čemuž nasvědčuje výběr skladeb.

This Heart of Mine je skladba od Sama Bushe, kterou prezentoval s kapelou New Grass Revival a posloužila na otevření tohoto debutu. V poznámkách k této nahrávce No Time Flatt uvádí, že se snažili zachovat pravdivost, cítění a autenticitu, kterou do písně vložili NGR. Další skladbou je Dollarhide, která je z pera člena kapely Patricka Cupplese a vypráví příběh o Lee Dollarhidovi, bratranci country zpěvačky Loretty Lynn, a jeho životě v Butcher Holler. Ten kdo žije v tomto kraji, má jen tři možnosti – uhelné doly, pašeráctví alkoholu anebo utéct odtud pryč. Lee se rozhodl pro pašeráctví a jeho život skončil střelbou při krádeži alkoholu od jiného pašeráka. Dalšími skladbami jsou například valčík Keen Mountain Prison, pomalá Before The Cold Winds Blow – obě původně od Blue Highway, tradičnější Suzanne od Harley Allena nebo gospelová I Believe od Daileyho a Vincenta. Právě tu poslední si pamatuji z debutového alba této dvojice, patřila k mým oblíbeným a zpíval jsem si ji se sluchátky na uších při procházkách lesem v jižní Anglii. Příznivci instrumentálek si přijdou na své při energické skladbě Roundup. Ještě do vzdálenější historie musím jít u písně Dixieland Delight, která se objevila poprvé na albu The Closer You Get tehdy velmi populární country kapely Alabama. Snad každý country houslista dokáže zahrát legendární sólo, které tam tehdy vložil hudebník Bruce Watkins. Pro mě osobně je tato píseň jednou z nejhezčích country odrhovaček. No Time Flatt ji zazpívali s tím správným jižanským přízvukem. Houslistka Becky Weaver představila svůj ženský hlas v tradičnější Somehow Tonight. I když tuto skladbu původně nazpívali chlapi (jméno jednoho z nich je i v názvu kapely), v angličtině ten rozdíl často není znát. Kromě toho se tady objevily i jemné perkuse, čímž tato skladba dostala trochu modernější a rytmický nádech.

Ještě mám na závěr jednu poznámečku k poslednímu úspěchu No Time Flatt. Na tradičním ročním vyhlašovaní cen Tennessee Music Awards byla kapela oceněná jako bluegrassová kapela roku. Pro interprety to byla příjemně šokující a nečekaná událost, ale o jejich úspěchu rozhodli svým hlasováním fanoušci. Tak co, i vy byste jim dali svůj hlas?

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)